Paní Boledovičová, Vaše nakladatelství vydává mimo jiné knižní tituly s důrazem na zachování tradic. Proč je podle Vás důležité o tradicích vědět a snažit se je udržet? Jaký v tradicích vidíte smysl?
Důležité je pro mě vytváření rodinných tradic. To mě dovedlo k ročnímu koloběhu, napojení na přírodu, ale také k většímu propojení s místem, kde žijeme a kde se děje mnoho sousedských i komunitních aktivit. Začala jsem chápat, že některé z nich nejsou jen „akce“, ale je za nimi něco víc. Tyto tradiční svátky jsou navíc otevřené úplně všem, mají jasný termín a zvou ke společně prožitému času - to mi připadá v současné době, kdy se mnoho lidí cítí osaměle, velmi důležité.Jaký vztah máte k tradicím Vy osobně? Jak se Vám daří tradice držet v rodině?
Jako dítě jsem měla ráda všechny možné svátky, nadšeně jsem se zúčastňovala všeho, co se dělo – masopust a čarodějnice patřily k mým nejoblíbenějším. Pak jsem studovala, cestovala, pracovala, objevovala jsem svět a neměla na tradice moc čas. Také jsem nesnášela stereotyp. Řád a rytmus mi začal chybět, když jsem měla malé děti. Ještě víc se to umocnilo s příchodem dvojčat, bylo mi 40 a se čtyřmi dětmi jsme se přestěhovali mimo Prahu. Snaha o to vypěstovat si něco na zahrádce mě dovedla k rozpomínání se na dětství na statku, kde se můj život odehrával v souladu s přírodou. Tehdy mi došlo, že ty tradiční svátky jsou propojené nejen s koloběhem divoké přírody, ale i obživou – setím, obděláváním půdy, sklizní.
Soutěž o 2 TraDiáře
Odpovězte na jednoduchou otázku, kterou najdete na konci článku, a zapojte se do soutěže o praktický diář plný tradic pro dny všední i sváteční na rok 2025.
Vy jako maminka 4 dětí vidíte důležitost v předávání povědomí o tradicích, vztahu k půdě a přírodě dalším generacím?
Ano, myslím, že když dokážeme pochopit určité rituály, které třeba běžně dodnes bezmyšlenkovitě vykonáváme (například si dáváme na Velikonoce na stůl zelené osení – kousíček pole), tak nás to může dovést k přírodě a nutnosti její ochrany. Naši předci si velmi vážili půdy, čisté vody, byly to pro ně nenahraditelné zdroje. Také pozorovali bedlivě počasí, snažili se si skrze rituály zajistit do budoucna prosperitu. Přírodu musíme chránit, ne ovládat. Jsme její součástí a vždy jsme byli, jen jsme ztratili propojení. Proto mi připadá důležité to vše dětem ukazovat – ale ne jako další zážitek, divadlo. Ale jako prožitek, kdy jsme toho sami součástí.
Zanedlouho nás čeká masopust. V místě, kde bydlíte, drží se ještě nějaké masopustní tradice? Připomínáte si masopust v rodině?
U nás se každoročně koná masopustní obchůzka po sousedech, několikrát jsme ji přivítali i u nás doma, někdy jsme se domluvili se sousedy a čekali společně na ulici, jindy jsem byla na setkání vícera rodin v sadu. V mé rodné vesnici se tradice masopustu nepřerušila snad nikdy. Pořádají ho místní spolky, sportovci, hasiči a vybrané peníze pak rozdělují pro činnost těchto spolků. Můj švagr tancuje s každou ženou. V Roztokách, kde žiji, máme každoročně populární velký masopustní průvod. V průvodu jsou krásné a velké masky, někdy i světelné. Každý se může stát součástí průvodu a vypůjčit si masku. V naší rodině má část dětí maskování rádo, část ne. Nikoho nenutím, ale baví mě vymýšlet vlastní masku z toho, co doma najdeme, i pomáhat s přípravou masek do průvodu. Líbí se mi totiž, že nejen samotný průvod je zábava, ale i příprava na něj vede k trávení večerů společně s podobně smýšlejícími lidmi. A taky vždy smažím koblihy pro naši rodinu i komunitu. Už se stalo tradicí, že ráno před průvodem nasmažím několik ošatek malých koblížků a donesu do prodeje na stánek místního sdružení. Jdu si užít průvod a někdo jiný koblížky prodává.
Všichni netrpělivě čekáme na první záchvěvy jara. Můžete nám prozradit nějakou tradici, kterou čtenáři najdou v knize Jarní tradinář?
Jaro pro mě začíná již předjařím – Hromnicemi začátkem února. Je to svátek, kdy se čekalo první jarní zahřmění. Líbí se mi představa, že aby bylo jaro v plném rozpuku vidět v březnu, dubnu, kdy se vše zelená a rodí mláďátka, musí se stát něco o pár týdnů dříve. Jaro tedy v únoru ještě není vidět, ale už se chystá – semínka se probouzejí v zemi. Úplně jednoduše můžeme přivolávat jaro tak, že si na procházce utrhneme větvičku trnky nebo třeba zlatého deště a doma ve váze za pár dní vykvete. Nebo můžeme v kuchyni začít klíčit semínka vojtěšky na misce a ozdravit jimi náš jídelníček.
Zároveň je to období, kdy dříve nic nerostlo a docházely zásoby, jsou to postní měsíce. Myslím, že vyloučení masa, cukru, alkoholu nám také prospěje. V knize je i spousta postních receptů – takových těch obyčejných od našich babiček. Z tradic jsme zařadili téměř vše – masopust, vynášení Morany, které můžete zažít nejen na vsi, ale i v Praze, jarní rovnodennost, postní neděle a jejich zvyky a samozřejmě Velikonoce, se všemi recepty, a tvořením, co si můžeme doma nachystat.
Zároveň je to období, kdy dříve nic nerostlo a docházely zásoby, jsou to postní měsíce. Myslím, že vyloučení masa, cukru, alkoholu nám také prospěje. V knize je i spousta postních receptů – takových těch obyčejných od našich babiček. Z tradic jsme zařadili téměř vše – masopust, vynášení Morany, které můžete zažít nejen na vsi, ale i v Praze, jarní rovnodennost, postní neděle a jejich zvyky a samozřejmě Velikonoce, se všemi recepty, a tvořením, co si můžeme doma nachystat.
Jak vznikla spolupráce s farářkou Martinou Viktorii Kopeckou, se kterou jste pracovala na TraDiáři? Co do něj každá vnášíte?
Martinu jsem oslovila po úspěchu první knihy – byl to celoroční Tradinář a plánovala jsem napsat Vánoční Tradinář. Věděla jsem, že neumím popsat křesťanský příběh Vánoc a připadalo mi důležité, aby ho sepsal odborník. Martině jsem poslala Tradinář, který ji zaujal. Byl covid, a tak jsme se nepotkaly osobně, ale telefonovaly jsme si v průběhu celého roku a tím začala vznikat naše krásná spolupráce. Pokračovaly jsme Jarním Tradinářem a každoročním diářem. Martina do TraDiáře píše předěly ke každému měsíci, já se věnuji svátkům a tradicím.
Pro koho je TraDiář určen?
Pro každého, kdo chce mít přehled, co se kdy a jak slaví – jsou tam termíny svátků, i těch pohyblivých. Například každoročně jsou v jiném termínu Velikonoce, od toho se odvíjí jiný termín masopustního období (jeho konec s průvody), jiný termín letnic a s nimi souvisejících průvodů královniček a jízdy králů. Diář poskytuje prostor i na vpisování vlastních zážitků a také na osobní bilanci na začátku i konci roku.
Na co nového se mohou čtenáři v roce 2025 ve Vašem nakladatelství těšit?
Právě máme v tisku Tvůj Fotodeníček – od těhotenství do tří let, knihu kterou jsme vytvořili, když jsme měli malé děti. Pro neustálé dotazy jsme ho nachystali znovu, tentokrát v upraveném designu. Také připravujeme knížku věnující se životu se psem, máme v plánu další knihu s Pavlem Drdelem i našimi dalšími autory.
Martina Boledovičová
Martina Boledovičová je zakladatelka nakladatelství Smart Press, matka jedné dcery a tří synů a spoluautorka knih v edici Tradinář.
Stála u vzniku mnoha projektů a zajímavých knižních titulů. Nápad na edici Tradinář přišel v momentu, kdy zjistila, že by ráda dětem ukázala, a tak i předala smysluplné věci, které se z jejího života tak trochu vytratily – třeba zasít semínko, uspořádat posvícení či zpracovat vlastní úrodu.
Sledujte nakladatelství také na Instagramu:
Sledujte nakladatelství také na Instagramu:
Soutěž o 2 TraDiáře
Odpovězte na jednoduchou otázku a zapojte se do soutěže o praktický diář plný tradic pro dny všední i sváteční na rok 2025. Nápovědu najdete na adrese: www.smartpress.cz. Soutěž trvala do 13. února 2025. Výherci: P.Matušková, O.Vágnerová
