magazín

Zelenina i ovoce s mnoha tvářemi ve stovkách odrůd

Fotografie: BYDLENI.CZ

K teplomilné plodové zelenině, kterou si v našem podnebním pásmu obvykle musíme pod krytem nejdříve předpěstovat, než ji vysadíme do zahrady, kde dozraje, patří například dýně (tykev nebo také turek), kabačky, cukety a patisony.

Jsou to všechno rostliny z čeledi tykvovitých, která je bohatá na rody a druhy. Archeologické nálezy potvrdily, že tykev obecnou (Cucurbita pepo) znali indiáni už před sedmi až devíti tisíci lety. Tato jednoletá teplomilná rostlina, původem z amerického kontinentu, odkud se do Evropy dostala koncem 15. století v souvislosti se španělskými zámořskými výpravami, má keříčkovitý nebo liánovitý vzrůst a květy samčí a samičí. Zatímco samičí květy mají jako zárodek plodu, který je obvykle oranžové barvy, malý hrbolek, samčí květ jej postrádá. Ve východní Evropě se také pěstují tak zvané kabačky – zeleninové tykve s válcovitými plody, které mají nejčastěji krémovou barvu (Cucurbita pepo, varieta giromontiina). Jsou to konvariety, stejně jako jsou jimi patisony.

Pro keříčkovitě rostoucí tykve se u nás vžilo označení cukety (Cucurbita pepo, varieta giromontiina). Jejich plody bychom měli sklízet, když jsou mladé, asi 10 cm, maximálně dvacet, dlouhé. Pravidelná sklizeň podporuje nasazování dalších plodů. Pro cukety platí přímá úměra: čím více je sklízíme, tím více rostliny plodí.

Pravděpodobně v Severní Americe byla vyšlechtěna tykev diskovitého tvaru, které říkáme patison (Cucurbita pepo, varieta patissonina).

Tykev je bujně rostoucí bylina s velkými listy, proto potřebuje mnoho místa. Sázíme ji tedy tak, aby nestínila jiným rostlinám. Pro zdárný růst potřebuje teplotu 18 –27 °C, minimální noční teplota je 16 °C. Když pomine riziko nočních mrazíků, můžeme na jaře semena vysévat na osluněné místo přímo do země, a to do hloubky asi 2,5 cm. Každopádně v chladnějších oblastech chráníme mladé rostliny netkanou textilií, která je i dobrou ochranou před hmyzem. Ačkoliv jsou tykve značně vitální (proto se dříve pěstovaly na kompostu, kde měly dostatek výživy, navíc i místa), v raném stadiu růstu napadají rostliny slimáci, nebezpečí představují i virová onemocnění.

Jestliže jsme udržovali stálou vlhkost půdy, můžeme sedm až devět týdnů po výsadbě tykve sklízet; nejpozději však do začátku podzimu, kdy by dýně měly už být dobře vyzrálé. Dozrají-li plody na rostlině, jsou v některých případech nepoužitelné. Je-li ještě trochu teplé počasí, můžeme nechat plody, které jsou zeleninou i ovocem, venku dosušit. O něco později můžeme sklízet malé plody, které si chceme ponechat doma jako stylovou dekoraci. To již také budou dostatečně vytvrdlé.

Protože se dnes pěstují tykve již ve stovkách odrůd, a všechny jsou nenáročné na pěstování, zmíníme zde alespoň tykev muškátovou (Cucurbita moschata), jejíž plody poznáme podle výrazného žebrování. Chutí pak připomínají meloun Galia.

Po obsahové stránce jsou plody tykví, jež jsou různého tvaru a zabarvení, velice chudé, množství vitaminů a minerálních látek, které se v nich nalézají, je zanedbatelné. Vhodné jsou však pro redukční diety. Naproti tomu nutriční hodnota semen, která jsou navíc chutná, je vysoká. Obsahují bílkoviny, sacharidy, tuky, vlákninu, hořčík, fosfor, železo, fosfor, draslík, selen, mangan a zinek, vitamin E, B1, B2, B5 a betakaroten. Znamená to, že mají pozitivní účinky antioxidační, protizánětlivé, protirakovinné, jsou prospěšné srdci i pleti.

Patrně u nás nejznámější kuchyňská úprava dýně bývalo její kompotování a dýňové zelí, které si v ničem nezadá s dobře uvařeným zelím hlávkovým. Možností, jak využít různé druhy dýní, je ale daleko více a s rozšířením jejich variant na českém trhu i v malých zahrádkách se jich také stále víc objevuje na našem stole. Je to například nepřeberné množství polévek, z nichž jednu nabízíme k vyzkoušení.

Dýňová polévka se zázvorem a jablky

Potřebujeme: 2 lžíce olivového oleje, 1 velkou cibuli pokrájenou na kostičky, 2 prolisované stroužky česneku, 1 lžičku mleté kurkumy, kilogramovou, nejlépe muškátovou tykev zbavenou semen a nakrájenou na středně velké kostky, 1 l kuřecího nebo zeleninového bujonu z kostky, 2 velká pokrájená jablka, 1 lžíci čerstvě nastrouhaného zázvoru (nebo 1 lžičku sušeného).

Ve větším kastrůlku rozehřejeme olej, přidáme cibuli a za stálého míchání opékáme, až zhnědne. Poté vmícháme česnek a kurkumu a minutu je opékáme. Dále přidáme tykev a bujon a vše přivedeme do varu. Asi po 20 minutách je tykev měkká. Přidáme jablko a zázvor a ještě asi 10 minut vaříme, až jsou jablko i tykev měkké. Nakonec vše rozmixujeme a můžme podávat.

07.10.2019 | Jitka Skorkovská

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

<< Citrusy - plody pro zdraví a osvěžení, rostliny pro potěšení I malá zahrada potřebuje okrasné keře >>

Související témata

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ