Je jisté, že právě bytové doplňky dotvářejí atmosféru každého bydlení a mnohdy teprve ony dělají toto bydlení domovem. Vypovídají nejen o vkusu lidí, kteří se jimi obklopují, ale také o jejich životě – o stavu jejich mysli, o jejich povahovém založení, o způsobu, jakým tráví svůj čas, o jejich zkušenostech nebo např. i touhách a ambicích a svým způsobem i o jejich sociálním postavení, i když dnes méně významně, než tomu bylo v minulosti.

Potřeba ozvláštnit své bydlení je stará jako lidstvo samo – svůj počátek má ve výzdobě skalních obydlí a jakkoli se v čase i v různém společenském prostředí během celých tisíciletí proměňovala, byla vždycky jedním ze základů hmotné kultury. Dobovým představám o tom, co je krásné, podléhala vždy a podřizuje se jim i dnes. Od dob, kdy vznikl trh, mu diktovala, u nás v dobách nedávno minulých např. se zase do jisté míry musela přizpůsobit tomu, co „trh“ nabízel. Tento stav měl patrně vliv na rozvoj kutilství u nás, i na vášeň chatařství a chalupářství. Zejména v rekonstruovaných chalupách se lidé i prostřednictvím zdobení jejich interiérů s použitém doplňků vraceli do ideologicky zavržené doby před válkou, do světa starých věcí většinou z lidového prostředí, které mnohdy připomínají také dávná řemesla.

V románové studii totality George  Orwella „1984“ to byla právě návštěva krámku, v němž našel staré, dávno zapomenuté věci, co přispělo k odbojnému postoji hlavního hrdiny. Předměty, které nás každý den obklopují, nejen dotvářejí život člověka a jeho cítění, ale mají také schopnost o něm dávno po jeho konci vypovídat.

V malé vesničce Asomatos v jihozápadní části Kréty, která jako součást Řecka prošla v nedávné minulosti rovněž obdobím totality, žije čtyřiaosmdesátiletý pravoslavný kněz, jehož úcta k tradici přiměla pečlivě shromažďovat věci, které ať už jako předměty denní potřeby nebo jako dekorace,  sloužily jeho prarodičům a rodičům a později i ty, které byly součástí jeho vlastního života. Tato vášeň ovšem našla logické a velmi praktické vyústění – opravdu pozoruhodná sbírka, která mj. zachycuje dobrých 150 let dějin krétského venkova dnes nezdobí knězovo bydlení. Vyhradil jí část svého domu a zřídil malé muzeum, které se těší velkému zájmu turistů.

Sklon těžko se loučit se starými věcmi a silný shromažďovací pud mohou vést k tomu, že vás věci zahltí, se váš domov postupně promění v muzeum a vy se v něm nakonec, možná ani nebudete vědět přesně proč, nebudete cítit dobře. Tak jako lidé potřebují  prostor, aby mohli žít, potřebují svůj prostor i věci, aby nás mohly obdarovat svou krásou či důvtipem, které do nich vložili jejich tvůrci, a  nám se vyplatí věnovat mu pozornost. 

Možnosti zvýšit pomocí různých doplňků praktickou i estetickou kvalitu prostoru, který obýváme, se u nás v posledních letech rozšířily zcela nebývale. Dostává se nám také dostatek možností inspirace a kvalitního poučení, máme příležitost seznamovat se s dříve málo známými přístupy, jako je např. dnes už populární a rozhodně pozoruhodné  umění feng šuej. Jistě zůstává otázkou, jak jsou tyto možnosti využívány – závisí to zčásti na finančních prostředcích, ale možná daleko více na vkusu. Kultura bydlení je spojena s mnoha společenskými atributy, vyvíjí se a nedá se uměle nadiktovat. Tak jako lidé a věci, i ona vyhledává svůj čas a prostor.