Nejlepší čas pro tuto činnost je počátek růstového období, i když přesazovat můžeme až do konce července nebo ještě později, a to takové druhy, jako je třeba abutilon (podslunečník), fuchsie či dnes už poměrně vzácná pokojová lipka (sparmanie). Jsou to rostliny, které po jarním přesazení v kořenech rychle dorůstají, a proto na konci léta potřebují větší nádoby s kvalitní zeminou. Kdybychom jim toto nedopřáli, nemusely by zimní období přežít. Je to tak, že rychle rostoucí rostliny vyžadují přesazení i několikrát za sezonu. Obdobím intenzivního zahradničení mezi čtyřmi stěnami je však doba od konce února do konce května.
Jelikož pokojové rostliny stráví v květináči mnohdy dlouhé roky, je důležité, abychom je pěstovali ve výživném substrátu, tj. v takovém, který je bohatý na živiny a humus, je kyprý a provzdušněný. V nárocích na zeminu jsou však mezi pokojovými rostlinami ohromné rozdíly. Proto také je použití správné zeminy předpokladem pěstebního úspěchu. Pro většinu z nich je ideální směs, jež obsahuje tři hlavní druhy půdy, které rozlišujeme: písčitou půdu, jílovitou a hlinitou.

Zeminu si můžeme namíchat sami, na trhu jsou však k dostání substráty vytvořené podle nejnovějších poznatků o růstu a zdraví rostlin.

Pro charakteristiku půdy je důležitým znakem zrnitost, tedy velikost půdních částic. Písčitá půda drží málo vodu, rychle vysychá a váže málo živin. Naopak jílovitá půda je charakteristická velkou vododržností, malou propustností, proto má sklon k zamokření, a dobrou zásobou živin. Někde mezi těmito dvěma půdními typy je půda hlinitá, která je poměrně dobře propustná. Hlína tedy tvoří základ, písek půdu zlehčuje a činí ji propustnou a jíl zadržuje vodu.
 
Každá půda musí také obsahovat dostatečné množství základních živin, kterými jsou draslík, dusík a fosfor. Jestliže je nemá, nahrazujeme je hnojením. Draslík udržuje rostliny zdravé a podporuje jejich kvetení, dusík je nutný pro jejich růst a fosfor podporuje růst kořenů.

Pokojové květiny pěstované v květináčích či jiných nádobách čerpají živiny především ze základních zahradnických zemin. Významná však pro ně jsou také plná průmyslová hnojiva, jejichž předností je vyrovnaný poměr všech potřebných složek rozpustných ve vodě.

Nádoby, do kterých květiny přesazujeme, by neměly být příliš velké, vlastně měly by být jen nepatrně větší. Jestli nejsou nové, je vhodné dobře je umýt, abychom tak zabránili případnému přenesení bakteriální infekce nebo cizopasníků. Na jejich dno dáme vždy nejdříve drenážní vrstvu.

Po přesazení rostliny potřebují citlivou, tedy opatrnou zálivku a teplejší prostředí. S přihnojováním začínáme nejdříve až po šesti týdnech. To je doba, na jakou je obvykle pěstební substrát obohacen potřebnými živinami.
 
Rostliny, které přesazování nesnášejí dobře nebo potřebují stísněný prostor pro kořeny, nepřesazujeme, ale počátkem sezony nahradíme na povrchu starou zeminu  zeminou čerstvou, obohacenou vyváženým hnojivem.