Ptáte se co má tohle společného s uměleckým dílem? Jedním z úkolů umění je otevřít nám jiný pohled na svět kolem nás, dát možnost objevovat krásu tam, kde jsme ji předtím neviděli a donutit nás přemýšlet. Dýchající dům staví architekturu do nových souvislostí – domy jsou stvořeny člověkem pro život člověka. Kolikrát nás ale napadlo vnímat také dům jako živou bytost? Respektovat jeho jedinečnost, jeho „duši“? A přece v domech žijeme a naplňujeme je životem. Každá stavba má také svou historii, svůj životní příběh. Pokud si tohle uvědomíme, necitlivé zásahy do architektury se pak podobají pokusům naroubovat na živý organismus jinou formu života, se kterou nemá nic společného.
V kontextu brněnského městského prostředí naráží tento počin také na jiné téma. Tam, kde město nejvíc tepe, nejvíc žije, tam je také obvykle nejvíce anonymní. Potkává se zde velké množství lidí, ale na osobní kontakt není čas. Magdalena Jetelová umístila obří živý organismus právě tam, kde na individualitu a osobitost není prostor – do rušného centra města, do kontextu anonymity.
Na ulici, kterou většinou proudí davy lidí, se najednou objevilo něco neobvyklého. Lidé mají možnost se zastavit a zamyslet se nad tímto originálním dílem. Přízemí úzké budovy hotelu vypadá ještě celkem normálně. V prvním a druhém patře jsou ale v oknech místo skel červené plachty, které se střídavě nafukují a vyfukují za zvuku nádechů a výdechů. Je tohle vůbec socha?
Dílo Magdaleny Jetelové se pohybuje mezi objektem, instalací a architekturou. Výtvarnice nepracuje s tradičními sochařskými materiály jakou jsou kámen či dřevo (ačkoliv si možná vzpomenete na její obří dřevěnou židli, jež uplavala po Vltavě od Muzea Kampa během povodní v roce 2002). Materiálem jsou jí často celé budovy, urbanizovaný prostor či otevřená krajina. Svá díla zasazuje Jetelová do kontextu prostředí, ve kterém jsou umístěna, respektuje právě onoho genia loci, duši konkrétního místa. S jedinečnou historií a atmosférou prostředí počítá a pracuje s ní ve filozofii své tvorby.
Dýchající dům není sochou v tradičním slova smyslu, mohli bychom jej nazvat spíše instalací v architektuře. Do letošních soch v ulicích Brna ale rozhodně patří a má zde co říct.
