Není to tak složité, jak se zdá
Výsledné ceny energií představují pro většinu běžných spotřebitelů jednu velkou neznámou, po jejímž původu je marné pátrat. Velké společnosti tuto domněnku navíc ještě záměrně přiživují. Rozluštění je přitom velice prosté a jeho pochopení vám může ušetřit finance i řadu nepříjemností.
Je třeba si uvědomit, že velké firmy, které se specializují na dodávku energií, mají oproti menším společnostem výrazně rozsáhlejší síť obchodníků a přidružených pracovišť (call centra apod.), které je třeba zaplatit. Zcela logicky se pak tyto výdaje musí promítnout i do jejich ceníku energií. Vyplatí se tedy porozhlédnou i mezi online prodejci jako je Gazela. Díky maximálnímu využití online prostředí totiž neplatí množství obchodníků a tím pádem je neplatí ani zákazník.
Pojďme si však blíže rozebrat tři hlavní složky, ze kterých se výsledná cena za elektřinu a plyn skládá.
1. Regulované poplatky
První složka je jasně daná a spotřebitel se jí tudíž nemusí příliš zabývat. Zahrnuje poplatky, které neovlivňuje dodavatel, ale stát. Patří sem zejména distribuční poplatek a další pevně stanovené daně a platby regulované zákonem. Ty jsou pro každého dodavatele shodné. Můžeme se setkat jen s mírnými odchylkami v závislosti na lokalitě, kde je energie odebírána.
2. Stálý plat dodavatele
Výši této složky určuje samotný dodavatel energií. Jedná se v podstatě o poplatek, za rezervovanou kapacitu dané komodity – tedy možnost kdykoliv odebírat elektřinu či plyn ze sítě dodavatele. Samotná částka tak zahrnuje zisk i veškeré další náklady energetické společnosti. Hodnotě této cifry je proto třeba věnovat pozornost.
3. Cena za MWH
Třetí a nejdůležitější složku tvoří vlastní cena za spotřebu energie. Právě v této položce najdeme nejvíce rozdílů mezi cenami jednotlivých dodavatelů. Každý z nich si výši této částky stanoví sám. Vychází přitom z tržní ceny, kterou určují burzy, a především z vlastní marže, o kterou nákupní cenu navýší. Tato složka tedy nabízí kýžený prostor, kam mohou velké společnosti „ukrýt“ množství přirážek, aby pokryly své nemalé provozní náklady.
Jak poznat skutečně férového dodavatele?
Vedle jednotlivých složek, ze kterých se výsledná cena za energie skládá, věnujte zvýšenou pozornost i rétorice, kterou vůči vám, jakožto spotřebiteli, daný dodavatel uplatňuje.
Správný obchodník, kterému záleží na transparentním a vzájemně prospěšném vztahu se zákazníkem, nikdy:
- nenutí smlouvu s fixací ceny = této praktiky využívají zejména firmy, které se snaží vytěžit na tom, že se zákazník dostatečně neorientuje v dané problematice
- neprodává při osobní návštěvě u vás doma
- nerozdává dárky
- nepoužívá sankce a pokuty, aby si klienta udržel za každou cenu
- nesnaží se lovit zákazníky po telefonu
A v neposlední řadě má vždy krátkou výpovědní lhůtu. V případě smluv na dobu neurčitou může být tato lhůta stanovena maximálně na tři měsíce. Většina dodavatelů energií tedy záměrně udává právě tento nejzazší interval – ani o den dříve.
Pozor na tzv. velkoobchodní ceny
Při výběru dodavatelé energií se nepochybně setkáte s pojmem „velkoobchodní cena energií“. Co to ovšem ve skutečnosti znamená? Ve zkratce jde o sdělení, že kupujete za aktuální cenu na burze. Zní jistě zajímavě, a i samotná cifra bude nepochybně velmi lákavá. Nemusíte však být přímo burzovním makléřem, abyste tušili, že ceny na burze se mohou ze dne na den skokově měnit a stejným způsobem by se tak měnila i částka, kterou za energie zaplatíte. Velmi snadno by vám tak mohl ve schránce jednoho dne přistát překvapivě tučný účet. Lépe je tedy se podobně rizikovým nabídkám obloukem vyhnout a vsadit raději na produkty s pevnou cenou.
