Vnitřní závit (např. matice nebo závity na svíčky v autě) vyřežete pomocí závitníků, s vnějším závitem (jako jsou šrouby nebo závitové tyče) si poradí závitořezná hlava neboli čelist či očko. Ať už vyrábíte jakýkoli závit, vždy musí odpovídat protikusu, který do něj nebo na něj chcete našroubovat.
Nejprve zvolit závit
Existuje celá řada typů závitů, které se liší svojí geometrií. U nás je nejrozšířenější metrický závit (značí se M), narazit můžete i na závit palcový (neboli Whitwortův, W) či unifikovaný (UNC), které jsou typické pro angloamerické prostředí. Méně často se setkáte s trubkovým (G), trapézovým (Tr), pancéřovým (PG) nebo oblým (Rd) závitem. Zároveň si ujasněte, jestli potřebujete pravý (po směru hodinových ručiček), nebo levý závit (proti směru hodinových ručiček).
Aby toho nebylo málo, rozlišujeme ještě hrubé a jemné stoupání. Čím tenčí je materiál, do kterého chcete závit řezat, tím víc se hodí závitník s jemným stoupáním. Takový závit má totiž hustější šroubovici, takže spoj lépe drží i odolává vibracím.
Pokud vytváříte protikus a nejste si jistí typem a velikostí původního závitu, můžete si ho ověřit pomocí závitových měrek. Velikost metrického závitu se běžně značí M6, M10 atd. – číslo označuje průměr šroubu v milimetrech.
Pak vyberte vhodný nástroj
V první řadě tedy musí vybraný závitník odpovídat požadovanému typu závitu. Následně si ujasněte, jakým způsobem a jak často chcete se závitníky nebo očkem pracovat. Podle toho sáhněte buď po ručních, strojních nebo tvářecích závitnících.
Pro občasné použití v domácí dílně vám plně postačí ruční sadové závitníky. Otáčejí se pomocí vratidla a prodávají se v sadách po třech (s hrubým stoupáním) nebo po dvou kusech (s jemným stoupáním).
K vyřezání jednoho závitu totiž potřebujete až tři závitníky. Prvním uberete 60 % materiálu a poznáte ho podle 1 proužku na stopce. Druhým závitníkem (se 2 proužky) odstraníte dalších 30 %. Posledních 10 % materiálu odebere a dobrousí třetí závitník (obvykle bez proužku, méně často označený i třemi proužky).
Jestli budete řezat často nebo chcete pro práci využít sloupovou či stojanovou vrtačku, pořiďte si strojní závitník. Ten dokáže vyřezat závit najednou, prodává se tudíž po 1 kusu. Upnete ho do sklíčidla vrtačky.
Existují ještě závitníky tvářecí, ale u nich je princip práce jiný. Závit neřežou, ale tváří za studena. Jelikož se při práci s nimi netvoří třísky, hodí se na výrobu neprůchozích otvorů. Tvářené závity jsou pevnější než řezané, používají se proto pro sériovou výrobu. Liší se od běžných závitníků i jinými průměry předvrtaného otvoru.
Důležitý je také materiál, do kterého se má závit vyřezat. Pro měkké materiály postačí závitník z nástrojové oceli, pro tvrdší už je zapotřebí rychlořezné oceli HSS a na nerez si vezměte jedině rychlořeznou ocel s příměsí kobaltu (např. HSS Co5%). Čím častěji a ve větším množství budete pracovat, tím kvalitnější závitník se vyplatí.
U závitořezných oček je situace jednodušší. Upevňují se do vratidla na očka a prodávají se vždy po jednom kuse, protože vyřežou závit najednou. Mohou se lišit počtem kanálků, které odvádějí piliny, na výkon to ale nemá vliv.
Jdeme řezat
Než se pustíte do práce, musíte mít po ruce materiál k obrábění, svěrák, vrták, závitníky nebo očko, vratidlo a řezný olej. Ten se používá pro zlepšení výkonu a prodloužení životnosti nástrojů. Chcete-li řezat hluboký vnitřní závit, můžete stopku závitníku prodloužit nástavcem.
Vnitřní závit (pomocí ručních sadových závitníků):
Materiál uchyťte pevně do svěráku. Vhodným vrtákem, který má asi o 20 % menší průměr než závitník (např. 6,4mm vrták pro 8mm závit), předvrtejte otvor. Můžete hranu otvoru zbrousit pilníkem na úhel 45°, aby šel závitník hladčeji nasadit, ale není to nutné. Závitník upněte do vratidla a nakapejte na něj olej. Ověřte si, že je závitník skutečně kolmo k řezanému povrchu a pomalu začněte řezat rovnoměrným tlakem. Vždy po jedné vyřezané otáčce se o čtvrtinu otáčky vraťte. Stejným způsobem postupujte i s dalšími dvěma závitníky. Po práci nezapomeňte nástroje očistit. Nový závit opatrně vyzkoušejte.
Vnější závit (pomocí očka):
Při výrobě vnějšího závitu je postup velmi podobný. Kulatinu upněte do svěráku. Můžete zbrousit hrany, jestli chcete. Pak očko vložte do vratidla a namažte jej spolu s kulatinou olejem. Nasaďte očko na kulatinu, pracujte přesně a opatrně, rovnoměrným tlakem otáčejte vratidlem. Po každé celé otáčce se o čtvrtinu vraťte (zvlášť pokud začínáte, zkušení mazáci už to zvládnou bez toho). Nakonec očko očistěte a závit vyzkoušejte.
