Dnes cibuli chápeme jako kulturní rostlinu, jejíž původ neznáme, ale můžeme se domnívat, že pravlastí jí mohla být Přední Asie, Malá Asie, Egypt, a to už v době, která předcházela sumerskou říši. Ze starověkého Egypta se cibule rozšířila prostřednictvím Římanů dál do Evropy a dnes se pěstuje ve všech zemích světa. Čemu však vděčí cibule za svou světovou popularitu?
Tato univerzální plodina, která je v kuchyni nepostradatelná a pro naše zdraví důležitá, je vytrvalá bylina s podzemní sukničitou cibulí, podle odrůdy zbarvenou do několika odstínů žluté až tmavě fialové barvy, má jednak chuť, která však není každému milá, jednak, a to asi především, má baktericidní a fungicidní účinky. Obsahuje silice v podobě rostlinných antibiotik (fytoncidy), ty mají baktericidní účinek i v malém množství. Příznivý vliv cibule byl prokázán i na aterosklerozu a hypertenzi. Obsahuje vitaminy B, C, E, méně vitaminu A, karoten, vodu, dusíkaté látky, tuk, cukr, vlákninu a směs éterických olejů.
Cibuli používáme jednak k ochucení různých pokrmů, jednak jako zeleninu. Můžeme z ní připravit polévku, omáčku, salát, upravit ji jako zelí nebo naplnit masem. Oblíbené jsou cibulky sterilované ve sladkokyselém nálevu.
Nejznámějším druhem cibule je dvouletá cibule kuchyňská, dále cibule šalotka (Allium ascalonicum), která má cibuli složenou z menších cibulek, takže připomíná česnek. Ve srovnání s kuchyňskou cibulí má jemnější chuť. Jméno získala po starověkém městě Ascalonu, ale v Evropě je známa až od středověku.
Cibule vytrvalá, nebo také zimní cibule neboli ošlejch (Allium fistulosum), pochází z Dálného východu, kde se vyskytuje jako planě rostoucí rostlina. V Číně a Japonsku ji znají nejméně 4000 let. Snáší i velmi silné mrazy. Nepěstuje se však pro cibule, které jsou drobné, ale pro nať a stvoly bohaté na vitamin C, ze kterých se připravuje salát.
Velice chutná, oblíbená labužníky, je cibule egyptská, jejíž květní stvoly jsou i přes 60 cm vysoké a místo květů nesou malé pacibulky o velikosti lískového oříšku, jimiž se rozmnožuje. V každé zahradě působí značně dekorativně a na stanovišti vydrží několik let.
Ke správnému vývinu potřebuje cibule kyprou, humozní písčitohlinitou půdu a dostatek slunečního záření. Uchovatelnost cibule při skladování je přímo úměrná obsahu cukru. Čím více cukru cibule má, tím lepší je její skladovatelnost. Avšak čím více má vody a dusíkatých látek, tím dříve vybíhá při zimním uskladnění. Ukládáme ji ve vzdušných, mrazuprostých prostorách se stejnoměrnou teplotou, která by měla být v rozmezí od 7 °C do –3 °C.