Přes tvrdou práci na rodinné farmě, nedostatku mateřské lásky, kterou jí a jejím sourozencům nahrazoval jejich otec, bylo Astridino dětství bezstarostné, plné her, zvířat a objevování světa fantazie. Pak ale začalo období vzdoru a ona zatoužila po širším světě. Astrid se nezajímala o vdavky a mateřství. Žádný z chlapců o ní neprojevoval zájem, z čehož usoudila, že je ošklivá. Před realitou tak začala utíkat do říše snů a fantazie.

Jelikož na farmě zůstat nechtěla, otec jí našel místo v lokálním plátku, kde četla korektury a psala krátké zprávy. Následovala „velká osudová chyba“, jak to jednou sama nazvala, čímž byl vztah se ženatým šéfredaktorem se sedmi dětmi. A mladinká redaktorka na jaře roku 1926 zjistila, že je těhotná.

Svobodná, devatenáctiletá dívka v té době, navíc těhotná se ženatým mužem, to se rovnalo tragédii. I přes slib, že se s ní Blomberg ožení, jakmile se rozvede, ale jako podmínku si dává, že se musí dítěte zbavit, odmítla a rozhodla se dítě si nechat. Na celou její rodinu to uvrhlo temný stín a stali se terčem posměchu a kritiky celého okolí. Rodiče jí tedy poslali do Stockholmu, kde se zapsala na kurzy psaní a čekala na porod.

Svého syna Larse Lasse porodila 4. prosince 1926, nechala ho v pěstounské péči a vrátila se domů.

Astrid již nebavilo čekat na Blomberga, až se konečně rozvede a nehodlala se stát macechou sedmi dětí. Svého syna vídala jen málo a přes nízký plat si nemohla dovolit vzít si ho k sobě. Světlo do celého příběhu vnesla nová práce, kterou získala v Královském automobilovém klubu, kde jí do života vstoupil další ženatý muž Sture Lindgren.

Ten ještě v době, kdy byl ženatý, požádal Astrid o ruku. I přes silné protesty rodičů se však nakonec v roce 1931, poté, co se rozvedl, vzali. Ihned si osvojil Lasseho, kterého si mezitím Astrid přivezla domů, dal mu své příjmení a společnou dceru Karin měli o tři roky později.

Po této sérii nešťastných událostí se život Astrid uklidnil. Starala se o děti, pracovala v různých novinách, kde sbírala podněty pro své knihy. Po vypuknutí druhé světové války se dokonce stala členkou tajné služby. Její prací bylo šifrování dopisů a kontrola korespondence vybraných osob označených za kolaboranty.

Vydání Pippi Dlouhé punčochy vyvolalo velký poprask. Sociální odbor jí vyčinil, že svým příběhem navádí k legálnímu zdivočení dětí. Důrazně jí bylo doporučeno s psaním přestat, což samozřejmě Astrid neudělala a psala dál.

Podle jejích knih vzniklo mnoho filmů a televizních pořadů. Výsadním postavením se stala kniha Bratři Lví srdce pojednávající o chápání života a smrti.

Po smrti manžela se již neprovdala a zůstala sama. Jak její léta postoupila, slábl jí zrak i sluch. V 91 letech utrpěla záchvat mozkové mrtvice, což oslabilo celé její tělo. Nemohla se pohybovat, ale mysl měla stále bystrou. Nechávala si číst dopisy a najala si slečnu, aby na ně odpovídala.

Nakonec 28. ledna 2002 umírá ve svém domě ve Stockholmu ve věku 94 let. Celé město zaplnily statisíce lidí, kteří přišli dát hold své nejslavnější ženě. Rakev byla převážena koňským povozem, kde byl vzadu uvázaný bílý neosedlaný hřebec.

Tento zajímavý životní příběh talentované a nekonvenční ženy vydal Nakladatelský dům GRADA pod značkou Metafora, v oblíbené edici biografických románů. Pod označením „béžovky“ můžete najít další knihy o mnohých žen z historie, které na pár stránkách sdílejí se světem své osudové příběhy.

Knihu si můžete zakoupit na webu grada.cz či u svých knihkupců.