magazín

Obyčejná neobyčejná cibule

Je čas letní sklizně, díky které dostáváme ze zahrad na stůl spoustu dobrot v jejich nejlepší kondici. Jednou z nich je i cibule, která si sice typickou konzistenci i chuť uchovává i přes zimu, po sklizni je ale její štiplavost, sladkost i křehkost nejvýraznější.

S výjimkou sladkých jídel neexistuje snad pokrm, který by bylo možné bez cibule připravit. Cibulička sladká, pěkná, bílá, hladká neboli kuchyňská cibule (Allium cepa) patří do čeledi liliovitých.
Dnes cibuli chápeme jako kulturní rostlinu, jejíž původ neznáme, ale můžeme se domnívat, že pravlastí jí mohla být Přední Asie, Malá Asie, Egypt, a to už v době, která předcházela sumerskou říši.

Ze starověkého Egypta se cibule rozšířila prostřednictvím Římanů dál do Evropy a dnes se pěstuje ve všech zemích světa. Čemu však vděčí cibule za svou světovou popularitu?

Tato univerzální plodina, která je v kuchyni nepostradatelná a pro naše zdraví důležitá, je vytrvalá bylina s podzemní sukničitou cibulí, podle odrůdy zbarvenou do několika odstínů žluté až tmavě fialové barvy, má jednak chuť, která však není každému milá, jednak, a to asi především, má baktericidní a fungicidní účinky. Obsahuje silice v podobě rostlinných antibiotik (fytoncidy), ty mají baktericidní účinek i v malém množství. Příznivý vliv cibule byl prokázán i na aterosklerozu a hypertenzi. Obsahuje vitaminy B, C, E, méně vitaminu A, karoten, vodu, dusíkaté látky, tuk, cukr, vlákninu a směs éterických olejů.

Cibuli používáme jednak k ochucení různých pokrmů, jednak jako zeleninu. Můžeme z ní připravit polévku, omáčku, salát, upravit ji jako zelí nebo naplnit masem. Oblíbené jsou cibulky sterilované ve sladkokyselém nálevu.

Nejznámějším druhem cibule je dvouletá cibule kuchyňská, dále cibule šalotka (Allium ascalonicum), která má cibuli složenou z menších cibulek, takže připomíná česnek. Ve srovnání s kuchyňskou cibulí má jemnější chuť. Jméno získala po starověkém městě Ascalonu, ale v Evropě je známa až od středověku.
Cibule vytrvalá, nebo také zimní cibule neboli ošlejch (Allium fistulosum), pochází z Dálného východu, kde se vyskytuje jako planě rostoucí rostlina. V Číně a Japonsku ji znají nejméně 4000 let. Snáší i velmi silné mrazy.

Nepěstuje se však pro cibule, které jsou drobné, ale pro nať a stvoly bohaté na vitamin C, ze kterých se připravuje salát.
Velice chutná, oblíbená labužníky, je cibule egyptská, jejíž květní stvoly jsou i přes 60 cm vysoké a místo květů nesou malé pacibulky o velikosti lískového oříšku, jimiž se rozmnožuje. V každé zahradě působí značně dekorativně a na stanovišti vydrží několik let.

Ke správnému vývinu potřebuje cibule kyprou, humozní písčitohlinitou půdu a dostatek slunečního záření. Uchovatelnost cibule při skladování je přímo úměrná obsahu cukru. Čím více cukru cibule má, tím lepší je její skladovatelnost. Avšak čím více má vody a dusíkatých látek, tím dříve vybíhá při zimním uskladnění. Ukládáme ji ve vzdušných, mrazuprostých prostorách se stejnoměrnou teplotou, která by měla být v rozmezí od 7 °C do –3 °C.

31.07.2015 | Jitka Skorkovská

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

<< Makový dort s citronovým mascarpone Tymiánová limonáda >>

Související témata

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ