Vídeň přelomu století byla hospodářským a kulturním centrem, rodily se zde nové myšlenky a podněty v oblasti psychologie, literatury, architektury i užitého umění. Brno rozhodně nezůstalo stranou, všechny impulsy z Vídně mělo zprostředkované z první ruky. Mnoho brněnských a moravských rodáků působilo přímo ve Vídni u zrodu nových směrů. Tehdejší ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Brně Julius Leisching systematicky představoval na výstavách užitého umění práce umělců z okruhu Wiener Secession a dílen Wiener Werkstätte. Do centra pozornosti nového secesního stylu se dostalo takzvané drobné umění, do té doby spíše opomíjené. Hlavní snahou vídeňských umělců kolem geniálního tvůrce a pedagoga Otto Wagnera bylo ukázat, že i konvička na čaj, dóza či židle stojí za pozornost a je de facto uměleckým dílem, že každý artefakt má svůj příběh.