Zajímavý projekt výtvarnice a filmové tvůrkyně Darii Martin vznikl na základě záznamů snů, kterých si její babička v letech po odchodu z tehdejšího Československa zapsala tisíce. Ve více než dvou stovkách z nich se Susi Martin, rozená Stiassny, vracela na místa svého mládí. Její vnučka se deníku babiččiných snů už před časem zabývala ve filmovém eseji z roku 2010, ve svém nejnovějším projektu spjatém s vilou Stiassny vytváří sérii intimních setkání, které mj. vypovídají o temné atmosféře blížící se hrozby nacismu a zážitku emigrace. Dariu Martin k vytvoření 16mm filmu, s nímž často pracuje, neinspirovaly jen babiččiny záznamy, ale také návštěvy Brna, včetně návštěvy projektu Meeting Brno v roce 2017. O rok později se už ve vile natáčelo
Vilu v brněnských Pisárkách nechal otec Susi Alfred Stiassny postavit v letech 1927 a přizval si k tomu jednoho z představitelů moderní architektury Ernsta Wiesnera. Architekt vytvořil zvenku zdánlivě jednoduchou stavbu v jemných kultivovaných barvách fasády a odlehčeném stylu, který odkazuje na středomořskou architekturu. Interiéry jsou nádhernou ukázkou řemeslné dokonalosti, byly ovšem vybaveny na přání paní Hermine Stiassny v daleko tradičnějším, poněkud okázalém duchu. Vzdušnost a lehkost, o kterou usioval Wiesner, si uchovaly vlastně jen prostory pro dcerku a části domu určené pro služebnictvo. Jedinečná architektonická památka na sebe v posledních letech znovu upozornila veřejnost díky rozsáhlé, pečlivé a zdařilé rekonstrukci. Rekonstrukcí prošla i zahrada, která vilu obklopuje.
![]()
![]()
Rodina textilního podnikatele židovského původu Alfreda Stiassneho tu žila necelých deset let. Už v roce 1937 se rodiče Susanne rozhodli poslat dceru do internátní školy v Londýně. Před sílícím nacismem pak z Brna celá rodina odešla na začátku roku 1938, nejprve do Londýna, později do Spojených států. Část života prožila Susi v San Francisku, kde také v roce 2005 zemřela. Byla to neobyčejně aktivní a energická dáma. Se svým manželem Leonardem Martinem měla čtyři syny, byla vášnivou lyžařkou a horolezkyní, věnovala se ovšem také malířství, sama malovala a jako autorka se podílela na dvou publikacích věnovaných výtvarnému umění a jeho vnímání. Svými uměleckými sklony ovlivnila i některé své vnuky a vnučky, a tak se stalo, že se sama stala předmětem uměleckého ztvárnění v díle jedné z nich.
Vilu v brněnských Pisárkách nechal otec Susi Alfred Stiassny postavit v letech 1927 a přizval si k tomu jednoho z představitelů moderní architektury Ernsta Wiesnera. Architekt vytvořil zvenku zdánlivě jednoduchou stavbu v jemných kultivovaných barvách fasády a odlehčeném stylu, který odkazuje na středomořskou architekturu. Interiéry jsou nádhernou ukázkou řemeslné dokonalosti, byly ovšem vybaveny na přání paní Hermine Stiassny v daleko tradičnějším, poněkud okázalém duchu. Vzdušnost a lehkost, o kterou usioval Wiesner, si uchovaly vlastně jen prostory pro dcerku a části domu určené pro služebnictvo. Jedinečná architektonická památka na sebe v posledních letech znovu upozornila veřejnost díky rozsáhlé, pečlivé a zdařilé rekonstrukci. Rekonstrukcí prošla i zahrada, která vilu obklopuje.
Rodina textilního podnikatele židovského původu Alfreda Stiassneho tu žila necelých deset let. Už v roce 1937 se rodiče Susanne rozhodli poslat dceru do internátní školy v Londýně. Před sílícím nacismem pak z Brna celá rodina odešla na začátku roku 1938, nejprve do Londýna, později do Spojených států. Část života prožila Susi v San Francisku, kde také v roce 2005 zemřela. Byla to neobyčejně aktivní a energická dáma. Se svým manželem Leonardem Martinem měla čtyři syny, byla vášnivou lyžařkou a horolezkyní, věnovala se ovšem také malířství, sama malovala a jako autorka se podílela na dvou publikacích věnovaných výtvarnému umění a jeho vnímání. Svými uměleckými sklony ovlivnila i některé své vnuky a vnučky, a tak se stalo, že se sama stala předmětem uměleckého ztvárnění v díle jedné z nich.
