Stále populárnějšími se stávají takzvané zelené střechy, díky nimž se příroda dostane i do centra moderního městského života. Jak mohou s redukcí tepelných ostrovů pomoci a jaké další výhody skýtají, vysvětluje Josef Hoffmann ze společnosti ISOVER, Saint-Gobain.
Možná už jste někdy zaslechli termín “tepelný ostrov”, kterým se označují centra větších měst postižená v létě extrémně vysokými teplotami. Nemusí se vždy jednat o vyloženě “betonovou džungli” ve stylu New Yorku – lidé přes léto prchají před vedry na venkov či k vodě i z Prahy nebo Ostravy. Příčinou je velký podíl zastavěných a zpevněných ploch, které absorbují velké množství tepla ze slunce a následně jej uvolňují do okolí. „Během dne je rozdíl v teplotách v centru města oproti okolní krajině 1 až 3 stupně Celsia, večer ale může dosahovat až deseti stupňů,” říká Josef Hoffmann. Vyšší teploty mají přitom vliv nejen na fyzickou a psychickou pohodu obyvatel města, ale i na kvalitu životního prostředí, nemluvě o vyšších nákladech na klimatizování budov.
Možná už jste někdy zaslechli termín “tepelný ostrov”, kterým se označují centra větších měst postižená v létě extrémně vysokými teplotami. Nemusí se vždy jednat o vyloženě “betonovou džungli” ve stylu New Yorku – lidé přes léto prchají před vedry na venkov či k vodě i z Prahy nebo Ostravy. Příčinou je velký podíl zastavěných a zpevněných ploch, které absorbují velké množství tepla ze slunce a následně jej uvolňují do okolí. „Během dne je rozdíl v teplotách v centru města oproti okolní krajině 1 až 3 stupně Celsia, večer ale může dosahovat až deseti stupňů,” říká Josef Hoffmann. Vyšší teploty mají přitom vliv nejen na fyzickou a psychickou pohodu obyvatel města, ale i na kvalitu životního prostředí, nemluvě o vyšších nákladech na klimatizování budov.
Třicetkrát vyšší koncentrace prachu
Existence “tepelného ostrova” negativně ovlivňuje i množství srážek ve městě a jeho ovzduší. Přehřívání vede ke stoupání teplého vzduchu, který zvedá ze země nečistoty a urychluje tvorbu smogu. Oproti lesnímu ekosystému je v městském vzduchu desetkrát vyšší koncentrace oxidu siřičitého, dvacetkrát vyšší koncentrace oxidu uhličitého, a dokonce třicetkrát vyšší koncentrace oxidu uhelnatého i prachu. Všechny tyto částice přitom škodí lidskému zdraví.
„Jedinou odpovědí na tyto problémy je vytvořit v centrech měst síť prvků, které jsou v harmonii s přírodou, tedy takzvanou zelenou, případně modrozelenou infrastrukturu,” vysvětluje odborník z ISOVERu. Modrá infrastruktura v podobě rybníků, jezírek, potoků či retenčních nádrží slouží primárně k zadržení dešťové vody, infrastruktura zelená pak navíc napomáhá i ke zvýšení městské biodiverzity.
Vměstnat do zhuštěné zástavby parky, aleje a zahrady není ovšem vždy jednoduché, přestože jejich přínos je nezpochybnitelný. Zeleň pomáhá redukovat znečištění vzduchu a rostliny díky fotosyntéze spotřebovávají oxid uhličitý a navrací kyslík. „Člověk za den spotřebuje tolik kyslíku, kolik jej za stejný čas vyprodukuje zhruba 25 m² listové plochy,” upozorňuje Josef Hoffmann. Existují proto moderní řešení, která se snaží moderní městský život a přítomnost zeleně skloubit. Jedním z nich je například ozeleňování tramvajových pásů, tedy prostoru mezi tramvajovými kolejemi. Pěstovat v nich lze na malé ploše jak klasický trávník, tak například zeleň založenou na deskách z hydrofilní minerální vlny, které se používají jako částečná náhrada substrátu.
„Jedinou odpovědí na tyto problémy je vytvořit v centrech měst síť prvků, které jsou v harmonii s přírodou, tedy takzvanou zelenou, případně modrozelenou infrastrukturu,” vysvětluje odborník z ISOVERu. Modrá infrastruktura v podobě rybníků, jezírek, potoků či retenčních nádrží slouží primárně k zadržení dešťové vody, infrastruktura zelená pak navíc napomáhá i ke zvýšení městské biodiverzity.
Vměstnat do zhuštěné zástavby parky, aleje a zahrady není ovšem vždy jednoduché, přestože jejich přínos je nezpochybnitelný. Zeleň pomáhá redukovat znečištění vzduchu a rostliny díky fotosyntéze spotřebovávají oxid uhličitý a navrací kyslík. „Člověk za den spotřebuje tolik kyslíku, kolik jej za stejný čas vyprodukuje zhruba 25 m² listové plochy,” upozorňuje Josef Hoffmann. Existují proto moderní řešení, která se snaží moderní městský život a přítomnost zeleně skloubit. Jedním z nich je například ozeleňování tramvajových pásů, tedy prostoru mezi tramvajovými kolejemi. Pěstovat v nich lze na malé ploše jak klasický trávník, tak například zeleň založenou na deskách z hydrofilní minerální vlny, které se používají jako částečná náhrada substrátu.
Zelené střechy mohou sloužit i k setkávání místní komunity
Nejefektivnějším a nejznámějším řešením jsou ale patrně takzvané vegetační neboli zelené střechy, tedy zahrady umístěné na střechách. Jakožto hlavní koncept návratu zeleně do měst a kompenzace záboru půdy velkoplošnou výstavbou je vyzdvihoval již v první polovině 20. století významný švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier. Zelené střechy označil za jeden z hlavních prvků funkcionalismu a upozorňoval na jejich pozitivní psychologické účinky.
„Zelené střechy mohou mít různé podoby, od takzvané extenzivní, která představuje jen drobnější rostlinný porost nenáročný na údržbu, až po zcela plnohodnotné zahrady, kde se mohou lidé setkávat, odpočívat, a dokonce třeba pěstovat zeleninu či ovoce,” popisuje Josef Hoffmann. „Právě komunitní zahrady na střechách budov, kde má každý ze sousedů svůj záhon a kde se pravidelně konají akce typu společného grilování, jsou dnes obvyklé například ve Vídni či v Berlíně,” dodává. Aktivně zelené střechy podporuje i město Paříž, v rakouském Linci jsou dokonce u některých staveb vyžadovány.
Zelené střechy k redukci tepelného ostrova přímo přispívají. „Odpařování vody z vegetace snižuje teplotu okolního prostředí. Díky vegetačním střechám tak ve městech opět vznikají kousky přírody, které napomáhají vrátit celkové klima do normálu,” vysvětluje odborník z ISOVERu. Rostliny také zachytávají prachové částice a produkují kyslík, čímž zlepšují městské ovzduší. Výhody nicméně zelená střecha skýtá i pro samotné obyvatele domu. V horkých letních měsících její přítomnost zvyšuje tepelný komfort v interiéru, protože zabraňuje přehřívání budovy a zvyšuje tepelně izolační parametry její konstrukce. Díky její instalaci tak lze i ušetřit, protože není nutné investovat do klimatizace. „Vegetační souvrství v létě snižuje povrchovou teplotu střešní konstrukce a tím pádem i tepelné zisky. V zimě zase přispívá ke snížení tepelných ztrát a doplňuje tak běžnou tepelnou izolaci,” říká Josef Hoffmann.
Také problém s nedostatkem srážek zelené střechy částečně řeší. „Zatímco z běžné střechy obvykle odtéká 95 až 100 procent dešťové vody, zelené střechy redukují odtok na zhruba 50 %. Vegetační souvrství s hydrofilní vlnou pak tento odtok ještě výrazně snižuje,” popisuje odborník z ISOVERu. Zadržená voda slouží k přirozené závlaze rostlin a svými výpary také přispívá k ochlazování okolního vzduchu.
„Zelené střechy mohou mít různé podoby, od takzvané extenzivní, která představuje jen drobnější rostlinný porost nenáročný na údržbu, až po zcela plnohodnotné zahrady, kde se mohou lidé setkávat, odpočívat, a dokonce třeba pěstovat zeleninu či ovoce,” popisuje Josef Hoffmann. „Právě komunitní zahrady na střechách budov, kde má každý ze sousedů svůj záhon a kde se pravidelně konají akce typu společného grilování, jsou dnes obvyklé například ve Vídni či v Berlíně,” dodává. Aktivně zelené střechy podporuje i město Paříž, v rakouském Linci jsou dokonce u některých staveb vyžadovány.
Zelené střechy k redukci tepelného ostrova přímo přispívají. „Odpařování vody z vegetace snižuje teplotu okolního prostředí. Díky vegetačním střechám tak ve městech opět vznikají kousky přírody, které napomáhají vrátit celkové klima do normálu,” vysvětluje odborník z ISOVERu. Rostliny také zachytávají prachové částice a produkují kyslík, čímž zlepšují městské ovzduší. Výhody nicméně zelená střecha skýtá i pro samotné obyvatele domu. V horkých letních měsících její přítomnost zvyšuje tepelný komfort v interiéru, protože zabraňuje přehřívání budovy a zvyšuje tepelně izolační parametry její konstrukce. Díky její instalaci tak lze i ušetřit, protože není nutné investovat do klimatizace. „Vegetační souvrství v létě snižuje povrchovou teplotu střešní konstrukce a tím pádem i tepelné zisky. V zimě zase přispívá ke snížení tepelných ztrát a doplňuje tak běžnou tepelnou izolaci,” říká Josef Hoffmann.
Také problém s nedostatkem srážek zelené střechy částečně řeší. „Zatímco z běžné střechy obvykle odtéká 95 až 100 procent dešťové vody, zelené střechy redukují odtok na zhruba 50 %. Vegetační souvrství s hydrofilní vlnou pak tento odtok ještě výrazně snižuje,” popisuje odborník z ISOVERu. Zadržená voda slouží k přirozené závlaze rostlin a svými výpary také přispívá k ochlazování okolního vzduchu.
