vybrali jsme

Devět let Bedřicha Smetany v Jabkenicích

Historie domu III.

Také nejnovější číslo časopisu Xantypa přináší pokračování seriálu nazvaného Historie domu. Tentokrát je věnováno myslivně v Jabkenicích, kde řadu let žil a tvořil Bedřich Smetana.

V každém případě lze věřit, že tu Běla se svými sourozenci prožila krásné dětství. A protože společně s nimi žil v domě slavný a stále cosi komponující dědeček, dvě mladičké tety, které si s dětmi rozuměly, a babička, jíž bylo okolo čtyřiceti, jejich vesnický život byl pestrý. Přijížděly návštěvy z Prahy, teta Zdenka často v salonu rozehrála klavír, kterému se říkalo Ullrich, a tatínka i dědečka navštěvovala šlechta ze zámku v nedaleké Loučeni. Osobnost skladatele přispěla k tomu, že vztahy byly téměř přátelské - hudebně nadanému synovi knížete, Alexandrovi, Smetana věnoval své dueto Z domoviny.
Rodina pana nadlesního
Otec paní Běly, Josef Schwarz, se stal nadlesním brzy po své svatbě s Žofií, dcerou Bedřicha Smetany. Do Jabkenic se stěhovali krátce poté, kdy se jim narodilo první miminko, roku 1875. Veškeré opravy, malování i úklid domu si vzala na starost Bettina Smetanová, Žofiina nevlastní matka. Rodina Schwarzova se později rozrostla ještě o další čtyři děti a žila tu dvacet let. Prvních devět společně s Bedřichem Smetanou. Jeho žena Bettina se dvěma dcerami tu bydlela až do doby, než se obě dívky provdaly.
"Paní Žofie měla s rodinou i s poměrně velkým hospodářstvím dost práce a starostí. Každý týden se peklo několik pecnů chleba, kromě toho téměř denně koláče nebo bábovka, u stolu bylo běžně více než deset lidí. Její mladší sestry pomáhaly střídavě v kuchyni, kromě toho bylo však postaráno o jejich výuku: Paní Smetanová učila je němčině a frančině, počtům, ručním pracem a malbě, paní Schwarzová pianu, přibírala je k domácímu hospodářství (...) Mně svěřeno vyučování literní a později u slč. Zdenky učení počátkům hry na housle." (Ze vzpomínek Josefa Vilíma.)
"V Jabkenicích se také často hrály šachy: Babička, která hrála mnohem lépe, nechala dědečka často vyhrát. Ačkoliv dědečka každá prohra velmi mrzela, byla by mu snad některá tato vítězství podezřelá, a proto raději hrával s tatínkem, jehož převahu tak necítil. Tatínek to s ním lépe dovedl. Prodlužoval hru, dělal malé ústupky, přehlížel nástrahy, bral některé tahy ochotně zpět a nakonec, po zdánlivě dlouhém uvažování udělal chybu..." (ze vzpomínek Běly Čapkové)

Komponování na venkově
"Když na psanou hudbu hledím, zaznívá mi zcela mimovolně a bez námahy v živé představě, jako bych slyšel skutečné nástroje i zpěvné hlasy - jenom trvá-li to dlouho, cítívám pak v hlavě trapnou rozechvělost, zvýšený šum... Ten šum! Ten lomoz!" Smetana do Jabkenic přesídlil, když zjistil, že jeho ohluchnutí je možná definitivní. Nejdříve v myslivně pobýval jako host, od roku 1876 trvale. Přes vážné a stále se zhoršující zdravotní potíže rychle a soustředěně pracoval. Nejdříve na opeře Hubička: první dějství dokončil na jaře roku 1876, na konci července měl dílo hotové. V listopadu téhož roku se konala premiéra, která slavila obrovský úspěch. Mohl tak prožít radostné chvíle v Praze mezi přáteli. Ve stejné době skládal také zcela odlišný žánr - smyčcový kvartet e-moll Z mého života, který doplnil vlastním komentářem k jednotlivým větám. Objevují se tu slova jako: "...nevýslovné toužení po něčem, co jsem nemohl vyslovit aneb určitě si představit, a též výstraha quasi mého budoucího neštěstí...; Ten dlouho znějící tón ve finale povstal z tohoto počátku - jest to ono osudné pískání nejvyšších tónů v uchu mém, které v roce 1874 mně oznamovalo mou hluchotu..." V roce 1877 měl hotových prvních 80 stran partitury opery Tajemství. Při premiéře o rok později opět nastalo několik šťastných dní - zájem i nadšení publika byly obrovské. V té době se ale také objevují další zdravotní potíže, například závratě. Přibyly také starosti o peníze, několik měsíců zůstal bez gáže...

O dva roky později dokončuje České tance a vokální Večerní písně. Symfonickou básní Blaník uzavírá cyklus Má vlast. V prosinci roku 1881 obdržel v soutěži o nejlepší operu k otevření Národního divadla první cenu za operu Libuše a téhož roku se zúčastnil oslav na svou počest v Litomyšli (u příležitosti odhalení pamětní desky). Tyto dny nazval "oázou ve svém trapném živobytí". Účastnil se i prvních zkoušek Libuše - citujme z dopisu dceři Zdeňce: "Ale vzdor tomu, že samým aranžováním jednotlivé částky hudby byly ustavičně přerušovány, jak to jinak ani při první takové zkoušce býti nemůže, byl přece dojem toho prvního jednání tak mohutný, že nejen všichni přítomní byli uneseni, ale já sám jsem byla tak pohnut, jako kdybych to byl slyšel, a při posledních slovech: 'Buď zdráv!', které všichni ku Libuši zpívají, obrátili se všichni ke mně, a mávajíce klobouky nad hlavou, obklopili mne a tiskli mně ruce, objímali mne..." Roku 1882 se velkoryse slavilo sté představení Prodané nevěsty. Slavností bylo i uvedení díla Má vlast: "Obecenstvo bylo v opravdovém vytržení a nemohlo se ani rozloučit se skladatelem..." (časopis Dalibor). Přes pokračující zdravotní potíže se Smetana vrhá do práce na opeře Čertova stěna. Libreto zásadně přepracoval a zkrátil, jeho komický ráz posunul až k dílu hudebně-dramatickému. Daleko víc zdůraznil hudební charakteristiku postav, rozvinul bohatství motivů, vřelou lyriku. Osamění a nemoc daly této opeře novou, meditativní polohu. K výraznému zhoršení nemoci došlo na přelomu let 1882 - 83. Přesto pracoval na druhém smyčcovém kvartetu d-moll, který dnes muzikologové a hudební kritici hodnotí jako dílo, které předjímá hudbu 20. století. Těžko však mohlo být pochopeno ve Smetanově době. Tehdejším posluchačům se kvartet nelíbil... Podobně zdrcující dojem učinil na publikum Pražský karneval, který měl premiéru na koncertě věnovaném 60. narozeninám skladatele. Poslední Smetanovou prací je prvních 365 taktů operní partitury Viola, kterou si připravil již dříve. Vrátil se k ní v první polovině roku 1883, ale brzy zjistil, že už nedokáže pokračovat, sám si ji nadepsal "Poslední arch".
V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- jak se v myslivně žilo
- jak Smetana v Jabkenicích vyučoval
- o neshodách s Bettinou

23.12.2003 | Hana Vinšová

Poslat e-mailem | Verze pro tisk

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.

<< Unikátní výstava šperků Šperky z kolekce Tactoo >>

Související témata

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

Historie domu III.

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Xantypa - časopis nabitý lidmi

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ