Citát z básně Františka Ladislava Riegra, který zvolila autorka výstavy dr. Jarmila Pechová jako její podnázev, není zdaleka jedinou slovesnou připomínkou důležitosti prastarého řemesla. Díky desítkám lidových písní a říkanek víme dodnes, jak ceněným řemeslem kovářství bylo; jeho mistři jsou také úctyhodnými postavami v nejedné pohádce. Ostatně Rieger byl spíš než básník velmi vzdělaný národohospodář a věděl tedy dobře, o čem mluví. Bez kovářských výrobků by se kdysi docela zastavil život. A právě připomenout význam a šíři kovářské výroby zejména na venkově je jedním z hlavních cílů výstavy.
Hned po vstupu do expozice narazíte na jeden z nejvýraznějších exponátů, kterým je model keltské tavicí pece - tak dávnou tradici kovářství na našem území má. Navazují ukázky cenného archeologického materiálu - kované předměty a nářadí z keltského, velkomoravského a středověkého období. Další z oddílů výstavy je věnován kovářství v době rozkvětu cechovních řemesel. K hmotným dokladům o vývoji kovářství pak postupně přibývá materiál listinný - ceníky, účetní knihy, výuční listy, reklamy a další tiskoviny. Kováři zhotovovali či okovávali nářadí k obdělávání půdy, chovu dobytka, ke sklizni obilí, ale třeba taky pro lnářství a vinohradnictví. Bez kovářských prací by se nerozvíjela ani jiná řemesla – třeba truhlářství – a nebylo by ani dopravních prostředků - vozové kování je speciální kapitolou výstavy. Svoje místo má na výstavě i podkovářství, jemuž se u nás až do začátku 2. světové války mj, věnovali také romští řemeslníci.
Příjemně koncipovanou výstavu v brněnském Paláci šlechtičen doplňují ukázky prací našich současných uměleckých kovářů - Leopolda Habermanna, Milana Michny, Karla Krepe, Pavla Tasovského a dalších.
Fotografie:http://www.mzm.cz/mzm/expozice/palac_slechticen.html
