Pod tímto názvem, který zároveň vyjadřuje krédo Jana Vaňka (1891 - 1962), se zde představuje jedna ze zakladatelských osobností legendárních U.P. závodů v Brně. Maximálně funkční, ale zároveň kvalitní a esteticky hodnotný nábytek se měl podle jeho vize stát součástí domova nejširších vrstev. Cestou k tomuto cíli byl jednoduchý skladebný nábytek a jeho sériová výroba. Své návrhy základních prvků přistavovacího nábytku, na které pak navázaly pozdější slavné nábytkové sestavy z U.P. závodů, realizoval Vaněk právě v této firmě.
Když Jan Vaněk po absolutoriu odborné školy pro zpracování dřeva a praxi u renomovaných evropských nábytkářských firem v roce 1911 převzal otcovu stolařskou firmu v Třebíči, přejmenoval ji na Umělecko-průmyslové dílny a začal podnik rozšiřovat. Současně vedl firmu, věnoval se vlastní designérské práci i publicistice, přednáškám a dalším aktivitám. V roce 1921 se spojil s několika brněnskými nábytkáří a tak vznikly Spojené uměleckoprůmyslové závody, a.s., později Spojené U.P. závody, a.s. Brno, svého času největší nábytková firma v Československu, Kolem této firmy Vaněk také soustředil řadu významných českých a zahraničních architektů. Díky němu pak v Brně přednášely osobnosti jako Le Corbusier, Amédée Ozenfant, Walter Gropius a další. Do výčtu významných aktivit neúnavného tvůrce a organizátora Jana Vaňka patří i založení časopisu Bytová kultura, jehož jediný ročník (1924/25) se stal jedním z nejvýznamnějších počinů v oboru teorie interiérové tvorby u nás.
Výstava na Špilberku tak přibližuje spolu s vlastním designérským dílem a osobností Jana Vaňka také vývoj bytové kultury a oblast užitého umění v období mezi dvěma válkami. Vaněk, který byl spíš nadšencem, iniciátorem a vizionářem než manažerem, takže jeho podnikání vždy naráželo na finanční problémy, opustil UP závody v roce 1925. V následujících letech zakládal v Brně i v Praze několik dalších vlastních podniků a během svého života spolupracoval s osobnostmi jako byli Jan Kotěra, Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Adolf Loos, Ludwig Miese van der Rohe a s dalšími. Mezi vystavovanými ukázkami interiérů i solitérů vyrobených v podnicích, které zakládal či spoluzakládal, najdeme např. vybavení interiéru vstupní haly domu brněnského malíře Františka Süssera, křeslo navržené Ernstem Wiesnerem, či jednu z posledních Vaňkových prací - stolek a křeslo pro XI. trienale v Miláně z roku 1958. Mezi vystavenými textiliemi a doplňky, které dokládají charakter kultivovaného bydlení meziválečných let, patří k nejzajímavějším např. neopakovatelné moderní koberce Antonína Kybala.
František Lýdie GahuraJedinečné architektonické dílo, ale i intenzivní a dramatický život Vaňkova vrstevníka Františka Lýdie Gahury (1891 - 1958) přibližuje výstava, která měla svoji premiéru ve Zlíně, městě, kde se Gahura narodil a s nímž také díky úzké spolupráci s firmou Baťa, spojil svoji profesní kariéru.
Jako architekt firmy Baťa nastoupil Gahura v roce 1924 a s Tomášem Baťou začali stavět nový Zlín. Svými urbanistickými plány trvale ovlivnil podobu tohoto nově vznikajícího města. Realizoval zde nejen výrazná a dodnes ceněná díla jako Památník Tomáše Bati (nyní Dům umění), Velké kino nebo obchodní dům, ale byl zakladatelem zlínské funkcionalistické urbanistické i architektonické tradice a tvůrcem koncepce tohoto ve své době jediného důsledně dělnického města ve střední Evropě.
V pojetí své architektonické a urbanistické práce zůstal do značné míry sochařem, jímž se už v mládí toužil stát. Výstava ostatně představuje nejen jeho architektonické projekty a realizace, ale i jeho sochařské a výtvarné dílo a mapuje i jeho sběratelské aktivity a soukromý život. Tento organizátor zlínských Salonů a přítel mnoha významných osobností meziválečné doby, zemřel v Brně téměř zapomenut a výstava se tak po dlouhých desetiletích stala počinem, který připomíná jeho významné místo v české funkcionalistické architektuře.
