Krok nultý - šikmá střecha není výjimkou
Zateplení se týká našich příbytků, jednoduše řečeno, od základu až po komín. Drahé teplo z interiéru uniká přes obvodové zdi, stavební otvory, stropy, podlahy a samozřejmě i střešní plášti. Nejdůležitější je střecha, protože chrání celou stavbu. Podceníme-li izolaci střešního pláště, nejen že bude v podkroví chladno, ale postupně se vlivem počasí znehodnotí střešní konstrukce. A náklady na její rekonstrukci či výměnu nám určitě připomenou opodstatnění kvalitní tepelné izolace. Ne vždy je pravidlem, že přímo pod šikmou střechou se nachází obytný prostor. Ceny bytů a domů však nutí stavebníky rekonstruovat i podkrovní prostory. Obytné podkroví je v poslední době módním trendem z ekonomického, ale i estetického a architektonického hlediska. Jelikož tento prostor je určen k bydlení, šikmá střecha má minimálně stejné nároky na tepelnou izolaci jako jiné části konstrukce domu.
Krok první - co a jak
K zateplení šikmé střechy se nejčastěji používá izolace z minerálních nebo skleněných vláken. Tyto materiály mají vynikající tepelně-izolační vlastnosti a také plní funkci zvukové izolace a protipožární ochrany. Tloušťka izolace podkroví závisí na klimatické náročnosti prostředí. V horských oblastech bude určitě zapotřebí použít silnější izolaci než na jihu. Na to existují přesné výpočty, zohledňující vlastnosti konstrukce, podnebí a ostatní faktory. Desky z minerálních nebo skleněných vláken dodávají na náš trh různí výrobci v rozličných tloušťkách a hmotnostech. Na izolaci šikmé střechy a svislých ploch je třeba vybrat lehčí variantu s hmotností do 50 kg/m3, aby se izolace v místě přichycení netrhala, a tak nesnižovala svůj účinek. Izolace se aplikuje třemi základními způsoby. Nejčastěji se tepelně-izolační desky ukládají mezi krokve střešní konstrukce. Izolaci lze umístit i na krokve z vnitřní nebo vnější strany. Pokud potřebujeme v klimaticky náročné oblasti zvětšit tloušťku tepelné izolace a výška krokví nám to neumožňuje, zateplení mezi krokvemi lze kombinovat se zateplením na krokve z vnitřní strany. Systém zateplování podkroví je dnes standardizovaný a využívají se při něm doplňky, usnadňující a zefektivňující tuto činnost. Výrobci a realizační firmy používají speciální příchytky a terčíky, hliníkové cd-profily apod.
 |
 |
Neprofesionální provedení tepelné izolace, pojistné hydroizolace a parozábrany je základním předpokladem pro další vynucené investice do vaší střechy. |
|
 |
 |
Aby pojistná hydroizolace fungovala spolehlivě, je třeba věnovat dostatečnou pozornost i takovým detailům jako jsou střešní okna, světlíky, antény nebo vyústění komínů. (Dórken) |
Proti vlhkosti z vnitřní strany chrání tepelnou izolaci parozábrana. Důležitá je odvětrávací vrstva mezi povrchovou úpravou a parozábranou a také bezchybné přelepení spojů parozábrany. Progresivní řešení nabízí samolepicí spoje, které jsou její součástí. (Dórken) |
 |
 |
Skladba tříplašťové šikmé střechy. Spodní plášť tvoří směrem od tepelné izolace k interiéru parozábrana, dřevění bednění, nevětraná vzduchová vrstva a sádrokartonová nebo jiná povrchová úprava. Nad tepelnou izolací se nachází odvětrávaná vzduchová vrstva a nad ní pojistná hydroizolace. |
Vysocedifuzní pojistné hydroizolace umožňují stavebníkovi realizovat dvoupláštovou šikmou střechu. Díky svým vlastnostem se mohou pokládat přímo na tepelnou izolaci a odvětrávací vrstva není třeba. (Icopal) |
Krok druhý - není to tak jednoduché
Samotný izolační materiál je jen jednou ze složek střešního pláště. V případě obytného prostoru pod střechou musí tato konstrukce splňovat mimořádné nároky, protože musí zabezpečovat optimální tepelnou a hygienickou pohodu pro uživatele. Konstrukce střešního pláště šikmých a strmých střech je proto mnohem složitější, než se může zdát a než to bylo běžné v předcházejících letech. Stavebníci tehdy ještě tak dobře neznali výhody pojistné hydroizolace či parozábrany, nebo efektivnost vzduchových mezer ve střešním plášti. Každý z těchto prvků plní důležitou úlohu. Proto jsme nyní tak často svědky nezbytných rekonstrukcí střech starších domů, ačkoli jejich životnost by měla být delší. Pojistná hydroizolace tvoří souvislou vrstvu pod krytinou šikmých střech. Je jakýmsi pojistným systémem, chránícím spodní vrstvy střešního pláště před větrem, deštěm, sněhem a prachem. Zabraňuje proniknutí vlhkosti a jiných škodlivých látek do izolace a konstrukce krovu. Druhou základní funkcí pojistné hydroizolace je chránit střešní plášť ze strany interiéru. Z vnitřní strany totiž musí být difuzní, neboli paropropustná, aby se vodní páry mohly dostat směrem ven do exteriéru a nezůstávaly v izolaci. Parozábrana se klade mezi tepelnou izolaci a povrchovou úpravu krovu z vnitřní strany. Jelikož v interiéru také vznikají páry, které se v důsledku vzájemného působení atmosférických tlaků snaží dostat ven z interiéru, parozábrana před nimi tepelnou izolaci chrání. Vzduchové vrstvy (provětrávané nebo neprovětrávané), ať už z interiérové, nebo exteriérové strany, potom uzavírají systém chránící tepelnou izolaci a konstrukci krovu před znehodnocením. Umožňují odvětrání nebo odstranění případného kondenzátu nahromaděného na hydroizolaci a parozábraně. Odborníci doporučují pro obytný prostor tříplášťovou šikmou nebo strmou střechu, která má tepelně-izolační vrstvu vyplňující prostor mezi krokvemi ve spodním plášti. Spodní plášť tvoří směrem od tepelné izolace k interiéru parozábrana, dřevěné bednění, nevětraná vzduchová vrstva a sádrokartonová nebo jiná povrchová úprava. Nad tepelnou izolací se nachází provětrávaná vzduchová vrstva a nad ní pojistná hydroizolace. Dvouplášťovou šikmou střechu si může stavebník dovolit tehdy, když použije vysoce difuzní pojistnou hydroizolaci. Nejkvalitnější hydroizolace umožňují snadný prostup nežádoucí vlhkosti a kladou se přímo na izolaci, bez odvětrávací vrstvy.
Pokračování příště....
Převzato z časopisu Home 5/2005
