Život Bořka Šípka byl stejně zajímavý jako jeho dílo. Poté co osiřel, vyrůstal v rodině významného sklářského výtvarníka Reného Roubíčka, což ho přivedlo ke sklářskému řemeslu. V devatenácti letech společně se svou sestrou emigroval do Německa, kde vystudoval architekturu a filozofii. V osmdesátých letech se přestěhoval do Amsterdamu, kde založil vlastní studio Alterego. Jeho kariéra stoupala do takových výšin, jako se to zatím žádnému českého designérovi nepovedlo. Jako svého dvorního návrháře si ho vybrala prestižní italská společnost Driade a pracoval i pro další špičkové firmy jako je Vitra nebo Wittmann. Vytvořil architekturu butiků pro Karla Lagerfelda a jeho díla nakupovala prestižní muzea. Sám se považoval především za architekta, v Čechách je ale znám hlavně jako designér skla. Po revoluci se stal za Václava Havla hlavním architektem Pražského hradu a byl po Josipu Plečnikovi jediným architektem, který významným způsobem zasáhl do podoby interiéru hradu. Bořek Šípek byl profesorem na UMPRUM a Univerzitě ve Vídni, děkanem Technické univerzity v Liberci. Od roku 1991 spoluvlastnil sklárnu Ajeto a v posledních letech vedl vlastní huť Anežka. Bořek Šípek byl rovněž držitelem mnoha zahraničích ocenění, nyní přišlo také ocenění ve vlasti.
„Šípkovy návrhy jsou hluboce zakořeněné v dějinách českého designu a navíc obohacují mezinárodní design o důležitou a nedocenitelnou hodnotu, zvlášť v dnešní době, kdy český design znovu objevuje řemesla a sklářskou tradici,” říká k jeho tvorbě Tulga Beyerle, ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Drážďanech.
Zdroj: Tisková zpráva