Co se týká v létě kvetoucích keřů, je jejich nabídka poměrně rozsáhlá. Velmi často se například setkáváme s oceňovanou mochnou (Potentilla). Jedná se o nižší keř, který si zaslouží, aby byl pěstován ve velkém měřítku. Květ mochny je drobný bílý, žlutý, oranžový až do červena a jeho období zasahuje od pozdního léta do brzkého podzimu. Mochna, která není na ošetřování ani půdní podmínky náročná, uplatní se dobře jako součást volných živých plotů i jako solitéra. Jen stanoviště musí mít slunné, jinak špatně kvete. Starší keře lze občas prosvětlit, aby zůstaly kompaktní a dobře kvetly.
Zajímavými květy, které přitahují motýly, nás odmění takzvaný letní šeřík, tibetský šeřík nebo také motýlí keř, tedy komule (Buddleia davidii) s latami bílých, růžových či modrých květů. Přímo úchvatný pohled nabízí žlutě kvetoucí Buddleia weyeriana ´Sungold´ nebo omamně vonící a fialově kvetoucí komule střídavolistá. Také komule vyžaduje slunné a chráněné stanoviště, dobře snáší chudé půdy. I když během zim často namrzá, je natolik vitální, že na jaře dobře regeneruje. Kvete od července do zámrazu.
Dalším keřem dosahujícím výšky až tří metrů, který úspěšně odolává letním vedrům a který v těchto dnech a týdnech můžeme vidět kvést, protože teprve rozkvétá, je známý a oblíbený ibišek syrský (Hibiscus syriacus), jenž v odrůdách s bílými, růžovými, modrými, plnými i prostými květy působí vskutku nevšedně. Rovněž ibišky patří k nepřehlédnutelným ozdobám zahrady, které jsou na půdu nenáročné. K životu potřebují slunce a místo chráněné před větry. Vysazujeme je na jaře.
Pravou ozdobou letní zahrady jsou hortenzie (Hydrangea). Na rozdíl od výše zmíněných keřů milují polostín a stín a dostatek půdní vláhy. Kromě toho, že je můžeme pěstovat i jako pokojové rostliny, jsou to nádherné keřové solitéry, rostliny pro živé ploty, dokonce i jako popínavky. Hortenzie jsou pestré a atraktivní dřeviny, vděčné ozdoby venkovských zahrad, soukromých zahrad, parků i nejmodernější zahradní architektury. Po kamenném podkladu nebo po kůře stromů se ochotně popíná hortenzie popínavá (Hydrangea petiolaris) s krásnými lesklými listy, které na podzim žloutnou. Květy má bílé, ploché, jejichž množství je přímo úměrné stáří rostliny. Tedy: čím je rostlina starší, tím víc jich je.
Pěstování hortenzií není nijak složité. Vesměs vyžadují humózní, živnou a propustnou půdu, jejíž půdní reakce by měla být pro většinu druhů mírně kyselá. Pouze kultivary s modrým květem potřebují růst v silně kyselé půdě.
Jinou pnoucí dřevinou, která svou krásu rozvíjí uprostřed léta, je trubač nebo také křivouš kořenující (Campsis radicans). Jedná se o plně mrazuvzdornou bujně rostoucí lianu s trubkovitými květy 5 –9 cm dlouhými (proto trubač) barvy oranžovočervené nebo žluté. Je to rostlina, která potřebuje sluneční úpal, tedy to, čeho máme letos dostatek. Na rozdíl od hortenzií potřebuje trubač zem mírně vápenitou. Daří-li se mu, může dosáhnout až desetimetrovou výšku, proto je vhodný k plotům, pergolám, oprýskaným zdím či ke stromům.