Na rychlosti rozšíření kávovníku se podílely nejprve arabské vojenské oddíly, které ve 13. a 14. století převezly kávová semena do Jemenu, čímž se kávovník dostal do arabského světa, a později poutníci putující do Mekky. V Evropě je kávovník znám od začátku osmnáctého století.
Většinou se pěstuje jako keř, který v zimních zahradách či v prostorných místnostech může při správné péči dorůst i do výšky dvou až tří metrů. Zakrslý typ Nana bývá asi o půl metru nižší. Rostlina má bohatý kořenový systém s mnoha vlasovými kořínky. V bytových podmínkách je důležité najít pro ni vhodné umístění.
Listy kávovníku mají zvlněný okraj, jsou lesklé, tmavozelené, 10 až 15 cm dlouhé, vstřícné, s krátkými řapíky, oválné až podlouhlé, se zašpičatělými konci. Rostlina rozkvétá po třech až čtyřech letech. Bílý, příjemně vonící květ se objevuje hlavně na jaře v březnu až v květnu. Vytváří se v paždí nových výhonků a rostlina je květy téměř obalena.
Čím více dopřejeme kávovníku slunce, tím více bude plodit. Nejvhodnější je pro něj ranní a odpolední slunce, proto rostlinu umístíme na jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní straně. Optimální denní teplota by se měla pohybovat okolo čtyřiadvaceti stupňů. Zálivka v létě by měla být vydatná, protože z listové plochy se odpařuje značné množství vody, v zimě, při poklesu teploty pod 15 stupňů Celsia je zapotřebí ji omezit. V období růstu je vhodné rostlinu jedenkrát za týden přihnojovat nejlépe tekutými hnojivy, jako například NPK nebo krystalonem. V období klidu od listopadu do února přihnojujeme kávovník jedenkrát za čtrnáct dní hnojivem s větším obsahem fosforu, například OBM, které podpoří základ květenství.
Asi za devět měsíců po odkvětu dozrávají plody, které jsou zpočátku zelené, ve zralosti mohou být podle odrůdy tmavočervené, červené nebo žluté. V dužnině (pulpě) jsou obvykle uzavřena dvě semena, která jsou uložena plochou stranou k sobě. Semena mají jemný, ale pevný stříbřitý obal. Jimi můžeme také kávovník množit, ale můžeme je vysít až poté, co je zbavíme dužniny, dokonale očistíme a necháme oschnout. Vyséváme je asi 1,5 cm hluboko do kyselého substrátu ze směsi písku a rašeliny, kde při teplotě 20–25 stupňů vyklíčí během čtyř až šesti týdnů. Jakmile mají rostliny jeden pár pravých lístků, přesazujeme je do květináčků s kyselým substrátem tvořeným rašelinou, kompostem a pískem v poměru 2:1:1.
Kávovník lze však množit i vegetativně řízky, které získáme na jaře při jeho seřezávání, jež není nutné, ale je možné, chceme-li udržet vhodný tvar. Mladé rostliny do stáří tří let přesazujeme dvakrát až třikrát do roka, vždy však jen do květináčů o 1 až 2 cm větších. Protože je celá rostlina prostoupena kofeinem, vyskytují se na ní škůdci jen výjimečně. Většina chorob kávovníku je způsobena jeho chybným pěstováním.
Většinou se pěstuje jako keř, který v zimních zahradách či v prostorných místnostech může při správné péči dorůst i do výšky dvou až tří metrů. Zakrslý typ Nana bývá asi o půl metru nižší. Rostlina má bohatý kořenový systém s mnoha vlasovými kořínky. V bytových podmínkách je důležité najít pro ni vhodné umístění.
Listy kávovníku mají zvlněný okraj, jsou lesklé, tmavozelené, 10 až 15 cm dlouhé, vstřícné, s krátkými řapíky, oválné až podlouhlé, se zašpičatělými konci. Rostlina rozkvétá po třech až čtyřech letech. Bílý, příjemně vonící květ se objevuje hlavně na jaře v březnu až v květnu. Vytváří se v paždí nových výhonků a rostlina je květy téměř obalena.
Čím více dopřejeme kávovníku slunce, tím více bude plodit. Nejvhodnější je pro něj ranní a odpolední slunce, proto rostlinu umístíme na jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní straně. Optimální denní teplota by se měla pohybovat okolo čtyřiadvaceti stupňů. Zálivka v létě by měla být vydatná, protože z listové plochy se odpařuje značné množství vody, v zimě, při poklesu teploty pod 15 stupňů Celsia je zapotřebí ji omezit. V období růstu je vhodné rostlinu jedenkrát za týden přihnojovat nejlépe tekutými hnojivy, jako například NPK nebo krystalonem. V období klidu od listopadu do února přihnojujeme kávovník jedenkrát za čtrnáct dní hnojivem s větším obsahem fosforu, například OBM, které podpoří základ květenství. Asi za devět měsíců po odkvětu dozrávají plody, které jsou zpočátku zelené, ve zralosti mohou být podle odrůdy tmavočervené, červené nebo žluté. V dužnině (pulpě) jsou obvykle uzavřena dvě semena, která jsou uložena plochou stranou k sobě. Semena mají jemný, ale pevný stříbřitý obal. Jimi můžeme také kávovník množit, ale můžeme je vysít až poté, co je zbavíme dužniny, dokonale očistíme a necháme oschnout. Vyséváme je asi 1,5 cm hluboko do kyselého substrátu ze směsi písku a rašeliny, kde při teplotě 20–25 stupňů vyklíčí během čtyř až šesti týdnů. Jakmile mají rostliny jeden pár pravých lístků, přesazujeme je do květináčků s kyselým substrátem tvořeným rašelinou, kompostem a pískem v poměru 2:1:1.
Kávovník lze však množit i vegetativně řízky, které získáme na jaře při jeho seřezávání, jež není nutné, ale je možné, chceme-li udržet vhodný tvar. Mladé rostliny do stáří tří let přesazujeme dvakrát až třikrát do roka, vždy však jen do květináčů o 1 až 2 cm větších. Protože je celá rostlina prostoupena kofeinem, vyskytují se na ní škůdci jen výjimečně. Většina chorob kávovníku je způsobena jeho chybným pěstováním.
