Kdo jste sídliště vznikající v 70. letech zažili jako já, máte jistě podobné vzpomínky a zážitky: Převaha šedé, kam oko dohlédlo, zničehonic končící chodníky nebo třeba taky žádné chodníky. A všudypřítomné bláto, které rozjížděla rovněž všudypřítomná nákladni auta a nejrůznější stavební technika, protože sídliště bylo zároveň ještě stále velkým staveništěm.

Blízko našeho domu už fungovala jedna mateřská škola, ale obchod nebyl široko daleko ani jediný, o telefonních linkách do bytů se nám ani nesnilo a nejbližší telefonní budka byla od mého domu vzdálená asi 3 kilometry. Když jsem jednou potřebovala sanitku, jel mi ji hodný soused zavolat na motorce.

Záměry kontra skutečnost

Tím, jak by z mnoha hledisek měl život na panelových sídlištích vypadat, se zabývaly týmy odborníků, jenže realita dobré záměry předbíhala a prosazovala se po svém. Bydlení bylo tenkrát levné, ale byl ho nedostatek a potřeba stavět co nejrychleji a zároveň levně se podepisovala na kvalitě staveb i na kvalitě života jejich obyvatel. Někdy přispěly také tvrdé neodborné zásahy do celých projektů. Existovaly například snahy státní moci architekty a urbanisty navržená sídliště “zahušťovat”. Tam, kde byl původně prostor pro zeleň nebo dětské hřiště, se prostě přistavil ještě další dům. Vzpomínám si živě také na situaci, kdy si na plácku určeném pro hřiště pár vyvolených prosadilo garáže. Obecně ale bylo hlavní lidi ubytovat, vybavení jako obchody, školy, školky, zdravotnická zařízení, eventuálně i restaurace nebo místní knihovna či nějaký kulturní sál přicházely na řadu až jako poslední. O zelených plochách nebo nějakých estetických potřebách nemluvě. Teprve velmi pozvolna začínala sídliště jakžtakž fungovat a žít.

Jak se bydlívalo

Specifickou kulturu představovalo i vnitřní vybavení bytů a nábytek. Nejvýraznějším prvkem paneláků asi byla umakartová jádra, ve kterých se nacházely mrňavé koupelny a WC. Pamatuju si, že v našem bytě se stavbařům podařilo vytvořit jádro nastavené z několika nejrůzněji zbarvených a vzorovaných kusů umakartu. Šikovnější sousedi jádra vytapetovali a pyšnili se, jak na šlendrián vyzráli. Ve vlhkém prostředí ale nekvalitní umakart, který se u nás tenkrát vyráběl, tak jakotak brzy hnil.

Některé panelákové byty mají příjemnou velikost a uspořádání pokojů s kuchyněmi, ve kterých je prostor pro jídelní kout. Často jsou ale pokoje natolik malé, že vybavit je funkčním nábytkem s dostatkem úložného prostoru je docela náročné. A protože nabídka nábytku na trhu byla před čtyřiceti lety dost omezená, byty měly víceméně jednotnou tvář. Centrem byl obývací pokoj s nábytkovou stěnou, které dominoval prostor pro televizor. Naproti němu konferenční stolek a sedací souprava tvořená pohovkou a - podle prostorových možností - buď jedním nebo dvěma křesly.

K vybavení obýváků, ale hlavně dalších pokojů se zpravidla využívalo sektorového nábytku známého jako Univerzal. Původní sestava U101 navržená Jindřichem Halabalou doznala během let řady změn, bohužel díky výrobním úsporám šlo zejména o zhoršení kvality.

Dnes a zítra

Vznik obrovských anonymních sídlišť představoval řadu sociálních rizik, a situace se po roce 1989 zhoršila v oblastech, v jejichž blízkosti ve velkém zanikaly pracovní příležitosti. Na druhé straně dnes v ČR existuje řada panelákových sídlišť v docela kultivovaném a životu příznivém stavu. Lidé si na panelákové bydlení zvykli, například proto, že z mnoha sídlišť na okrajích měst je blízko do přírody, dnes sem většinou funguje dobrá doprava, nechybí zeleň, (všudypřítomná) nákupní centra a další občanská vybavenost, leckde vznikly i různé zajímavé komunitní aktivity. Jak tvrdí jedna moje kamarádka, která na své sídliště nedá dopustit, lidé se tu mohou cítit lépe než v tzv. satelitech, které bláznivě obkroužily nejedno české město a představují ze sociálních i estetických hledisek jiný problematický fenomén. Mnozí lidé rádi využili příležitosti zakoupit si panelákové byty za přijatelné ceny do svého vlastnictví.

Panelové domy, jak se stavěly v minulém století, dnes nemohou rozhodně vyhovovat z hlediska energetické náročnosti. Během uplynulých dvaceti let jich proto většina prošla revitalizací, jejiž součástí bylo i zateplení. Při té příležitosti se leckde měnily z hlediska izolace, pravda, problematické ploché střechy za šikmé a přidávalo se na barevnosti fasád, ovšem ne že by mnohdy trochu nahodilé zkrášlování vždy prospělo celku.

Paneláky v centru pozornosti

Ať už chováme k panelákům jisté sympatie nebo ne, spolu se svým vybavením byly a stále zůstávají součástí hmotné kultury naší země. Proto jim dnes věnují pozornost historikové architektury a designu, stejně jako sociologové. Před časem například vyšla zajímavá knížka Kimberly Zarecorové Elman Utváření socialistické modernity  - Bydlení v Československu v letech 1945-1960. Americká autorka zachytila poválečný vývoj české a slovenské společnosti a vznik základních vizí, které se později rozbujely v panelovou výstavbu ve velkém. Vzniká také odborná stavební literatura zaměřená na již zmíněnou tematiku revitalizace.

V posledních letech se fenoménu paneláků věnovalo taky několik výstav. Šlo například o putovní cyklus exteriérových výstav věnovaný panelovým sídlištím v jednotlivých krajích ČR. Poslední z výstav tohoto cyklu je až do 1.1. 2018 ke zhlédnutí před Fakultou stavební ČVUT v Praze - Dejvicích. Cyklus se váže k rozsáhlému pětiletému výzkumu v rámci grantového úkolu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí. Vyšly k němu také dvě publikace Paneláci I. a II.  Souborná  výstava nazvaná Bydliště: Panelové sídliště, která přiblíží vznik a vývoj vybraných českých panelových sídlišť, jejich tvůrce a společenské i ekonomické souvislosti, bude 25. ledna 2018 zahájena v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Typický panelový byt se v roce 2007 pokusili rekonstruovat účastníci semináře Lady Hubatové-Vackové na VŠUP. Jejich “Husákovo 3+1” se teď znovu představuje na právě probíhající výstavě Paneland, největší československý experiment (24.11. 2017 - 18.3. 2018) v brněnské Moravské galerii. Výstava Paneland, která mě inspirovala ke vzpomínání a napsání tohoto textu, nabízí svůj pohled na panelákové bydlení prostřednictvím fotografií i exponátů prezentujících módu, design a životní styl z doby normalizace spolu s projekty současných umělců. Je doplněna o texty s odborným výkladem a také díky nim zdařile zachycuje i proměnu vnímání fenomému sídlišť v průběhu jejich existence.