Náklady na vytápění I.

Liberalizace energetického trhu se dotýká především obchodování s elektřinou a zemním plynem. A tady vstupují do hry - kromě výrobců a konečných zákazníků - ještě distribuční společnosti a provozovatelé dálkových přenosových sítí.V minulosti byl celý řetězec státním monopolem a stát také určoval ceny produkce. V tržním hospodářství takový systém komplikuje odběr energie od různých výrobců, a tak vznikla potřeba účetně a manažersky oddělit výrobu od distribuce (odborně se tomu říká anglickým slovem "unbundling"). Odběratelé v tomto systému nakupují energii od výrobce za tržní cenu a stát reguluje jen ceny těch činností, které zůstávají přirozeným monopolem, tedy dálkový přenos (vedení vysokého napětí a plynovody) a regionální distribuci konečným zákazníkům.

Liberalizace již začala
Postupná liberalizace trhu s elektřinou probíhá v České republice již od roku 2001, ale až do roku 2004 se týkala jen vybraných velkoodběratelů a podnikatelů. Podstatný zlom nastal až po našem vstupu do EU a zejména novelou energetického zákona od ledna letošního roku. Výsledkem je, že již od roku 2006 si mohou volně a za dohodnuté (neboli tržní) ceny vybrat svého dodavatele elektřiny všichni zákazníci, a to včetně domácností. Pro odběr zemního plynu tato situace nastává od roku 2007.

Prostředníkem mezi výrobci energie a odběrateli nadále zůstanou regionální distribuční společnosti, ale za své služby si budou moci účtovat jen regulované ceny, které každý rok vyhlásí a průběžně upraví Energetický regulační úřad (ERÚ).

Vliv na cenu energií
Samozřejmou otázkou je, jak se tato liberalizace odrazí na vyúčtování spotřeby elektřiny a plynu pro domácnosti, přesněji řečeno, zda díky "konkurenci" dojde ke stabilizaci, nebo dokonce ke snížení cen. Dosavadní vývoj a předpovědi odborníků jsou pro optimisty zklamáním: Odběratelské ceny se v několika následujících letech nejen nesníží, ale naopak zvýší, a to nejméně o 25 až 30 procent. Jaké jsou důvody? Tržní ceny elektřiny a především plynu jsou závislé na vývoji cenové nabídky největších dodavatelů a světových cenách ropy. Konkurence na trhu se sice rozšiřuje, ale zdaleka ne v takovém rozsahu, aby to mělo zásadní vliv. Například v plynárenství je okruh dodavatelů prakticky uzavřený. Kromě toho spotřeba energie stoupá a největší výrobci již avizují nutnou obnovu a rozšíření stávajících provozů, což se bude muset z něčeho zaplatit. A jelikož se vstupy od výrobců promítají do výsledné ceny pro konečné odběratele nejméně 70 až 80 procenty, nepřinese jejich snížení ani státní regulace poplatků za služby distribučních společností.

Dalším důvodem pro zdražování je, že odběratelské ceny elektřiny a plynu jsou u nás, v porovnání s vyspělými zeměmi EU, stále nízké, a dokonce nižší než v Polsku a na Slovensku. Výmluvným ukazatelem je také poměr mezi cenou energie pro firmy a domácnosti. Zatímco ve vyspělých zemích EU je to asi 1:1,6, u nás je tento poměr asi 1:2,4.

A zadarmo nebude ani samotný proces liberalizace trhu. Náklady na "unbundling" se totiž odhadují na několik miliard korun, což se zcela jistě promítne do ceny produkce.

Co z toho všeho plyne pro běžnou domácnost? Pokud chceme ušetřit a přitom zachovat standard bydlení, musíme omezit spotřebu. Nejvíce odebrané energie (až polovinu) použijeme k vytápění a ohřevu vody. A zde jsou i největší možnosti pro úspory.

Kudy teplo uniká
Jedním z důležitých výstupů energetického auditu a prvním krokem před návrhem rekonstrukce otopného systému je výpočet tepelných ztrát objektu. K orientačnímu určení spotřeby tepla pro celý dům stačí jen předběžný výpočet, pro návrh otopných těles v jednotlivých místnostech je potřeba přesný výpočet tepelných ztrát (podle ČSN 73 0540).

Teplo uniká z domu prostupem zdivem a fasádou (25%), střechou (20%), podlahou (15 %), prostupem okny (20 %) a větráním (20 %). Dům z běžných stavebních konstrukcí má tepelnou ztrátu (a tedy potřebu tepla) asi 25 až 40 W na 1 m3 vytápěného prostoru.

Snížit spotřebu tepla!
Základní podmínkou pro snížení spotřeby tepla je zlepšení stavebně-technických vlastností stavby. Teprve potom následuje optimalizace otopné soustavy a způsobu vytápění jednotlivých místností.

Prvním bodem programu je proto energetický audit. Jde o odborné a komplexní posouzení stavebně-technického stavu budovy a stávajícího vytápění a návrh opatření ke zlepšení.

Zpracování energetického auditu vyplývá z energetického zákona a pro většinu majitelů rodinných domů není povinný, nicméně je nezbytnou přílohou k žádosti o státní podporu v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů.

Energetický audit pro běžný rodinný domek stojí asi 15 tisíc Kč, ale investice se ve formě úspory paliva vrátí již za 2 až 3 roky. Součástí auditu může být i příprava žádosti o státní dotaci na ekologické vytápění, a to i na částečnou úhradu auditu.

Na podkladě doporučení energetického auditu zvolíme i rozsah a způsob úpravy otopné soustavy. O radu bychom ale měli požádat ještě další nezávislé odborníky, nejlépe ve střediscích České energetické agentury (ČEA). Nabídnou nám více variant řešení včetně konkrétních propočtů.

Stavebně-technická opatření
Jedním z důležitých výstupů energetického auditu je výpočet tepelných ztrát objektu a návrh na jejich omezení. Ztráty tepla prostupem stěnami domu snížíme tím, že použijeme stavební materiály a konstrukce s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi.

K omezení úniků okny se instalují dobře těsnicí moderní okenní profily s dvojitým nebo trojitým sklem. Pomohou i různé izolační fólie, rolety, žaluzie a okenice. Například svinovací žaluzie mohou v noci snížit prostup tepla oknem až o 40 procent. Pro zachování tepelné pohody je ale současně nutné zajistit účinný systém pasivního i aktivního větrání, nejlépe ve spojení s rekuperací odcházejícího tepla.

Ke kladné energetické bilanci výrazně přispívá zimní zahrada: Sluneční paprsky pronikají sklem, zahřívají stěny, podlahu a předměty, následně i vzduch uvnitř zahrady. Teplo se pak přenáší i do obytných místností.

Co je tepelná pohoda
Snížení spotřeby tepla "za každou cenu" obvykle vede k omezení tepelné pohody osob pobývajících v obytných místnostéch. Pro dodržení tepelné pohody platí: Součet teploty vnitřního vzduchu a průměrné povrchové teploty okolních ploch by měl být v rozsahu 38 až 42 °C, rozdíl mezi teplotou vzduchu a povrchovou teplotou konstrukce by neměl být větší než 6 °C (jinak vzniká "studené" sálání). Relativní vlhkost vnitřního vzduchu by měla být v rozsahu mezi 30-50 % a rychlost proudění vzduchu by měla být pod 0,1 m/s.

Co v regulaci znamená...

Termostatický ventil: Reguluje průtok topného média otopným tělesem a tím udržuje teplotu vzduchu v místnosti na hodnotě, která je nastavena na hlavici ventilu. Funguje na principu tepelné roztažnosti indikátoru.

Programovatelný termostat: Tato zařízení slouží k automatické regulaci otopných systémů. Umožní nastavení intenzity vytápění například v noci nebo v době nepřítomnosti.

Ekvitermní regulace: Regulace teploty topné vody v otopné soustavě se zajištuje v závislosti na venkovní teplotě a vnitřní teplotě ve vybrané (referenční) vytápěné místnosti.

Zónová regulace: V případech, kdy objekt je z různých stran vystaven odlišným klimatickým vlivům, se provádí samostatná regulace pro jednotlivé stoupačky topné vody, které zásobují radiátory na příslušné straně domu.

Řízení výkonu kotelen: Úkolem této regulace je zajištění výroby tepla v takovém množství, jaké je právě potřeba. Kotelna musí být správně dimenzována z hlediska celkového potřebného výkonu.

Řízení výkonu otopných těles: Výkon otopných těles je závislý na mnoha podmínkách a většinu z nich mohou ovlivnít pouze konstruktéři. Uživatel může regulovat pouze průtok teplonosné látky tělesem.

Energetický štítek a průkaz
Při výběru domácího elektrospotřebiče bychom měli dát přednost přístrojům energeticky méně náročným. Pro rychlou orientaci o energetické náročnosti kupované pračky, myčky nádobí a dalších přístrojů slouží energetický štítek. Je umístěn na viditelném místě a jsou na něm barevné pruhy s písmeny A až G, kde označení A, B, C znamená zařízení úsporná a označení E, F, G méně úsporná. Mezi spotřebiče s vyššími nároky patří elektrický sporák, keramický varný panel, automatická pračka, chladnička a mraznička, myčka nádobí, vysavač, žehlička, fén a sušička prádla. Energetický štítek ale může mít i dům a bývá k němu ještě zpracováván energetický průkaz budovy. Umožňuje porovnávat jednotlivé domy z hlediska kvality tepelných izolací a tím i předpokládaných nároků na energii potřebnou pro vytápění.

Nízkoenergetický dům
Běžný rodinný dům v České republice má spotřebu energie na vytápění asi 165 kWh na 1 m2 užitné plochy za rok. Za nízkoenergetický lze považovat takový dům, který má roční spotřebu menší než 50 kWh/m2. Každý nízkoenergetický dům má zpracovaný energetický průkaz stavby, který prokazuje, že stavba je provedena podle předložené dokumentace a má požadované vlastnosti. Tyto domy jsou většinou navrženy jako dřevostavby, ale některé firmy (například Ekonomické stavby) již nabízejí nízkoenergetické domy postavené zděnými technologiemi.

Pokračování příště...

Převzato z časopisu Krok za krokem podzim/zima 2006

aneb Liberalizace energetického trhu

Co v regulaci znamená...

Jaga Media, s.r.o.

Jaga Media, s.r.o.

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ