V 70. letech minulého století prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí

Pohled do minulosti
Mnohé z dějů kolem prostoru, kde dnes stojí zámek, zůstanou tajemstvím. Opevnění, které tu stálo jako součást podyjské obranné soustavy, zmiňuje Kosmova kronika, jeho podobu ale neznáme. Nejstarší dochované části pocházejí z druhé poloviny století třináctého. Nejvýznamnějšími z vlastníků Vranova, kteří mu vtiskli feudální vznešenost, ale i nespornou oduševnělost byli Althannové, starobylý, původně švábsko-bavorský rod, který se na Moravě objevil koncem šestnáctého století. S jejich jménem je spjata zásadní přestavba někdejšího hradu na barokní zámek. Michal Jan II. z Althannu, který Vranov koupil v roce 1680, svěřil projekt mladému  architektovi  Janu Bernardu Fischerovi z Erlachu, který se stal později věhlasným středoevropským tvůrcem. J.B. Fischerovi je připisováno autorství dominanty zámku – monumentálního Sálu předků. Jeho architektonická majestátnost i skvostná výzdoba (sochy významných členů rodu Althannů vytvořené vídeňským sochařem Tobiášem Krackerem, freska na stropě kupole od Jana Michala Rotmayra  či štukové ornamenty italských mistrů) vzbuzují obdiv. Spolu s prohlídkou jen o málo později vystavěné zámecké kaple, ale také například nádherným výhledem do okolí, které skýtá hlavní nádvoří, patří k nejpůsobivějším zážitkům, které si z návštěvy Vranova můžete odnést.

Nádvoří vranovského zámku

O životě na zámku
Vranovské panství se v roce 1793 stalo majetkem rytíře Josefa Hilgartnera z Lilienbornu, který k půvabům zámku přispěl několika klasicistními úpravami, především interiérů. On i jeho nástupci, kterými byli spřízněné rody Stadnických a Mniszků, ovlivněni preromantickým duchem doby věnovali velkou péči také okolí zámku. S Mniszky a Stadnickými však do života vranovského zámku výrazně vstoupil také svět tehdejší evropské vzdělanosti a čilý kulturní ruch. Vybudovali velkou knihovnu, milovali divadlo a hudbu, kterou také aktivně provozovali, zvali na zámek významné umělce. Jejich vkus, způsob života a záliby prozrazuje do značné míry současná zámecká instalace. Představuje návštěvníkům interiéry, které připomínají, jak se tu bydlívalo koncem osmnáctého a v průběhu celého devatenáctého století. Také bohaté ukázky produkce vranovské manufaktury na kameninu a porcelán, které zde můžete vidět, souvisejí s aktivitami někdejších majitelů zámku. Zejména podnikavý Stanislav Mniszek přispěl k tomu, že vranovská kamenina se stala významným pojmem z oblasti uměleckých řemesel a zdejší manufaktura svého času jednou z nejvýznamnějších výroben tohoto typu ve střední Evropě.

Nádvoří vranovského zámku

Zastavení v kočárovně:
Krajka na zámku a v podzámčí
Když se v roce 1999 podařilo dokončit rekonstrukci bývalé zámecké  kočárovny, vznikl  příjemný výstavní prostor, který tenkrát  naplnila první zdejší tématická výstava – věnována byla právě vranovské kamenině, protože toho roku se počítalo

rovných dvě stě let od založení místní továrny.V ýstava, kterou si v kočárovně můžete prohlédnout až do konce letošního září, je v pořadí už šestá. Pod názvem Krajka na zámku a v podzámčí uvádí návštěvníky do marnivě krásného světa krajky. Citlivá a důvtipná instalace evokuje atmosféru nejrůznějších prostředí a příležitostí, při kterých tato oblíbená ozdoba přicházela ke slovu. Obdivovat můžete konkrétní hmotné doklady náročného krajkářského řemesla – Moravská galerie pro tuto výstavu ze svých depozitářů zapůjčila řadu oděvů, doplňků a jejich fragmentů. Obraz časů, kdy byla krajka neodmyslitelnou součástí oděvu nejvyšších vrstev,  připomenou portréty ze zámeckých sbírek, které výstavu doplňují. Krajky, jejichž nákladnost se po zavedení strojní výroby do textilního průmyslu snížila, se však postupně rozšířily i do měšťanských a lidových vrstev.

V Čechách  se krajky vyrábějí asi 400 let. Nejstarší písemný doklad je z roku  1587, kdy císař Rudolf II. povolil usazení řemeslníků v Hostouni na Domažlicku, mezi nimiž jmenuje i krajkáře. Je známo, že první krajkářskou školu založila Marie Terezie v Praze roku 1767, a ještě před tím, v roce 1753,  prohlásila krajkářství za svobodnou živnost. V některých regionech se pak zejména během 18. a 19. století stalo krajkářství důležitým zdrojem obživy.

Letos se v polovině  července konal v Praze světový krajkářský kongres, který každý druhý rok organizuje Mezinárodní sdružení pro paličkovanou a šitou krajku - Organisation Internationale de la Dentelle au Fuseau et a l’Aiguille (OIDFA). Zúčastnilo se ho bezmála 700 krajkářek z celého světa. K průvodním akcím tohoto velkého setkání patřily i zájezdy na více než desítku krajkářských výstav, které se při této příležitosti konaly na různých místech republiky. Nechyběla mezi nimi ani vranovská výstava, kterou správa zdejšího zámku připravila s brněnským pracovištěm Národního památkového ústavu.