Xantypa 12/ 2003

Kategorie:: Časopisy a literatura

Dan Bárta
Chci zůstat svobodnej
text Petr Kolář
"Sorry, malej zásek," omluvil desetiminutové zpoždění. Objednal si džus, mátový čaj a zapálil si cigaretu. Úplně stejně jako před třemi lety! Od té doby jsme se neviděli, a když zjistil, o čem si s ním chci povídat, povytáhl obočí. "Ale vždyť já jsem se nezměnil, pořád jsem nesdílnej, rozporuplnej! Chci o sobě mluvit co nejmíň, a připadá mi, že o sobě mluvím furt." Nelze se divit, zvlášť v době, kdy mu vychází nová deska. Zaručeným tahákem pro média je jméno DAN BÁRTA.

Většinou o sobě tvrdíte, že z vašich projektů nechcete vyčnívat, že jste normální součástí kapely. Jenže s vaším jménem to asi moc dobře nejde...
Tohle nemusím deklarovat, to se děje! Pracuju s muzikantama, ovlivňujeme se navzájem. Jenže jsem zpěvák, tak z toho trčím. Můžu lidem vnucovat svoje myšlenkové pochody, které souvisí s texty, ale hudební náhled je společný. Tam nechám kluky, aby pode mnou postavili věc, která je svým způsobem hutná.

Zasahujete si vzájemně do práce?
Když přinesu písničku, kolegové mi kecají do melodie, já se jim zase motám do harmonie i do tempa. Ale to je normální tvůrčí proces normální tvůrčí skupiny.
V roce 2000 jste natočil desku Illustratosphere, loni v prosinci vyšel Nervák s J.A.R. Nyní se objevuje cédéčko s názvem Entropicture, v němž figuruje téměř stejná sestava muzikantů jako před třemi lety... Ilustratosphere byl projekt, který jsme dali dohromady s Mirkem Chyškou, Filipem Jelínkem, Robertem Balzarem, Standou Máchou a Jirkou Slavíčkem. Teď si kdekdo myslí, že Illustratosphere je kapela. Jde o to, jak se to přijme, o čemž přemýšlím spíš proto, že se na to někdo zeptá. Chtěl jsem jen normálně navázat. Na Entropicture hraje opět Balzar trio, ale Jarda Frýdl na kytaru. A Filip Jelínek na všechno, co bylo potřeba.
Připravovali jste se v Portugalsku. Co vás k tomu vedlo?
Normální příjemná náhoda!
Jak to myslíte?
Že bych se cíleně jel někam inspirovat, na to nevěřím. Inspirace může přijít ráno na záchodě, v pralesích Nicaragui nebo cestou z Národní na Újezd. Člověk je připravenej, čeká, a když něco přijde, tak to nějakým způsobem chytí a zabývá se tím. Přijme ten nápad, dotvoří ho, a nebo ho nechá ležet jako artefakt, ke kterému se lze časem vrátit. Případně ho pustí z hlavy, protože už ho to nebaví. V mém případě místa nemají tak podstatný vliv na inspiraci, maximálně na duševní klid. A člověk jako já dosáhne duševní rovnováhy spíš v lese na Šumavě než v přeplněným metru.
Klid na práci, žádné rušivé elementy... proto tedy odlehlý kout na pobřeží Atlantiku?
Kamarád tam má domeček a náhodou byl v dubnu pryč. Zeptali jsme se ho, jestli by mu nevadilo, kdybysme se k němu na pár dnů nakýblovali. Jiný kámoši nám tam odvezli nástrojovku, my odletěli do Fara. Přivezli jsme s sebou věci, který jsme měli připravený v šuplíku. Lepili jsme je dohromady, psali noty, debatovali, jak která píseň bude vypadat.
Jak jste tam byli dlouho?
Čtrnáct dnů, z toho baráku se nedalo nikam utéct. S domovem jsme komunikovali minimálně, nikdo nás neotravoval. Nikdo si nejel vyměnit volej, nikdo nevzal záskok, nikdo se neflákal doma, nikdo nikomu neslíbil, že půjde do kina. Mohli jsme se soustředit jen na hraní.
Kolik času jste se mu věnovali?
Každej den deset dvanáct hodin. Zkoušeli jsme a přehrávali si ty věci, hledali co a jak. Udělali jsme kus práce.
Jak vznikaly jednotlivé písně? Hudba na texty, nebo opačně?
To je trochu složitější. Měl jsem třeba už tři roky vymyšlenou melodii a k ní tři čtvrtiny textu. Pak půl roku starou muziku a refrén, nebo melodii bez jedinýho slova - swingovku, a věděl jsem, že bych ji chtěl udělat anglicky. Filip měl připravený dvě skladby, komplet melodii i harmonii. Tak ty jsem musel otextovat. Další věc přinesl Robert. Zdála se nám taková "stojací", takže jsme ji komplet přearanžovali. A když už jsme toho měli plný zuby, vrhli jsme se na Robertův kontrabasový motivek. Takový klišé, s nímž jsme si ale při jamování tak pohráli, že ve výsledku nezůstal kámen na kameni. Když hořelo, a já už neměl ani stín nápadu, přišel Klempa (textař Oto Klempíř - pozn. aut.) a velmi pomohl.

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
- proč se jmenuje nová deska Entropicture
- jak hledá v literatuře inspirace pro svoje texty
- o cestování
- o jeho diskuzích na téma vážky s americkým profesorem
- proč o sobě nerad mluví na veřejnosti

Časopis

XANTYPA

Společenský časopis pro muže i jejich ženy

Články

Casino, kde hudba hraje vabank

Seriál o slavných budovách, který je jednou ze stálých rubrik časopisu Xantypa, pokračuje v nejnovějším čísle článkem věnovaným Společenskému domu Casino v Mariánských...

vybrali jsme | Architektura, design, styl

více... | Jaromír Tůma

Související témata

Časopisy a literatura

© 1999 - 2019 ABSTRACT, s.r.o. a dodavatelé obsahu. ISSN 1214 - 5548
Internetový portál BYDLENÍ.CZ je zdrojem registrovaným pod mezinárodním standardním seriálovým číslem ISSN 1214 - 5548 dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů. Publikování nebo šíření obsahu serveru nebo jakékoliv části zveřejněného materiálu jakoukoliv formou je bez předchozího písemného souhlasu vydavatele zakázáno.

XANTYPA

Casino, kde hudba hraje vabank

Menu

Stavebnictví

Interiér

Financování bydlení

Nové bydlení

Hobby a zahrada

Architektura, design, styl

Cykly a seriály

Bydlínkova kuchařka

Blog

Soutěže

Tržiště zpráv

ABSTRACT.CZ