Přibyly tu a přibývají i novější stavby, ale také ty maximálně ctí jedinečný charakter obce. Zdejší lidé dovedou historické a přírodní hodnoty chránit přirozeně a jaksi samozřejmě - nezdá se, že by jim ohled na ně bránil v každodenním životě. Výsledkem je okouzlující atmosféra vzorně udržované obce, kterou neobdivují jenom turisté, ale také odborníci. V nedávné minulosti přinesla místním obyvatelům např. cenu Henriho-Louise Wakkera za ochranu architektonického dědictví a také několik evropských ocenění.

Mezi stavbami jakoby vystřiženými z obrázkové knížky je i dům, v němž v noci z 5. na 6. října roku - 1799 přenocoval maršál Suvorov, což připomíná pamětní deska u vchodu i památník v blízkosti stavby. Suvorov ani jeho vojáci si ovšem krásy obce a hor, které ji obklopují, příliš nevychutnali. Přechod přes zdejší Alpy, kudy už téměř sedmdesátiletý vojevůdce táhl směrem na město Chur poté co vytlačil napoleonská vojska ze severní Itálie, je sice slavnou epizodou z historie, v jeho závěru však šlo o zoufalý pochod vyčerpaného mužstva, v němž zahynuly tisíce vojáků. Říjen byl studený a situaci zkomplikovalo i množství sněhu, které tenkrát napadlo. Mnoho mužů zemřelo hladem nebo zimou, mnozí se ve tmě zřítili ze skalních útesů.

V centru Elmu se vyjímá sličný kostelík se hřbitovem, za nimi se tyčí hory, které dodávají vesnici na malebnosti. Jedna z nich je spojena s jedinečným úkazem. Pod vrcholem Tschingelhörneru je díra o průměru asi 16 m zvaná Martinsloch, skrz kterou dvakrát do roka prosvítá slunce tak, že jeho paprsky dopadají přímo na věž elmského kostela.

 

Obklopení krásou hor je nádherné, občas si ale vybírá také svou daň. K nejtragičtějším událostem v poklidném životě Elmu patří velké neštěstí z roku 1881. Obrovský skalní masiv, který se nad vesnicí utrhl, zabil desítky lidí a srovnal se zemí mnoho zdejších domů, které tak už dnes nemohou patřit k ostatním pečlivě opatrovaným a obdivovaným svědkům minulosti.