Jako by to měly s černými opeřenci domluvené, začaly se leckde probouzet dosud nevábně vyhlížející záhony. Už před dvěma týdny jsem se o tom přesvědčila na zahradě, kde jsem pochopitelně zajásala nad rozkvetlými sněženkami, zlatavě žlutým talovínem a bílými květy čemeřice, v těchto dnech však už můžeme vidět i žluté, fialové a jinak barevné ostrůvky krokusů a bíle kvetoucí bledule jarní. Kdo by z toho neměl radost?
Asi je vytáhlo slunce svými paprsky, i když se někteří z těchto jarních poslů rádi skromně schovávají pod stromy. Nebo mají podobně jako ptáci nějaká zvláštní čidla, která jim přikážou, aby rozkvetly už v únoru či dokonce v lednu? Nejpozději na konci února se objevují první květy cibulovin.
![]()
![]()
Ve srovnání s lískou, o které si myslíme, že vypadá moc obyčejně, je kvetoucí kalina bodnanská (Viburnum bodnantense) přímo úchvatná. Rozkvétá časně na podzim a své narůžovělé voňavé květy si udržuje až do března. Ani ona není na stanoviště náročná, jen půda nesmí být příliš suchá a celodenní velký stín jí také nesvědčí.
Asi je vytáhlo slunce svými paprsky, i když se někteří z těchto jarních poslů rádi skromně schovávají pod stromy. Nebo mají podobně jako ptáci nějaká zvláštní čidla, která jim přikážou, aby rozkvetly už v únoru či dokonce v lednu? Nejpozději na konci února se objevují první květy cibulovin.
Talovíny jsou spolu se sněženkami spolehlivými zvěstovateli blížícího se jara. Na našich zahradách nejčastěji vídáme talovín zimní (Eranthis hamalis), který pochází z jižní Evropy. Vykvétá žlutě na nízkém stonku, jenž se postupně prodlužuje, už v únoru. Vyrůstá z malé hlízky, ale množí se i semeny. Vlhčí stinná místa pod keři či stromy mu maximálně vyhovují.
Naše domácí sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) roste sice po celé Evropě, ale v naprosté většině zemí je chráněná. Dříve u nás patřila k nejrozšířenějším jarním rostlinám, dnes se však ve volné přírodě vyskytuje sporadicky. Kvete v únoru až březnu a má několik variet, připomeňme plnokvětou a vonnou. Zná ji snad každé dítě, jen každé dítě neví, že patří mezi mírně jedovaté rostliny. V jejím těle, zejména v cibulce, ze které roste, se nacházejí alkaloidy, které mohou člověku po pozření způsobit zdravotní problémy, například zvracení nebo průjem.
Časně kvetoucí cibuloviny rychle a snadno zplaňují. To znamená, že se šíří samovýsevem nebo tvorbou dceřiných cibulek. Díky tomu mohou za několik let vytvořit bohaté koberce květů. Právě třeba talovínu a sněžence se to dobře daří. Často zplaňují i šafrány (Crocus), které jsou opravdovými milovníky slunce.
Mnohdy ještě pod sněhem rozkvétají bílými, růžovými nebo purpurovými květy čemeřice (Helleborus). Nejznámější čemeřice černá (Helleborus niger) kvete bílými květy od ledna do března. Také ony vyžadují vlhčí propustnou půdu a částečně zastíněné stanoviště. Také krásné čemeřice jsou celé jedovaté, a proto je zapotřebí po manipulaci s nimi si umýt ruce a rozhodně si nevytírat oči!
Kdo se nedívá jen na zem, občas zvedne oči k obloze, ke korunám stromů, nebo se jen tak dívá okolo sebe, mohl si už před několika týdny všimnout, že zima začala pomalu přecházet k jaru. V teplejších únorových dnech vykvetly lísky (Corylus) – ozdoby předjaří. Pravda, jejich květy, kterým říkáme jehnědy, připomínají housenky, ale i tak je na ně hezký pohled. Milují slunce a jsou skromné v nárocích na půdu, její pH i živiny.
Ve srovnání s lískou, o které si myslíme, že vypadá moc obyčejně, je kvetoucí kalina bodnanská (Viburnum bodnantense) přímo úchvatná. Rozkvétá časně na podzim a své narůžovělé voňavé květy si udržuje až do března. Ani ona není na stanoviště náročná, jen půda nesmí být příliš suchá a celodenní velký stín jí také nesvědčí.
