Zámek Bezdružice

Historie domu XIV.

Základní pozdně barokní podoba zámku je z 18. století, při nedávné rekonstrukci však byla obnovena také řada cenných gotických a renesančních detailů. Od loňského května představuje zámek Bezdružice veřejnosti vše cenné, co se z jeho architektonických proměn podařilo zachovat. A díky stálé expozici současných českých sklářských výtvarníků, kterou v obnovených interiérech představuje galerie Prager Kabinett, vzniklo působivé setkání minulosti se současností.

Pro první dojem, který zámecká budova u návštěvníka Bezdružic na Tachovsku vyvolává, existuje v češtině zapomenuté, ale docela příhodné slovo „chlumiti se“. Tento starý výraz znamená totéž, co „tyčit se“. Novotou zářící čelní fasáda zámku lemovaná dvěma barokními věžemi se skutečně nečekaně zvedá nad západním koncem zdejšího náměstí a vytváří dojem, že dál už snad ani nemůže krajina pokračovat. Je to ale optický klam. Chlum, tedy návrší, na němž zámek stojí, je docela nízký, na výšce mu dodává jen jeho strmost.

Co se vyprávělo
Pověsti zasazují vznik opevněného sídla v Bezdružicích až kamsi k úsvitu českých dějin. Dobyvačný moravský kníže Svatopluk se prý jednou lstivě nechal pozvat do Prahy na hostinu zpupnými českými pány, kteří se mu nechtěli podrobit. V příhodnou chvíli sem vtrhli jeho ozbrojenci, aby začali zabíjet, ale jednomu odvážlivci z rodu Vršovců se podařilo uniknout. Dostal se až na tvrz Gutštejn, kde žil jeho přítel Sezima, a ten mu věnoval území, na kterém uprchlík postavil hrad. Aby nebyl odhalen, dal si říkat Bezdruh, tj. ten, který přišel bez družiny. Tak vznikl název Bezdružice.
Nic sice nenasvědčuje tomu, že by podobná dramatická epizoda skutečně přispěla k založení Bezdružic, ale je třeba připustit, že se do těchto míst dobře hodí. Zdejší krajina si dodnes uchovává romantickou tvář, lesy se tu bez velké nadsázky mohou nazývat „neprostupnými hvozdy“ a není těžké představit si, jak se jimi na umdlévajícím koni prodírá zoufalý štvanec…


Od gotického hradu k renesanční stavbě
August Sedláček, historik, genealog a heraldik si je jist, že gotický hrad stál na nejvyšším místě bezdružického návrší už počátkem 14. století. Tyto doby připomíná nejstarší gotické hradní křídlo, které obklopuje horní nádvoří se zbytky starého opevnění a efektními krakorci. První písemné informace o Bezdružicích jsou ale ještě starší. Jsou, pravda, daleko prozaičtější než pověst, budou ovšem bližší praktickým a mírumilovným povahám: V roce 1227 odkázal Bezdružice jistý Kojata z rodu Hrabišiců Vojslavovi a Bohuslavovi. Hrabišicové jsou tedy prvními doloženými vlastníky zdejších pozemků.
Rod to byl prastarý, jeho jméno ale uměle vytvořil František Palacký, zřejmě podle křestního Hrabiš, které se v něm často vyskytovalo. O Kojatovi, kterého známe ze závěti, víme, že byl bezdětný, ale závěť neříká nic o tom, odkud se vzali Vojslav a Bohuslav. Z jejich potomků nicméně povstal rod rytířů z Bedružic. V letech 1360 – 1378 je v dochovaných listinách připomínán Bušek z Bezdružic, „maje za klenot kohouta na helmě“. Právě díky tomuto kohoutovi od něj a od jistého Haranta z nedalekých Polžic odvozovali svůj původ Harantové z Polžic a Bezdružic, jejichž nejslavnější představitel Kryštof bude jednou na dvoře císaře Rudolfa II. povýšen z rytíře do panského stavu. V Bezdružicích ale Kryštof Harant nikdy nežil, neboť, jak stojí v Ottově slovníku naučném: „…na začátku 15. století seděla již na Bezdružicích větev pánů z Kolowrat, jež odtud příjmení Bezdružických přijala: nejprve Purkart roku 1403 a synové jeho Purkart, Aleš a Jan, později od roku 1438 do roku 1487 synové Purkartovi Jan a Albrecht. Prvnějšímu Jiří vysadil roku 1459 ves Bezdružice za město.“
Bezdružičtí z Kolowrat byli majiteli panství asi 140 let a patrně právě oni se pustili do velkorysé renesanční přestavby, z níž jen část zůstala zachována. Celé panství Kolowratové postupně pilně rozšiřovali, ovšem dokud je nezdědil Janův vnuk Jetřich. Rozsáhlý majetek prodal tento nezdárný Jetřich roku 1542 Hanušovi Elpognarovi z Dolního Šenfeldu. V té době už v Čechách vládli Habsburkové a také oni v roce 1559 Bezdružicím potvrdili privilegia městečka, ovšem už německy.

Nezbytná odbočka k panu Kryštofovi
V době, kdy se v Bezdružicích usadili Elpognarové, koupil Jiří Harant zámek Klenová, v duchu starých tradic však ke svému jménu nepřestal připisovat také jména panství, která jeho rod už dávno opustil. Na Klenové k jeho šesti dětem z prvního manželství přibylo dalších sedm. Mezi nimi i Kryštof, který se zde narodil v roce 1564 a který se později stal pánem na Pecce. Ani potom se však nepřestal psát „z Polžic a Bezdružic“. S těmito jmény sídel svých předků také vstoupil do našeho povědomí. S nimi se stal váženým vzdělancem, uznávaným spisovatelem a hudebním skladatelem, s nimi se řízením osudu dostal do soukolí událostí kolem stavovského povstání a Bílé hory. Jako „z Polžic a Bezdružic“ byl popraven, stal se hrdinou řady beletristických zpracování svého osudu a chtě nechtě i předmětem sporu o to, jak tuto kapitolu českých dějin interpretovat.

V proudu dějin
Půl století před začátkem třicetileté války zámek od Elpognarů koupili páni s erbem labutě – Švamberkové. Vlastnili jej bezmála sto let a přistavěli k němu celé další křídlo. Posledního ze západočeské větve tohoto rodu, Jana Bedřicha ze Švamberka, nestála účast na stavovském povstání hlavu jako Kryštofa Haranta. Zaplatil prý pokutu 1200 zlatých a od té chvíle byl pokládán za císařova spojence. Na svém sídle, hradu Krasíkov, pak nechal pobývat císařské žoldnéře. Jenže když Krasíkov v roce 1644 vyhořel, v jeho troskách se usadili vojáci z druhé strany válečného sporu – Švédové. Podnikali odtud ničivé výpravy do okolí a jejich pustošení neunikl ani bezdružický zámek.

Löwensteinové
Druhá polovina 17. století nebyla pro Bezdružice nejšťastnější érou. Vyvrcholila exekučním prodejem, a tak se roku 1712 staly majetkem německého knížecího rodu.
Maximilian Karl Löwenstein-Wertheim získal toho roku v Čechách tzv. inkolát, obyvatelské právo. Byl to prý velmi vzdělaný pán a v rakouské monarchii zastával řadu významných funkcí. Jako rodinné sídlo si Löwensteinové sice později upravili zámek v Boru, ale Bezdružice nechali v sedmdesátých letech 18. století rovněž přestavět. Jméno stavitele neznáme, víme jen, že správce, jistý pan Wirthow z Bavorska, k němu byl zřejmě velmi velkorysý – zadlužil totiž celé panství. Někdejší hrad se však podle plánu proměnil v barokní zámek a podobu, kterou tehdy dostal, si v podstatě zachoval dodnes.
Zmíněný už August Sedláček začínal počátkem 20. století svůj popis zámku takto: „Nad branou jest c.k. orel, poněvadž se v témž stavení okresní soud a berní úřad nacházejí.“ Löwensteinové dali zámek k dispozici úřadům už po roce 1848 a švamberské křídlo svého času dokonce sloužilo jako věznice. Z většiny místností byly po celé století kanceláře. Dokonce i z kaple, na jejímž stropě byla při rekonstrukci objevena a restaurována barokní fresková výmalba.

 

Převzato z časopisu Xantypa 1/2005

V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
o posledním půlstoletí
o mistrech skla
o největším skleněném betlému na světě

27.12.2004 | Svatava Morávková
  • Xantypa - časopis nabitý lidmi

    Moderní časopis má také svoji internetovou podobu. Nabízí všem příjemné a kultivované čtení o společnosti a lidech, o kterých se mluví.


BYDLENI.CZ Internetový magazín o bydlení a životním stylu. Byty a reality. Katalog firem, produktů a služeb.

REDAKCE BYDLENI.CZ: Kotlářská 5, 602 00 Brno; tel.: 532 154 444; info@bydleni.cz
Provozovatel serveru: ABSTRACT s.r.o.; Kotlářská 5, 602 00 Brno; info@abstract.cz; Tel.: 532 154 444