magazín

Na výsev některých druhů zeleniny není pozdě ani v půli léta

//cdn.bydleni.com/rimport/img/2013_06/thumb_zelenina_salat.jpg

Letní sklizeň I.

Dobře udržované zeleninové políčko je prý stejně krásné jako záhon květin. Ekologicky zaměřeným pěstitelům, kteří chtějí pěstovat, sklízet a konzumovat zeleninu „bez chemie“, srdce při pohledu na ně jen plesá. Pěstování zeleniny však není jen výsadou ekologů a nadšenců pro vše, co je bio-. Uspokojení z vlastnoručně vypěstované zeleniny nachází stále více zahrádkářů. Umíte si představit radost, jakou takový zahrádkář má, vydoluje-li na několika čtverečních metrech z půdy pytel brambor?

Je sice už léto, ale přece jen jsme na jeho začátku. Můžeme proto ještě leccos dohnat a lecjaký druh zeleniny do volné půdy zasít. Dokonce i mezi květiny. Říká se tomu zelinářské zahradničení. Jediným požadavkem pro tento způsob pěstování zeleniny je, aby půda byla dostatečně úrodná.

Pro světlezelené pekingské zelí (Brassica pekinensis), botanicky brukev pekingská, které se zabydlelo jak v našich kuchyních, tak v našich zahrádkách, platí, že nejspolehlivější kultura je z červencových výsevů. Rostlina rychle klíčí, doporučuje se výsev až ve druhé červencové dekádě. Termín výsevu na počátku léta je vhodnější již proto, že hlávkové typy rády vybíhají do květu, není-li při jarním výsevu alespoň po dobu prvních tří týdnů minimální teplota nejméně 20 °C. Vysévá se na trvalé stanoviště, kde by rostliny měly být od sebe vzdáleny 30 cm. Důležitá je dostatečná zálivka během celého růstového období. Pekingské zelí dozrává za osm až deset týdnů a sklízet je můžeme v různých fázích vývoje. Upravuje se syrové, kysané i vařené.

Také ledové saláty (Lactuca sativa), jejichž hlávky jsou ve srovnání s klasickým, tak zvaným máslovým, salátem tužší, ale přitom křehké, můžeme pěstovat po celé vegetační období. Od března vysazujeme předpěstovanou sadbu pro letní sklizeň, od poloviny července do poloviny srpna vyséváme saláty pro podzimní sklizeň. Obvyklý požadovaný spon výsadby odrůd těchto salátů je 25–30 x 25–30 cm. V suchém počasí potřebují rostlinky dostatek vláhy. Zatímco saláty s volnými listy se sklízejí za sedm týdnů od výsevu, hlávkové za deset až jedenáct, z ledového salátu se můžeme radovat až po dvanácti týdnech.

Oproti hlávkovému salátu má ledový salát více vody a méně vlákniny. Proto je křehký, šťavnatější, chuťově jemnější a stále populárnější. Je to v podstatě salát hlávkový, jehož listy mají však pevnější konzistenci, jsou lesklé, s výraznějšími žebry a zkadeřeným okrajem čepele.

Saláty nevynikají zvlášť velkou výživovou hodnotou, obsahují ale látky, které příznivě ovlivňují trávení.

O užitečnosti špenátu a jeho blahodárném působení na lidský organismus jsme slýchali už v dětství. Největší zásluhu na jeho propagaci měly asi filmy o námořníkovi Pepkovi, kterému dodával sílu. Někdo si špenát oblíbil bez ohledu na Pepka již v raném mládí, někdo naopak jej rád nemá a jíst jej nemusí. Ať tak či tak, jsme prý my Češi největšími konzumenty špenátu v rámci Evropy. To není špatná vizitka.

Špenát je jedním z největších zdrojů vitaminu B, kyseliny listové a karotenoidů, které chrání oči před makulární degenerací související s věkem. Obsahuje vysokou koncentraci vitaminu K, je také zdrojem draslíku a hořčíku.

Merlíkovitá rostlina špenát setý (Spinacia oleracea) je jednoletá rostlina s krátkou vegetační dobou, která umožňuje dvojí až trojí sklizeň do roka. V květnu se sklízejí rostliny zaseté v polovině března, na podzim sklidíme špenát zasetý v červenci nebo v srpnu. Na jaře příštího roku sklidíme špenát, který zasejeme v září.

Chuťově jemnější než špenát je mangold (Beta vulgaris). I ten můžeme vysazovat do volné půdy od března až do července. Je to rostlina vitální, která vyžaduje jen malou pozornost, avšak stále je u nás málo známá. Patří mezi merlíkovité jako řepa, kterou i svým vzhledem připomíná. Mangold je řepa po stránce botanické, která však patří mezi listové zeleniny.

Kromě kuchyňského využití našel mangold dokonce i uplatnění v okrasné zahradě; zejména červeně zbarvené kultivary.

Chřestový (řapíkatý) mangold může mít listy až 45 cm dlouhé a 15 cm široké. Střední žilky listů, které přecházejí v řapík, mohou mít bílou, krémovou, růžovou nebo červenou barvu. Řapíky připravujeme podobně jako chřest nebo květák.

Listový mangold neboli cvikla vytváří menší rostliny s dlouhými zelenými řapíky a v kuchyni jej připravujeme jako špenát.

Jak připravuji mangold já? Především rychle. Pod tekoucí vodou operu listy, na tři minuty je hodím do horké vody, vytáhnu, nechám okapat, ostrým nožem nakrájím na tenké proužky, dám do kastrůlku nebo na pánev s trochou rozpuštěného másla (naběhnutá cibulka může, ale nemusí být) – a pro mne je hotovo. Dál nechť si každý pokrm dotvoří sám.

Pro jiný zajímavý recept na využití mangoldu nahlédněte do Bydlínkovy kuchařky:
Bulgur s mangoldem a rajčaty

Další část seriálu Letní sklizeň najdete zde:
Zelenina na odzdobu i k snědku

12.07.2013 | Jitka Skorkovská

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

<< Nanokrystaly proti vodnímu kameni Rozmary počasí? Hoďte je za hlavu! >>

Související témata

© 1999 - 2018 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Letní sklizeň I.

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Reality

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Knihy

Tržiště zpráv

Virtuální prohlídky interiérů

ABSTRACT.CZ