Za architektonicky jedinečným souborem budov, který po ničivém požáru postupně vznikal v areálu významného výrobce designového nábytku Vitra, je bezesporu vizionářský duch syna zakladatelů firmy Rolfa Fehlbauma. Jeho okouzlení tvorbou, designem a architekturou, jeho smysl pro jejich společenskou funkci a bezesporu také jistý druh sběratelské vášně.

 

Weil je nevelké německé město na východním břehu Rýna. Uprostřed řeky se tu v tzv. tripointu setkávají hranice Německa, Švýcarska a Francie. Švýcarská Basilej leží jen pár kilometrů odtud a s Weilem je už několik let spojena tramvajovou linkou. Železniční spojení mezi nimi ale existuje od roku 1913 a ve Weilu díky němu už před 2. světovou válkou vznikaly švýcarské továrny, převážně textilní. Rodiče Rolfa Fehlbauma Willi a Erika Fehlbaumovi zde pak v roce 1957 začali s licenční výrobou produktů z kolekce americké nábytkářské společnosti Herman Miller. Jednalo se především o návrhy jednoho ze zakladatelů americké moderny George Nelsona a designérského manželského páru Charlese a Ray Eamesových, například o jejich slavný kus Lounge Chair and Ottoman. Výrobní portfolio pak o deset let později obohatil další ikonický výrobek; Panton Chair dánského designéra Vernera Pantona byla první celoplastovou židlí ve tvaru konzoly vyrobená z jednoho kusu a vznikala již v úzké spolupráci s Vitrou, což byl proces, který se posléze stal pro Vitru typickým.

 

 

Spolupráce se společností Herman Miller trvala až do osmdesátých let minulého století a byla ukončena vzájemnou dohodou. V té době už firmu řídil nejstarší syn jejích zakladatalů Rolf. Vedení rodinné firmy se ujal v roce 1977, ve svých šestatřiceti letech, a jak sám později vzpomíná, cítil se dost nejistě. Absolvoval studia sociálních věd na univerzitě ve Freiburgu a když do rodinné firmy nastoupil v roce 1967 poprvé, po neshodách s otcem z ní zase rychle odešel. Pracoval pak ve filmové produkci a později v asociaci architektů. Zájem o obor, v němž podnikala jeho rodina, ho ale neopouštěl už od jeho 19 let. Tehdy, v roce 1960 navštívil s otcem Spojené státy a setkal se zde s Eamesovými a Alexandrem Girardem. Největší vliv na jeho zápal a porozumění designu ale mělo tehdejší setkání s Georgem Nelsonem, autorem slavné Coconut Chair, kritika odlidštěného světa korporátní výroby a nepřítele světa přecpaného zbytečnými věcmi. Nelsonův vliv  na zvídavého mladíka, můžeme rozeznat i v jeho pozdějšímu přístupu k vedení a dalšímu budování firmy.

Rolf Fehlbaum se ukázal jako schopný šéf podniku, který po celá desetiletí patří k leadrům v oboru. V areálu firmy se mu navíc podařilo vybudovat originální prostor, kde se nábytek nejen vyrábí, ale také prezentuje v širším kontextu moderního světového designu a architektury.

 

 

Když v roce 1981 zničil téměř celý původní podnik požár, bylo potřeba co nejrychleji obnovit výrobu. V této situaci se mohlo zdát riskantní obracet se na průkopníka hi-tech architektury, jímž byl Nicholas Grimshaw. Jenže právě svým pionýrstvím Rolfa Fehlbauma přitahoval. Grimshaw se měl stát autorem základní koncepce obnovovného areálu a z období krátce po požáru zde stojí dvě jeho výrobní haly. Pak se ale Fehlbaum, který v té době začínal se svoji sbírkou židlí, setkal s s tehdy šedesátiletým Frankem Gehrym a svěřil se mu s nápadem postavit pro vznikající kolekci celou budovu. Tak vznikla dekonstruktivistická stavba Vitra Design Musea a podle Gehryho návrhu byla ve Weilu ve stejném roce (1989) dokončena i třetí výrobní hala Vitry.  Brzy na to vytvořil také budovu sídla firmy ve švýcarské Basileji. Byly to první Gehryho stavby realizované v Evropě a architekt v témže roce získal prestižní Pritzkerovu cenu.

 

 

V severovýchodní části pozemku, v těsném spojení s třešňovým sadem, stojí první "mimojaponská" stavba Tadaa Anda. Také architekt - samouk Tadao Ando patří k laureátům Pritzkerovy ceny, tu však získal až 12 let poté, co pro Vitru vytvořil Conference Pavilion, neobyčejně působivou dvoupodlažní budovu z betonu a skla. Ačkoli je její velká část zapuštěna do země, působí neobyčejně vzdušně, odlehčeně a světle. Příchod pěšinkou a neobvyklý vstup navozují atmosféru tajemství a contemplace.

 

Další z držitelů Pritzker Award, portugalský architekt Alvaro Síza, postavil v sousedství Grimshawovy továrny a Fire Station Zahy Hadid jednoduchou neokázalou budovu s několika sofistikovanými detaily. K těm patří především obloukovitá stříška, která přemosťuje prostor mezi Sízovou a Gimshawovou stavbou. Za deště se stříška automaticky sníží, aby chránila vozy, které odtud míří do vedlejší haly. Rozlehlá stavba s cihlovou fasádou je zároveň připomínkou původní továrny z 19. století, která byla při požáru zničena.

 

SANAA - výrobní hala (2012)

 

Na začátku nového tisíciletí se zdálo, že ve Weilu firma nebude rozšiřovat výrobní prostory, v roce 2012 ale vznikla ještě jedna výrobní hala namísto menší, staré nevyhovující tovární budovy, která požár přežila. Přemístění lépe vyhovuje členění areálu otevřeného návštěvníkům zvenčí. Japonský tým SANAA (Sejima and Nishizawa and Associates) navrhl velkorysou kruhovou stavbu o průměru 160 m s promyšleným a účelným vnitřním členěním. Efektní závěsná fasáda je vyrobená ze zvlněného akrylátového skla. Vnější vrstva je zcela průhledná, vnitřní neprůhledná, zářivě bílá.

 

 

Dvě stavby švýcarských architektů Jacquese Herzoga a Pierre de Meuron dotvářejí koncept areálu pro 21. století. Jejich Vitra Haus není dekompozicí jedné budovy, ale naopak rafinovanou prostorovou skrumáží 12 samostatných domečků, jejichž interiéry mimo jiné poskytují návštěvníkům přehled o klasické i nejnovější produkci značky Vitra, která vzniká v úzké spolupráci s designéry světových jmen jako jsou Ronan and Erwan Bouroullecové, Antonio Citterio, Arik Levy a řada dalších.

Tou druhou stavbou z dílny basilejské architektonické kanceláře Herzog & Meuron je zároveň zatím poslední budova, která ve Vitra Campusu vznikla. Schaudepot s fasádou z ručně opracovaných cihel byl otevřen roku 2016. Ve svém nitru skrývá mimo jiné bohatou kolekci nábytku a svítidel, jejímž základem je původní sbírka židlí Rolfa Fehlbauma. Nové prostory umožňují prezentovat větší část tohoto bohatství návštěvníkům ve stálé expozici. Gehryho Vitra Design Museum, které kdysi pro tento účel vzniklo, slouží dnes jako prostor pro krátkodobé výstavy a projekty.

 

 

Vitra Campus, jehož pozoruhodná architektonická kolekce zahrnuje i několik menších mobilních staveb, je místem uskutečňovaných vizí. Zčásti se také postupně stal postindustriálním projektem. Jeho prostor a stavby nejsou určeny jen vývoji či výrobě, ale celý areál je koncipován jako kultivovaný a kultivující, přívětivý, pobytu zvídavých návštěvníků otevřený prostor, jehož záměrem je poskytnout poznání a zážitek z kvalit moderního designu a architektury. A zároveň inspirovat i iniciovat diskuzi.