Originální interiér
"Koncem října začínají u nás polární tmy a trvají ve dne v noci do začátku března. Před zimou navařím si velký kotel jídla, nechám ho venku zmrznout a uložím do jeskyně. Je to ohromná konzerva, ze které v zimě vařím. Pro psy suším celé léto ryby. Když jsou všecky přípravy a zásoby hotovy, ucpávám každý otvor klenuté jeskyně, ve které prodlévám ve dne v noci 190 dní, celou zimu. Její prostora 60 střevíců (19 čtverečních metrů) je rozdělena dřevy na tři části. První obývám, ve druhé je mé lovecké skladiště, ve třetí psí stáje. Strop je vysoký celých 15 metrů. Uprostřed mé ložnice, která je i kuchyní a vším ostatním, je teplý krb mého domova: díra do země, metr v průměru, metr hluboká a v té hoří celou zimu oheň. Topím mechem a uhlím. Kouř vychází nálevkovitým otvorem ve skále. Kousek od ohniska mám lůžko: je v zemi jako se dělá hrob. Na jeho dně je ušlapaná sláma a medvědí kůže. Spávám oblečen, přikrývám se kožešinou. Vnitřek osvětluje záře olejového kahanu, který maluje po stěnách pitvorné stíny. Oheň v krbu rozpaluje kámen celé jeskyně, takže je tam příjemné teplo. Za jámou visí na háku chronometr, měřící polární čas; ukazuje dny, měsíce a roky. Napříč jeskyně jsou dvě prkna, moje kredenc, kde je plechové nádobí, kuchyňské potřeby."
Wellness
"Ráno vařím nejvíce červenou rybu nebo medvědí maso na oleji. Vyrovná se chutí hovězímu, ale je víc krevnaté. Výtečnou pečínku mají divoké kočky, rackové a orli. Žádný mně tak nepřipraví jídlo jako já sám, když smažím, opaluji i vařím podle zásoby a chuti. K večeři dělám si často placky z šedé sibiřské mouky a trochu čaje. Nerad vařím z vody ze sněhu, který hrabu otvorem ve skále; tato voda je kalná a nedobrá.
Chodím v medvědích kalhotech, nosím maklaky (boty) z kůží mořských psů, kabát ze sobiny a na hlavu navlékám chlupatou čapku z kůže divoké ovce, kozy nebo vlka. Břitvu ani nůžky nemám. Ještě před nedávnem měl jsem sněhobílou bradu až po pás a vlasy také. Vypadám jako Methusalém, ale jsem spokojený lovec a pracující poustevník. Nemoci neznám, jen časem zabolí omrzlé údy, které myji petrolejem. Celé dny dávám do pořádku svůj arsenál, sítě, opravuji a dělám nová železa, řežu olovo a nabíjím patrony, vydělávám kůže a krmím své psy."
Medvědí maso podle J.E.Welzla
Když lovec zastřelí medvěda, podívá se mu nejprve na zuby, jak je starý. Jestliže je to už staroch, tak ho jenom stáhne, maso rozseká a vaří psům. Kýty, které jsou ovšem pořádné, se pak řežou na řízky, tlusté asi půldruhého palce. Řízky se pověsí a dají se sušit. Visí pět až šest týdnů. Až je maso suché, teprve se sundá. Vezme se slanina z japonských vepřů, na dlouho řezaná, takové tenké dlouhé pentle to jsou, řízky se pentlemi obtočí a hřebíčky se přibijí do masa. Teprve když je slanina obtočena kolem řízků, stáhne se všechno drátem a hřebíčky se vyndají. Teď se řízky s touto slaninou udí osm dní v kouři z doutnajícího dřeva sibiřských bříz. Jakmile se maso vyudí, kýty se rozřežou na kousky a ty se naloží do sudu. Zalijí se vodou, trošku osolí, do vody se dá ocet, suchá jablka, suché švestky, všelijaké koření, podle toho, jak to kdo chce mít dobré. Nahoře se pak sud přikryje deskou, převalí a několikrát překulí, načež se postaví. Tak se nechá maso v sudě šest týdnů. Čím déle je maso v tomto láku, tím více nabývá zase na objemu. Jednoho krásného dne, to už obvykle v jeskyni na Nové Sibiři, mne napadne udělat si dobrý den. Tu vezmu maso ze soudku a uložím do vlažné vody, aby se lák vyluhoval. Ve vodě se maso nechá celou noc, ráno se voda slije a maso se poleje novou vodou, tentokrát však vařící. Tím se docela zbaví octové příchuti. Pak se omyje znovu ve vlažné vodě a hodí do hrnce, vezme se sádlo, cibulka a dusí se. Na kastrůlek se dá kousek másla, které tu míváme v sudech po padesáti až sto librách. Máslo se rozškvaří, přidá se kmín, kousky masa se opekou, hodí se do hrnce zpátky a vaří. Tu dostává maso krásnou hnědou barvu. Teď si uděláme omáčku ze smetany, všelijakého koření, rajských jablíček a worchesterské esence; té dáme do celé dávky asi dvě nebo tři lžíce.
Teď je konečně oběd hotov a po tolika týdnech laskomin můžete zasednout k hodování.
Převzato z knížky Čtení o neobyčejných cestách Jana Eskymo Welzla.