vybrali jsme

Étos nezúčastněnosti, patos učení a k historiografii vzdělávání

Editorial časopisu Era 21 1/2006

S přibývajícími zaujatými a tendenčními výroky o vzdělávání architektů je zapotřebí oprášit jako jejich protiváhu starodávnou myšlenku nezúčastněnosti. Myšlenka nezúčastněnosti pochází z řeckého slova „autarkia“ a znamená soběstačnost: to, co existuje samo ze sebe a pro sebe. V Aristotelově Etice Nikomachově je autarkie součástí důstojnosti našeho etického života, který je definován myšlenkami štěstí, přátelství, dobra a vznešenosti. Podle Mistra Eckharta není nezúčastněnost lhostejností, jež se projevuje nedostatkem zájmu, ale spíše návykem mysli, který nás uvrhuje do „ctnostné kontemplace“. Jde o vzdání se vlastního úzkého zájmu.

Nezaujatý intelekt nahlíží věci samy o sobě. Postoj nezaujatého intelektu však sám sebe neodřezává od přímého kontaktu s pěti smysly. Opora, kterou nacházíme v našich pěti smyslech, je oporou jen do té míry, „do jaké je můžeme řídit a vést“ naší inteligencí. Nezúčastněnost nás osvobozuje od nahromaděných rozmarů, svodů a závazků a umožňuje vytříbenější vnímání předmětů, na něž se zaměříme. Jak píše Mistr Eckhart: „Nezúčastněnost je nejlepší ze všeho, neboť jejím prostřednictvím se duše sceluje, vědomosti pročišťují, srdce rozněcuje, duch probouzí, touhy oživují a ctnosti umocňují…“ Olivio Ferrari kdysi poznamenal, že „nikdy nemluvíme o kouzlu učení.“ Tato provokativní glosa se zdá téměř bez významu, dokud nezačneme přemýšlet o tom, co z ní vyplývá. Upozorňuje nás, že bez ohledu na to, kolik má učitel vědomostí, pokud nemá smysl pro patos učení, vychází jeho vědomosti zcela nazmar. Je zřejmé, že učitel musí mít svůj názor, znalosti a musí v něco věřit. Musí učit to, co zná, a jednat podle toho, čemu věří.

Nestačí mít myšlenku; učitel ji musí umět předat. Akt učení závisí především na jakémsi kouzlu souznění. Učení je nadáním předávaným jedním člověkem druhému. Vyžaduje vzájemné působení empatie mezi studentem a učitelem a vůči architektuře samotné. „Kouzlo učení“ může přinášet neobyčejné výsledky, často skrytými metodami. Účinky kouzel jsou rozumem neuchopitelné. Učitel, spíše než aby architekturu učil, laskavě, nepřímo a s hlubokým smyslem pro patos „svádí “studenta pro architekturu… Dosud nebyla sepsána poměrně krátká historie výuky architektury. Nic, co by se blížilo Pevsnerovým „Výtvarným akademiím minulosti a současnosti“ (Academies of Art:Past and Present), pro architektonické vzdělávání neexistuje. Chybí nám všeobecně uznávaná historiografie na téma vzdělávání architektů a didaktického života velkých učitelů. To samotné stojí za zamyšlení. Bez zralé historiografické tradice riskují školy architektury vzájemné napodobování v lenivé improvizaci… Co je možné učinit po skvělých a přesvědčivých experimentech, z nichž některé stále ještě pokračují, podniknutých na Ecole des Beaux-Arts, AA, Cranbrookské akademii výtvarných umění, VCHUTEMASu, Bauhausu, Hochshule für Gestaltung v Ulmu, Black Mountain College, IIT, ETH a newyorské Cooper Union? Co ještě zbývá po skupinách Texas Rangers a New York Five? Co můžeme udělat po velkých učitelích, jakými byli Eliel Saarinen, Max Bill, Walter Gropius, Josef Albers, Bernhard Hoesli, Bruno Zevi, Colin Rowe, Werner Seligman, Manfredo Tafuri, John Hejduk a Olivio Ferrari? Jaká pojednání mohou následovat po pracích Vitruvia, Albertiho, Laugiera, Sempera, Corbusiera, Rossiho a Venturiho? Nezapomeňme ani na velké architekty, kteří byli zároveň velkými učiteli, jako například na Miese van der Rohe, Louise Kahna, Carla Scarpu či Hermana Hertzbergera. Tato kombinace talentu pro tvorbu i vyučování architektury je vzácná. Je jednoduché vnímat výše uvedená přínosná jména a názvy jako dlouhý seznam osob a míst. Jak najít strukturu historie architektonického vzdělávání a jak jí dát formu? Je naléhavě zapotřebí zaznamenat ji, než ztratíme svědectví o její existenci v aktu apatické nezpůsobnosti. Bez takovéto historie nám bude chybět kontext nutný k činění nejlepších rozhodnutí o našem budoucím směřování.

(Přeložila Alena Vštečková)

03.03.2006 | Frank Weiner

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

Publikace

ERA 21 1 06

Obsah 5 Editorial Frank Weiner 6 Kalendář 7 Aktuality 12 Vysoká škola architektury a krajinářství v Minneapolisu - Steven Holl 18...

Vydavatelství ERA

České Vydavatelství ERA vzniklo v roce 2000 s cílem přinášet čtenářům užitečné a kvalitní publikace z oblasti architektury, stavitelství a psychologie pro odborníky i širší čtenářskou obec. Cílem je mapovat nové trendy a dosud nezpracovaná témata.

Související témata

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Editorial časopisu Era 21 1/2006

Vydavatelství ERA

Vydavatelství ERA

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ