Na jaře a na podzim se břečťan nejsnáze ujímá. Jestliže si předpěstované rostliny nezakoupíme, můžeme si je namnožit sami z řízků. Břečťan, který patří do čeledi arálkovitých, je příbuzný fatsie, fatshedery či šeflery. Jeho výhony se za světlem vytahují pomocí příčepivých kořínků, které se vytvářejí na spodní straně zdřevnatělých výhonů a které se pevně přisávají k podkladu. Čím je podklad drsnější, tím lépe se břečťan přichytí. Starý, dobře zakořeněný břečťan popne bez problémů i hladký povrch. Při ozeleňování domu si musíme uvědomit, že rostlina snadno proniká do spár a trhlin v podkladu a dále koření. Proto musí být zeď, po které by se měl břečťan pnout, uzavřená tvrdou omítkou bez jakýchkoli trhlin a škvír.
Pestrolisté odrůdy břečťanu vyžadují ve srovnání se zelenolistými odrůdami více světla, to znamená buď polostín nebo bloudivý stín, jen několik hodin slunce denně, ale nikdy plné slunce.
Břečťan pěstovaný v interiéru musí být umístěn dále od přímého zdroje denního světla, kde se mnoha květinám nedaří, přes léto vyžaduje stanoviště v polostínu. Teplota v zimě by neměla být vyšší než 8–12 stupňů Celsia. Po celý rok ho zaléváme v menších dávkách, sytou zeleň podporuje letní přihnojování např. hnojivem OBM.
Pestrolisté břečťany ošetřujeme podobně jako zelenolisté, v zimě však potřebují vyšší teplotu, asi 12–16 st. Celsia a stanoviště bez mrazivého průvanu. Zaléváme bez přihnojování dusíkatými hnojivy, jelikož jinak by zezelenaly.
