V brněnské Galerii architektury je do 26.ledna možno zhlédnout výstavu, která veřejnosti představuje dílo bratří Lubomíra a Čestmíra Šlapetů, architektů, kteří patřili k tzv. druhé generaci českých funkcionalistů a výrazně ovlivnili tvář meziválečné architektury na severní a střední Moravě.
Tato expozice je komorní verzí retrospektivní
výstavy, která bude mít 12. února vernisáž v
Muzeu umění v Olomouci, městě, v němž prožil větší část svého života Lubomír Šlapeta. Reprízy výstavy se uskuteční v Praze, v Bratislavě, ve Wroclawi a možná i v Berlíně.
Bratři-dvojčata Šlapetové se narodili v roce 1908 v Místku. Ze zdejšího reálného gymnázia přešli na Českou státní průmyslovou školu v Brně a později studovali na Akademii
umění a uměleckých řemesel v polské Wroclawi, která byla v té době (na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století) významným evropským kulturním centrem. Jejich profesoři Adolf Rading a zejména Hans Scharoun, s nímž byli v kontaktu po desítky let, měli na jejich tvorbu zásadní vliv.
Šlapetové úzce spolupracovali především v letech 1930-1936, v té době měli vlastní
ateliér v Moravské Ostravě s pobočkou v Praze a realizovali především řadu rodinných vil na Ostravsku, Opavsku, v Beskydech nebo na Olomoucku. "Na jedné straně inklinovali k typovému pojetí, v němž na základním funkcionalistickém rozvrhu zdůrazňovali myšlenku prolínání
interiéru s exteriérem, na druhé straně se věnovali individuálním obytným stavbám, v nichž - inspirováni svým učitelem Scharounem - dospěli k organické
architektuře, příznačné dynamizováním a současně jemným emocionálním ztvárňováním světa volné formy s vytvářením 'obytné krajiny'. V této oblasti zejména patří jejich tvorba ke špičkovým a v českém prostředí nejosobitějším a nejsystematičtějším projevům této specifické linie mezinárodního stylu" napsal o nich historik umění Pavel Zatloukal, ředitel olomouckého Muzea umění, které u příležitosti výstavy vydává rovněž rozsáhlý česko-anglický katalog.
Bratři Šlapetové se v socialistickém Československu netěšili přízni veřejných orgánů, řada jejich projektů proto nikdy nebyla realizována. Čestmír emigroval koncem 60.let do Německa, pro oficiální kruhy pak jejich jména v podstatě přestala existovat. Výstava i zmíněná publikace Pavla Zatloukala jsou o to vítanějším činem, který znova vřazuje jejich tvorbu do kontextu české architektury, v níž jim náleží významné místo.
