Původní stodola, jejíž prostor byl otevřen až do krovu, dnes slouží jako víceúčelové místo. Je praktickým zázemím, ale také příjemným prostorem pro posezení – někde na pomezí interiéru a exteriéru, mezi teplem domova a chladnějším šumavským vzduchem. Dispozice domu zároveň umožňuje jeho využití jako dvougeneračního bydlení, přičemž obě části propojuje centrální schodiště.

Silueta domu zůstala zachována. Nová velkoformátová okna přivádějí do interiéru více světla a otevírají výhledy do krajiny. Vnější okenice naopak chrání dům před proměnlivým horským počasím i zvědavými pohledy kolemjdoucích. Kolejnice okenic zůstávají přiznané, stejně jako pohledový beton s otiskem prken, který odkazuje na strukturu původní fasády. Rekonstrukce tak nepředstírá minulost, ale přirozeně přidává novou vrstvu.

 

Důležitým konstrukčním prvkem jsou tři nové železobetonové sloupy, které nesou historický krov. Spolu s nimi vznikly také nové základy stodoly, protože ty původní byly v minulosti nevhodně upraveny. Díky tomu se podařilo zachránit původní krov – těžkou betonovou krytinu nahradily lehčí falcované šablony a některé prvky konstrukce byly zesíleny ocelovými příložkami. Zásah zároveň umožnil vytvořit nové obytné místnosti v podkroví i kvalitní zateplení střechy.

Do historického objektu je vložena nová vestavba řešená jako moderní dřevostavba. Nachází se v podkroví a v bývalé hospodářské části a je obložena vláknocementovými deskami z přírodních a recyklovaných materiálů a překližkou s přiznanými spoji. Uvnitř se nachází především hygienické zázemí domu. Vestavba je od původních konstrukcí oddělena tak, aby nedocházelo k pronikání vlhkosti, zároveň však zůstal zachován difúzně otevřený charakter historického zdiva.



Při rekonstrukci se podařilo zachovat i některé původní prvky – například část dřevěných podlah v přízemí nebo kachlová kamna s vnitřním labyrintem. Hlavním zdrojem tepla je dnes tepelné čerpadlo vzduch–voda, které spolu s dalšími technologiemi domu řídí systém chytré domácnosti. Ten ovládá i elektroinstalaci či elektricky posuvné okenice zakrývající nová prosklení.

Rovnováhu mezi historickým charakterem chalupy a novými zásahy doplňuje také autorský nábytek s názvem Bedřich, pojmenovaný po jezevčíkovi místního truhláře. Kolekce z dubového masivu zahrnuje rozkládací jídelní stůl, postel i lavice a kombinuje tradiční materiál s precizními, téměř strojírensky přesnými spoji. Společně s repasovanými kusy nábytku vytváří přirozené pokračování příběhu domu.

 

Rekonstrukce vzdává hold českému fenoménu chalupaření. Právě díky němu se totiž mnoho podobných staveb dochovalo až do dnešních dnů. I proto je střecha zateplena s detailem lemu připomínajícím „zmijovku“ – typickou čepici českých chalupářů.

• Studio: Studio Plyš
• Autor: Ing. arch. Lenka Vávra, Ing. arch. Petr Vávra
• Web: www.studioplys.cz
• Spoluautor: Ing. arch. Akad. arch. Kateřina Vávrová
• Fotografie: Tomáš Slavík