Náklady na vytápění II.

Pořízení nové otopné soustavy u běžného rodinného domu stojí nejméně 150 tisíc korun.Topení ale musíme také řádně udržovat a opravovat. K tomu slouží pravidelné revizní prohlídky odbornou firmou v období mimo topnou sezonu.

Výběr paliva a kotle
Typ otopné soustavy a zdroj tepla (kotel) volíme především podle druhu paliva. Při výběru paliva přihlížíme k jeho lokální dostupnosti, možnosti uskladnění a vývoji ceny. Důležitými kritérii jsou i výhřevnost, vliv na účinnost kotle a komfort obsluhy. Klasickými palivy v našich podmínkách jsou palivové dřevo a uhlí, elektřina a plyn.

Moderní stacionární kotle na tuhá paliva spalují uhlí, kusové dřevo, dřevné brikety, piliny, dřevní štěpky i palivo z biomasy (pelety). Mají účinnost až 75 procent (kotle s pyrolytickým spalováním), elektronickou regulaci a vyřešen je i přísun paliva (automatické kotle). Předností je nižší pořizovací cena: kotle o výkonu 18 až 30 kW stojí asi 30 až 50 tisíc korun. Nevýhodou je potřeba prostoru pro skladování paliva. Ceny pevných paliv v nejbližších letech pravděpodobně také vzrostou, ale jen mírně a pozvolna.

Elektřina je zavedena do každé vesničky a jako zdroj tepla můžeme zvolit lokální topidla (přímotopy, akumulační kamna) nebo elektrický kotel. Elektrické kotle jsou zpravidla závěsné, s výkonem od 4 kW do 60 kW. Jsou nenáročné na obsluhu, snadno se regulují, nepotřebují komín a jejich účinnost je až 99 procent. Nejlevnější elektrické kotle stojí asi 10 tisíc Kč, výkonnější jsou úměrně dražší.

Také zemní plyn je po rozsáhlé plynofikaci dobře přístupný a podstatně se zlepšily parametry plynových kotlů - účinnost je až 95 %, u kondenzačních kotlů dokonce přes 100 %, a tak není problém ani s menším kotlem vytápět i velký dům. Cena plynových kotlů pro běžný rodinný domek je asi 30 až 70 tisíc Kč.

Dobrou náhradou zemního plynu může být plyn zkapalněný, obvykle propan nebo propan-butan. Plynové kotle se většinou vyrábějí v provedení pro zemní i zkapalněný plyn, ale musíme si pořídit venkovní zásobník paliva. Pronájem zásobníků nabízí několik firem, které současně zajišťují i jejich údržbu a plnění. Orientační cena ročního pronájmu zásobníku je asi 1000 Kč. Vývoj cen zkapalněných plynů závisí především na ceně ropy.

Dalším zdrojem tepla jsou kotle na lehké topné oleje (LTO). Mají stejné nároky na prostor a umístění jako kotle plynové, stejně snadno se obsluhují i regulují, a přesto jsou u nás méně rozšířené. Hlavním důvodem je konkurence levnějšího zemního plynu. Navíc musíme připočítat cenu nádrží na palivo, které mají objem přibližně 600 až 3000 l a potřebují prostor k umístění. Také cena topných olejů je závislá na ceně ropy.

Názor: Plynový kotel versus tepelné čerpadlo
Má smysl investovat do tepelného čerpadla, pokud je v obci přiveden zemní plyn? Někteří odborníci tvrdí, že zatím nikoliv. Navzdory zvýšení ceny je totiž zemní plyn stále velmi vhodný, investičně nenáročný a komfortní druh energie.

K vytápění lze například použít moderní kondenzační kotel, jehož účinnost může být 104 až 108 %(vztaženo k výhřevnosti zemního plynu). Otopný systém sice musí být nízkoteplotní s výstupní teplotou nejvýše 55 °G to však platí i pro tepelné čerpadlo. Díky tornu je ale možné instalovat bud podlahové či stěnové vytápění, nebo nízkoteplotní velkoplošné radiátory. Regulace systému je zpravidla ekvitermní, podle venkovní teploty s termostatickými ventily v místnostech. Nicméně se přesto doporučuje rezervovat jednu místnost na zásobník teplé vody s objemem 1000 až 1500 l, který v případě potřeby může sloužit tepelnému čerpadlu, solárnímu kolektoru nebo jako akumulátor kotle na biomasu.

Otázka: Je topení elektřinou drahé?
Topení elektřinou se obecně považuje za poměrně nákladné, ale někteří odborníci tvrdí, že je cenově srovnatelné s jinými způsoby vytápění. Argumentují tím, že finanční náročnost otopné soustavy je dána součtem několika položek a při hodnocení efektivnosti vytápění nelze vytrhnout jen některé.

Na počátku jsou pořizovací náklady, které je ovšem třeba rozpočítat do celé životnosti systému. Z tohoto hlediska jsou kupodivu nejlevnější elektrické přímotopy, následují elektrické topné kabely, pak teplovodní radiátorové trubkové systémy, teplovodní podlahové vytápění a nejdražší jsou tepelná čerpadla.

Druhou částí výpočtu jsou provozní náklady (tedy cena za 1 kWh energie). Můžeme je snadno porovnávat, protože i cena plynu je dnes účtována v kWh. Tuto položku má opravdu elektřina nejvyšší, ale na rozdíl od jiných zdrojů tepla mají elektrické kotle a přímotopy téměř 100% účinnost!

Třetí součástí kalkulace jsou náklady na ostatní energie v objektu. Tato položka je velmi často opomíjena, a přitom právě ona staví elektrické systémy v konečném součtu do mnohem lepšího světla. Cena elektřiny v "přímotopné" sazbě (D45, D46) je totiž asi 1 Kč/kWh a za tuto cenu pracují všechny další spotřebiče v domácnosti (televize, lednička, varná konvice a další). Domácnosti s jiným druhem vytápění obvykle využívají "bytovou" sazbu D02 s cenou asi 3,4 Kč/kWh a v průměru pak zaplatí za elektřinu asi o 4 až 5 tisíc Kč/rok více.

Alternativní zdroje tepla
Růst ceny plynu a elektřiny způsobil, že někteří majitelé starších venkovských domů opět začali topit hnědým uhlím. Lepší alternativou však může být spalování biomasy. Běžně se spalují dřevní štěpky nebo brikety a pelety z odpadní dřevní hmoty, novinkou na trhu jsou pelety z odpadu při zpracování zemědělských plodin. Jsou poměrně levné (asi 1400 Kč za tunu) a mají dobrou výhřevnost (16 MJ/kg), což dohromady umožní snížení ceny vytápění běžného rodinného domu až pod 10 000 Kč za rok.

Další úsporu nákladů může přinést teplo získané ze slunečního záření pomocí solárních systémů (kolektorů). V našich přírodních podmínkách slouží solární kolektor zpravidla obvykle jako doplněk hlavního zdroje (kotle na klasická paliva nebo tepelného čerpadla) a zejména pro ohřev vody, kde může nahradit 50 až 80 procent roční spotřeby tepla. Další výhodnou varianou je ohřev vody v bazénu. Brzdou rozvoje jsou stále dosti vysoké pořizovací nálady (systém pouze pro ohřev 200 l teplé vody stojí přibližně 100 tisíc korun).

Perspektivní se zdají být tepelná čerpadla, která odebírají teplo z nízkopotenciálního přírodního zdroje, přečerpávají je na vyšší teplotní hladinu a pak dodávají do otopné soustavy objektu. Provoz čerpadla je sice levný, palivo téměř zadarmo, ale jejich většímu rozšíření také zatím brání poměrně vysoké investiční náklady: pro běžný rodinný dům je to asi 150 až 300 tisíc korun. Ty se ale neustále snižují, takže doba návratnosti se postupně zkrátila z původních 10 až 12 let na 6 až 8 let, což začíná být ekonomicky velmi zajímavé.

Bez regulace neuspoříme
Hospodárné vytápění se neobejde bez kvalitní regulace v jednotlivých částech soustavy. Každý stupeň Celsia, o který snížíme zbytečně vysokou teplotu vzduchu v interiéru, totiž znamená asi 5 procentní úsporu paliva! Vlivem kolísání teploty při špatné regulaci se tak náklady mohou "nenápadně" zvýšit o 20 až 30 %.

Způsob regulace musí odpovídat typu otopné soustavy a požadavkům uživatele na komfort obsluhy. Regulátory mohou být přímo na kotlích, v jednotlivých větvích soustavy nebo na topných tělesech. Instalovat můžeme prostorové termostaty a různé typy čidel. Nejúčinnější je ekvitermní regulace, která řídí teplotu média v závislosti na venkovní teplotě se zpětnou vazbou na vnitřní teplotu. Pro řízení a optimalizaci vytápění, ale také pro snížení spotřeby dalších energií je k dispozici tzv. dispečerské řízení spotřeby energie (IRC).

Nejúčinnější a také nejvýhodnější je přesná elektronická regulace, protože zajistí dokonalý uživatelský komfort a vzhledem k úsporám paliva se obvykle "zaplatí" během jediné topné sezony.

*) příkon elektrického čerpadla kompresoru

Pozn. k tabulce: Ceny jsou uvedeny včetně DPH, bez poplatků za měřidla. Zdroj: www.tzb-info.cz

Převzato z časopisu Krok za krokem podzim/zima 2006