Převahu prací, které si mohou návštěvníci výstavy prohlédnout, tvoří umělecké a designové sklo, kterému se Bořek Šípek věnoval po celou svou tvůrčí dráhu. K unikátům patří nástěnná váza, kterou dokončil několik dní před svou smrtí. Bohatou přehlídku předmětů z barevného i čirého skla tvoří lustry, svícny, skleničky, karafy, vázy a další designové objekty, vytvořené s cílem vnášet krásu a vdechovat duši interiérům. Některé z nich vzdáleně připomenou vliv významného českého skláře René Roubíčka, člověka, který se po smrti Šípkových rodičů shodou náhod stal jeho poručníkem a byl prvním, kdo talentovanému mladíkovi ukázal krásu a možnosti práce se sklem.
![]()
![]()
![]()
![]()
Vysněnou architekturu vystudoval Bořek Šípek v emigraci - v Hamburku, kam odešel v roce 1968 jako sotva devatenáctiletý, prakticky paralelně absolvoval filozofii ve Stuttgartu. Do Česka se vrátil v roce 1990 jako mezinárodně uznávaný umělec a architekt. Byl neobyčejně činorodým tvůrcem, věnoval se architektuře, designu nábytku a samozřejmě sklu - v Novém Boru, městě s dlouhou tradici českého sklářství spoluzaložil sklářskou firmu Ajeto a později studio Anežka. Jako pedagog působil na VŠUP v Praze, na Univerzitě průmyslového designu ve Vídni, řadu let byl děkanem liberecké Technické univerzity. Jako hlavní architekt správy Pražského hradu navázal na Josipa Plečnika a v letech 1992 - 2002 pracoval na obnově hradních interiérů.
Samotné sklo, jeho křehký půvab a bohatství tvarů, které umělci umožnilo stvořit, stojí spolu s barevnou koncepcí autorů výstavy za jedinečností její atmosféry. Skleněné objekty doplňuje několik desítek ukázek nábytkového designu, včetně unikátní kolekce židlí Bořkem Šípkem vlastnoručně vyrobených.
