Nejčastěji vídaná kancelář je dnes zřejmě vybavena počítačem, u něhož tráví řada z nás mnoho hodin denně. Jak by měla být zařízena, aby svým uživatelům způsobila co nejmenší škody na zdraví?
Počítačové pracoviště by mělo být jednak individuálně přizpůsobeno rozměrům uživatele, jednak uspořádáno tak, aby člověk byl nucen měnit polohy. Při práci u počítače lze sedět i stát. Ideální tedy je, je-li takové pracoviště vybaveno stolem s výškovým nastavováním a sezením i stáním s možností podepírání nohou. Jednoduše řečeno, když vám umožní střídat práci vsedě a vestoje. Pokud jde o židli měla by být výškově stavitelná, s pružným pístem pro dosedání, sedadlo má správně natáčet pánevní pletenec. Páteř má být stále ve svém přirozeném dvojitě zakřiveném tvaru. A toho lze docílit jen dobře čalouněným sedadlem vytvářejícím podpěrný klín v zadní části sedadla. Zádová opěrka musí být dobře tvarována a umožnit podepírání zad do výše pod lopatkami, důležité je zafixování zadečku a přítlačné dynamické opírání zad v průběhu práce. Je výhodné, když je tvořen protitlak. Sedět se má ve střední poloze, ne v předklonu. Područky výškově a šířkově stavitelné je na místě volit podle typu práce u počítače. Zanedbatelná není ani podpěrka nohou. Nohy mají být mírně roztaženy v úhlu cca 30 stupňů, chodidla by se správně měla opírat o šikmou podložku. Podložka může být i pohyblivá, protože mírné střídání polohy nohou je prospěšné.
Stůl by měl být vysoký tak, aby ruce na klávesnici zaujímaly přirozenou polohu, aby se ramena nemusila zdvihat. Je možné použít gelové podložky před klávesnici. Klávesnice i monitor musí být přímo před uživatelem. Ne šikmo, jak to nesprávně vidíme v mnoha případech. Horní hrana monitoru má být maximálně ve výši očí a všechny potřebné pomůcky a předměty mají být umístěny tak, aby nezpůsobovaly torzi (zkrut) páteře. Proto jsou výhodné rohové stoly nebo stoly s výřezem, kde je uživatel obklopen vším, co k práci potřebuje. Pokud někdo potřebuje pracovat i bez počítače, je dobré, aby se rohové pracoviště skládalo ze dvou stolů o různé výšce. Monitor by měl být ve vzdálenosti 60 cm od očí, mírně zešikma, aby se oči nekazily. Prostor pod stolem je určen nohám. Vlastní počítač musí být umístěn tak, aby jej bylo možno lehce zapínat a vypínat, vkládat CD, diskety a přitom aby nezabíral nohám místo.
Odpočinek je samozřejmě velmi potřebný. K výrazným současným trendům v bydlení patří fakt, že sezení se v soukromí mění na polehávání s podložením nohou. Hojné příklady jsme mohli vidět na letošních světových veletrzích v Paříži i v Kolíně. Kvalitnímu ležení se přitom věnuje stále větší pozornost. Zejména vyspělé státy, např. Francie, Švýcarsko a Německo vyvíjejí stále dokonalejší systémy pružných roštů a matrací, které dokonale nesou a podpírají tělo. Ve spánku při ležení na zádech má být páteř ve svém přirozeném dvojitě zakřiveném tvaru, při ležení na boku v rovině. Povrch lehací plochy musí být měkký, aby se člověk neotlačoval a nemusil často měnit polohu, matrace a rošt musí pružit, aby se člověk při obracení ve spánku nenadřel. Celkově má lehací plocha nést tělo spojitě i místně. Lehací plocha musí umožnit svalový odpočinek, takže nesmí být ani tvrdá, ale nesmí se ani měkce propadat. Měla by zkrátka být právě tak „akorát“ podle individuálních potřeb uživatele.
Důležitý je i rozměr lehací plochy. Každý člověk musí mít svou lehací plochu delší než je jeho výška o 21 až 34 cm – to je podle délky chodidla, šířky minimálně 90 cm. Takže pro mladého muže s výškou 190 cm a s dlouhými chodidly, je vhodná délka lůžka cca 220 - 230 cm. Proto např. na internátech a vysokoškolských kolejích by neměla být lůžka kratší než 220 cm.
Lůžko by také mělo být prodyšné, větratelné, umožňovat přirozenou výměnou vzduchu. Žádné uzavřené bedny, ve kterých se samozřejmě drží vlhkost, roztoči, plísně. Postel by měla být dokonale čistitelná, proto je výhodné, když je to skládačka kostry, roštu, matrace, případně podložky, vhodného polštářku, prostěradla, pokrývky. Polštář bychom si měli dávat jen pod hlavu, krk a špičky ramen, ne až pod záda.
Všechny otázky, o kterých zde teď mluvíme, řeší věda zvaná ERGONOMIE. Zabývá se optimalizováním lidské činnosti a prostředí, aby bylo možno předcházet onemocněním, ale i zvyšovat pracovní výkon, aniž by byl člověk nucen vydávat více sil. Pod názvem Ergonomie u nás také vyšla před třemi lety velmi pěkná knížka Sylvy Gilbertové a Oldřicha Matouška, kde se zájemci mohou s touto problematikou seznámit.
