U vřesu obecného bylo pro pěstování v zahradě vyšlechtěno mnoho odrůd, a to s různou barvou květu – od bílé přes růžovou až po červenou. Aby rostlina úspěšně rostla, musíme pro ni zvolit slunné stanoviště a propustnou, živinami chudou kyselou půdu. Zemina v nádobách by měla obsahovat dostatek písku a rašeliny. Ve vhodné kyselé půdě, kterou můžeme občas vylepšit přidáním rašeliny, lesní hrabanky či písku, sotva kdy vřes onemocní. Kromě včasného jarního seříznutí, které zaručí kompaktní růst a množství květů, rostlina jinou péči nevyžaduje.

O množení divoce rostoucího vřesu se nemusíte starat. U šlechtěných odrůd můžeme použít dva způsoby množení. Je to hřížení a množení pomocí řízků. Při hřížení ohneme dlouhý výhonek rostliny, kterou máme v květináči, a položíme jej na povrch zeminy, kterou jsme naplnili další květináč. V místě, kde se výhonek dotýká zeminy, jej lehce nařízneme a k zemině upevníme třeba tak, že jej zatížíme kamenem. Časem se v místě zářezu vytvoří kořínky a nový, mladý výhonek, který od mateřské rostliny odřízneme.

Pro množení pomocí řízků je vhodný měsíc srpen, kdy ze zcela vyzrálých výhonků nařežeme vrcholové řízky asi 10 cm dlouhé. Ošetříme je stimulátorem, který podpoří tvorbu kořenů, a zasadíme je do směsi rašeliny a písku. Kyselá písčitá půda je to, co vřes ke svému životu potřebuje. Rostliny pěstované v nádobách zaléváme a jednou za dva až tři týdny přihnojujeme.

Nezapomeňte na zálivku
Na záhoně i v truhlíku můžeme úspěšně pěstovat také vřesovec pleťový (Erica herbacea), který nevyžaduje tak kyselou půdu jako vřes. Kvete v zimě, jestliže ho však umístíme do teplého pokoje, dlouho se z něj těšit nebudeme. Uschnout může i v truhlíku, když jej zapomeneme zalít. Bydlínek proto připomíná, že i v zimě vypařuje vřesovec svými listy vodu, a proto jej zaléváme měkkou vodou, kdykoli nemrzne.