Jak zaznívá na několika místech publikace Průmyslové dědictví - ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry, která v těchto dnech vychází jako pokračování série aktivit, akcí a setkání Industriální stopy, situace industriální architektury v České republice se stále mnoho nelepší. Je tomu tak jistě i proto, že proti sobě stojí vyhraněné zájmy a odlišné motivace lidí, na nichž závisí osudy ohrožených staveb.

Soubor textů shromážděných po loňském mezinárodním bienále Benjaminem Fragnerem a Vladislavou Valchářovou z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT ale nezůstává u konstatování. Jako protiváhu přehledu navždy zničených staveb, který během bienále reprezentovala výstava Co jsme si zbořili…, pomáhá čtenáři v orientaci v problematice. A shrnuje zkušenosti, jak zachránit ohrožené objekty s bohatou minulostí i výjimečnou architekturou.

Sborník je vydán v česko-anglické verzi. Na 220 stranách najde čtenář pětatřicet příspěvků od renomovaných odborníků – architektů, historiků architektury či památkářů, ale i provozovatelů průmyslových skanzenů a správců nově využívaných objektů, teoretiků, umělců i amatérských nadšenců z České republiky a ze zahraničí, včetně 115 černobílých fotografií. Publikaci vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČKAIT & ČSSI a British Council. Veškeré informace, včetně objednávkového formuláře, na www.industrialnistopy.cz nebo na Facebooku Bienále Industriální stopy.

Knížka navazuje na myšlenky Sira Neila Cossonse, jedné z největších autorit oboru průmyslové archeologie a zároveň bývalého prezidenta respektované organizace English Heritage, který na Industriálních stopách v roce 2007 konstatoval: „Průmyslové dědictví Evropy je cenný statek. Budoucnost mu zajistí různost mnoha vzájemně propojených iniciativ: vládní i nevládní, právě tak jako obecní instituce, dobrovolná památková sdružení, developeři, architekti, inženýři i archeologové. Jenže bez širokého porozumění a podpory veřejnosti ten vzácný odkaz zajde na úbytě...“