magazín

New York

Foto: Antonín Kratochvíl

Historie České národní budovy

Část Manhattanu, které se říká Upper East Side, čili horní východní strana, je obývána nejbohatší vrstvou Američanů, z devadesáti procent bělochů. Nájmy až stísněných bytů se pohybují v astronomických částkách, zato tu můžete potkat Woodyho Allena, Martina Scorseseho či Isabellu Rosellini, venčící své pejsky. Je tady také největší koncentrace kulturních center a institucí v Americe, korunovaných Metropolitním, Whitney a Guggenheimovým muzeem.

Koncem 19. století zde žilo až 40 tisíc Čechů. Oblasti mezi 65. a 78. ulicí se dokonce říkalo Little Bohemia (Malé Čechy). Bezmála sto krajanských spolků se sdružilo v rámci Bohemian Benevolent and Literary Association (BBLA), Českého dobročinného a učeného spolku, který inicioval sbírku na výstavbu prostor pro krajany, kteří se rozhodli pěstovat jazyk a tradice rodné země. Sbírka nakonec trvala pět let a její součástí byl i koncert pod vedením Antonína Dvořáka. Poté byl osloven německý architekt Benjamin Frohne, s nímž v srpnu roku 1897 BBLA podepsala smlouvu o postavení budovy v novorenesančním stylu. V budově se pořádaly plesy a svatby; guláš, škubánky i tlačenku nabízela oblíbená restaurace. Konala se tu divadelní představení, přednášeli T. G. Masaryk, jeho syn Jan, Edvard Beneš a mnozí další. České děti se učily češtině ve dvou učebnách, k dispozici byl i baletní sál a střelnice, kde se cvičili ve střelbě legionáři. Ještě dnes mnozí Čechoameričané vzpomínají, jak jejich rodiče měli svatbu za rohem, v kostele Johna Hasa (Jana Husa), po které následovala opulentní hostina právě v Národní budově.

Ti, kteří mluví, ničeho nevidouce, nemají docela nic společného s těmi, kteří vidouce mlčí. (Jakub Deml)

Česká krajanská komunita v zahraničí se skládá jako mozaika z tolika rozmanitých osudů, povah a zájmů, že je pro každého, kdo krajany v cizině pozná, velmi težké svoje dojmy zobecnit. Každopádně se traduje rčení „Dva Češi v cizině – tři krajanské spolky“, a slyšela jsem ho ve Spojených státech, v Evropě i v Latinské Americe. Naráží na různé nesváry, které mezi sebou krajané mají. Není proto divu, že i osud České národní budovy procházel různými zvraty, vyvolával mezi krajanskými spolky velké emoce; ani v tomto případě krajané nikdy nevystupovali jednohlasně. Velkou zásluhu na tom, že se většina na prodeji nakonec shodla, má bezesporu jedna z mnoha velmi zajímavých osobností české menšiny v zahraničí, architekt Jan Hird Pokorný. V roce 1997 jsem měla to štěstí jeho obrovské nadšení pro obnovení českého života v centru Manhattanu zažít, když mne prováděl zdevastovanou budovou. Byla tehdy už dvacet let z bezpečnostních důvodů zavřená a její interiér připomínal vrak Titaniku či kulisy k apokalyptickému filmu. Architektonická kancelář Jana Hirda Pokorného úspěšně zrekonstruovala fasádu. On sám zemřel ve věku 94 let jen několik měsíců před slavnostním otevřením.

Bez morální základny, bez přesvědčení, které by nebylo pouze věcí oportunismu, okolností a očekávaných výhod, nemůže fungovat ani sebeznamenitěji technicky vybavená společnost. (Jan Patočka)

Samotnou rekonstrukci provázely, jako možná každý projekt tak obrovského rozsahu, mnohé problémy. Velkou překážkou byly rozdílné bezpečnostní předpisy města New York, které jsou i vůči zbytku Ameriky velmi přísné. Celou stavbu odstartovala v roce 2003 jednotka ve skafandrech, která v budově měsíc a půl likvidovala azbest. Například opona, která je přesnou replikou té původní, sto let staré, vyměnila hrdý nápis uprostřed asbestos za jemnou siluetu Hradčan. K původnímu architektovi Martinu Holubovi přibyli architekti Ateliéru M1 a P60, kteří prošli výběrovým řízením. Jedním z největších úskalí českých stavařů však bylo zorientovat se v americkém stavebním prostředí. Ocelářské či výtahářské profese jsou výhradně sdruženy v odborech, takže pokud stavaři najali neodborové firmy, těm pak nastaly nečekané problémy. Od zbitého amerického stavbyvedoucího v hale až po obrovskou nafukovací krysu, která se několikrát před budovou během stavby objevila, aby upozornila kolemjdoucí na „nečisté praktiky neodborářů“. Architekt Pokorný udělil tehdy našim lidem cennou radu. „Vy nemáte doma mafii? Najděte šéfa a vyjednávejte!“ Různé rozhodovací procesy, které byly zdrženy kvůli častým změnám odpovědných osob na ministerstvu zahraničních věcí, dokončení rekonstrukce odsouvaly, stejně jako sklep zatopený naftou od sousedů a s tím spojené táhnoucí se soudní spory, ale i hýbání nosnými zdmi a vybourání třetiny celého objektu. I když by se výsledku dalo leccos vytknout, je to špičková práce, kterou obdivují nejen američtí stavaři.

Vím, že největší a nejtěžší umělecké dílo je život. A že vlny života, námi mocně pohnuté, mohou zazvoniti čistě jako stříbro o skály věčnosti. (Otokar Březina)

V roce 1994 byla Národní budova zapsána mezi památky města New York, v únoru roku 2006 získala cenu za podíl na zachování historického dědictví New Yorku, konkrétně za citlivou rekonstrukci fasády. Největší ocenění budově ale udělí čas, pokud se podaří naplnit její poslání. Už teď je o program, který představuje vzdálenou Českou republiku americkému publiku, velký zájem a budova v moderním a dynamickém tempu New Yorku skutečně ožívá. Krásné prostory, ve kterých sídlí generální konzulát, krajanská Bohemian Benevolent and Literary Association a České centrum, důstojně reprezentují moderní zemi s dávnou historií a bohatou kulturou a připomínají, že část českých dějin se odehrávala i tady, na americké půdě.

(Kráceno. Celý text najdete v časopise Xantypa č. 1/2009)

18.12.2008 | Martina Leierová

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

Publikace

Xantypa 1/2009

Obsah: MAGDALENA DIETLOVÁ o lednovém čísle ZUZANA NORISOVÁ herečka a zpěvačka DÁŠA VOKATÁ písničkářka JAK SE ŽIJE V...

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.

<< B - jako Betlém Bruselský sen obrazem >>

Související témata

© 1999 - 2018 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Historie České národní budovy

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Reality

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Knihy

Tržiště zpráv

Virtuální prohlídky interiérů

ABSTRACT.CZ