vybrali jsme

Palác Rokoko

//cdn.bydleni.com/rimport/img/0804/soutez/thumb_xantypa_palac.jpg

Autor: Filip Habart

Historie domu

Na začátku dvacátého století zažívalo pražské Václavské náměstí neobvyklý stavební ruch. Nízké a nepříliš honosné budovy byly o překot přestavovány a vyrůstaly nové, zcela originální stavby. Výsada postavit si dům na nejznámějším pražském náměstí však patřila osobnostem, které v tehdejší společnosti něco znamenaly. K nim se mohl počítat i známý pražský advokát JUDr. Josef Šupich.

Šupichovy domy

Palác Rokoko byl stavebně součástí komplexu tří domů na nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice, kterým se brzy začalo říkat Šupichovy domy. Trojlístek budov vyrůstal v místech, kde kdysi stával Aerenthalský palác. A měl se stát jedním z prvních multifunkčních celků na území tehdejší Prahy. Postavit dům patřilo u Šupichů k dobré tradici. Stavitelství prolíná historií celé rodiny, kromě otce Josefa Šupicha se mu věnoval i syn Prokop Šupich, bratr advokáta. Josef Šupich starší se kdysi vypravil z Německého Brodu do Prahy studovat stavební inženýrství. Jeho učitelem na pražské vysoké škole nebyl tehdy nikdo jiný než architekt Josef Zítek. Nadaný žák svého profesora zaujal už během studií. Dokonce natolik, že jím byl později přizván i ke stavbě Národního divadla, kterou věhlasný architekt vedl. A později, když si chtěl Josef Šupich starší založit vlastní stavební firmu, se za něj zaručil. Syn Josef sice dával přednost právům, ale o svém paláci, v němž si chtěl zařídit advokátní kancelář, měl celkem jasné představy.

Novátorství Emila Králíčka

Ke stavbě paláce Rokoko přizval Josef Šupich mladší v roce 1912 renomovanou pražskou stavební firmu Matěje Blechy, která tehdy neměla o zakázky nouzi. Ve stejné době stavěla na Václavském náměstí například i dnes dobře známou Adamovu lékárnu. Obě zakázky dostal na starost architekt Emil Králíček. U lékárny se ještě držel tehdy oblíbené květinové secese. Zato u paláce Rokoko už experimentoval s kubistickými prvky, které jsou patrny především na výrazných průčelích objektu. Přilehlá pasáž byla plná třpytících se výloh orámovaných motivy růží. Stěny pokryté mnoha zrcadly opticky rozšiřovaly prostor a připomínaly secesní styl – art nouveau. Unikátně řešeno bylo i osvětlení. Denní světlo sem přiváděly dva speciální skleněné střešní světlíky. A jen tak mimochodem: pasáž Rokoko dodnes patří spolu s Lucernou a na ni navazujícími prostory k největšímu komplexu pasáží ve střední Evropě.

Právník, cestovatel a milovník umění

Advokát JUDr. Josef Šupich byl bezesporu zajímavá osobnost. Specializoval se na nemovitosti a pojišťovnictví, ale kromě toho měl řadu jiných zálib a zájmů. Jako pražský zastupitel se stal například členem delegace, jež měla tu čest v Londýně povečeřet s anglickým králem. Ve volném čase rád cestoval, a to na místa, kam se tehdy ještě příliš nejezdilo – například do Egypta a Palestiny. Dobrodružné výpravy podnikal dokonce i se svou malou dcerkou Marií, která se mu narodila v druhém manželství, v době, kdy mu bylo pětašedesát let. V létě se s ní vydával do Istrie, kde se plavili ve člunu po moři, v zimě se zase spolu proháněli na bruslích. V rodinném archivu o tom dokonce existuje filmový dokument. Advokát Šupich byl také milovníkem umění. Podporoval malíře i spisovatele, přátelil se zejména s Maxem Švabinským, Alfonsem Muchou a Aloisem Jiráskem. A ještě se stihl věnovat charitě. Financoval zejména pražský ústav pro zrakově postižené děti a spolupracoval přitom s Maxem Lobkowiczem a strahovským opatem Bohuslavem Jarolímkem.

Příliš moderní stavba?

S konečnou podobou paláce Rokoko byl JUDr. Josef Šupich spokojen. Ne všem se ale nové stavby líbily. Kritizovány byly zejména neobvyklé ozdoby na fasádě, které prý hyzdí Václavské náměstí a nekorespondují s jeho novou podobou. Ta se začala utvářet na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Do té doby na horním konci náměstí – nad dnešním Národním muzeem – začínal venkov. Právě stavba muzejní budovy způsobila zásadní změnu. Dominantnímu objektu se začala postupně přizpůsobovat i okolní zástavba. Kromě Šupichových domů se objevil hotel Zlatá husa a zmíněná Adamova lékárna. Architekta Králíčka vzali ovšem Pražané na milost, až když navrhl dům Diamant a za Baťovu prodejnu obuvi umístil svoji originální lampu. Nakonec se stal právě on jedním z nejuznávanějších kubisticko-secesních architektů. A advokát JUDr. Josef Šupich mohl mít dobrý pocit, že pomohl v rozletu jednomu z průkopníků nového stavebního stylu.

Hvězdy slavného kabaretu

Brány nového paláce byly otevřeny 25. prosince 1915. Páska se nepřestřihovala, místo toho sehráli herci v suterénním divadle, které bylo rovněž pojmenováno Rokoko, první kabaretní představení. Ředitelem kabaretu byl Eduard Bass a na scéně se střídali herci a zpěváci zvučných jmen – Karel Hašler, Artur Longen, Ferenc Futurista, později i Jiří Voskovec a Jan Werich. Také ostatní palácové prostory se postupně zabydlovaly. JUDr. Šupich si zde otevřel svoji advokátní kancelář, do pasáže se nastěhovala kavárna, kanceláře a nejrůznější obchody. Proč se palác jmenuje Rokoko, je dodnes záhadou. Se stejnojmenným slohem tato budova nemá nic společného. Připomínají ho snad jen reliéfy s rokokovými motivy v interiéru divadla, které toto označení používá od samého počátku.

Na Waldu do suterénu

Advokátovi JUDr. Josefu Šupichovi se v nové kanceláři v centru města dařilo. Postupem času se stal uznávaným syndikem nejen českých pojišťoven, ale také poboček zahraničních pojišťovacích ústavů v Praze. Jeho kariéru však přerušila válka. Po příchodu německých okupantů v březnu 1939 svoji advokátní kancelář uzavřel a znovu ji otevřel až po osvobození. Ale ne na dlouho… V roce 1948 mu totiž komunisté palác znárodnili. Téhož roku JUDr. Josef Šupich zemřel. Znovu se o Rokoku začalo více mluvit až v šedesátých letech minulého století. Přesněji řečeno o stejnojmenném divadélku v suterénu. Ze Semaforu sem totiž přešli oblíbení zpěváci jako Karel Štědrý, Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář. Hlavně se sem ovšem chodilo na Waldu, tedy na Waldemara Matušku.

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- o dědečkově jménu na zrcadle
- o úpravách podle původních plánů

02.04.2008 | Ivana Matyášová

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

Publikace

Xantypa 4/2008

Obsah EDITORIAL MAGDALENY DIETLOVÉ co byste si měli přečíst v dubnové xantypě ZUZANA BYDŽOVSKÁ herečka ALAIN DELON...

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.

<< Ročenka dřevostaveb 2007 Konference Regenerace měst 2008 - Lidé a místa >>

Související témata

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Historie domu

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ