Předpokladem úspěšného pěstování letniček v takových nádobách však je, že si rostliny vytvoří silný a bohatý kořenový systém. Aby mohl vzniknout, musíme takto pěstovaným květinám dopřát dostatek rovnoměrné zálivky i výživy, rostliny však musí také mít dostatek vzduchu, světla a prostoru, aby se mohly v celé své kráse rozvinout na všechny strany.
Existují různé kvetoucí jednoleté rostliny, se kterými je vždy spojen zaručený úspěch. Jedněmi jejich typickými zástupci vhodnými do nádob a desetiletí stále žádanými jsou petúnie, zejména skupina Surfinia, tedy skupina převislých petúnií, které spolu s lobelkami, verbenami a dalšími květinami patří k velmi oblíbeným, vždyť na našem letničkovém nebi září a vytvářejí oblaka květů a listů desetiletí. Nabízejí množství odrůd s rozdílným vzhledem, vlastnostmi a použitím. Barvy jejich květů pokrývají celé barevné spektrum; mnohé jsou dvoubarevné, s třepenitým okrajem květů, drobnokvěté, velkokvěté, odrůdy s květem prázdným i plným. Kaskády květů, které vytvářejí, poutají pozornost od jara do pozdního podzimu.
Petúnie milují slunná stanoviště. Přesto však v náročných podnebních podmínkách chladných a deštivých oblastí dobře obstojí jejich drobnokvěté odrůdy, které jsou značně odolné vůči nepříznivému počasí. I když prudký déšť jejich květy často zničí, díky velkému nasazení poupat se během několika dnů opět dostanou do plného květu a zazáří v celé své kráse.
Nemoci a škůdci napadají petúnie jen zřídka, většinou se jedná o mšice, které se v létě mohou vyskytnout. Můžeme se pokusit odstranit je proudem vody. Napoprvé se nám to asi nepodaří, zákrok je zapotřebí zopakovat.
Mezi velkokvětými odrůdami jsou i takové, které mohou mít květ, jenž má v průměru až patnáct centimetrů. Jsou však vesměs citlivé na teplo, tudíž jsou na stanoviště náročnější než jejich drobnokvěté příbuzné.
Plnokvěté převislé petúnie díky obrovské schopnosti rychlého odnožování v krátké době zcela zaplní nádobu, do které byly vysazeny, a vytvoří bohaté převisy. Jsou silné a rozmarům počasí dobře odolávají. Jsou náročnější na pravidelnou zálivku než například převislé muškáty. Jelikož bohatě narůstají, mají i větší potřebu vody. Delší období sucha jim škodí, podobně jako dlouhodobé zamokření substrátu.
Odrůdy dnes pěstovaných petúnií pocházejí z růžově kvetoucí petúnie integrifolia a bíle kvetoucí a voňavé petúnie axillaris. Díky úsilí a pozornosti generací šlechtitelů můžeme se těšit i ze žlutě a téměř černě kvetoucích rostlin.
Ačkoliv šlechtěním petúnií se odborníci zabývají jen nějakých sto sedmdesát let, tedy poměrně krátkou dobu v porovnání s jinými druhy rostlin, jsou petúnie vyšlechtěny do takové míry, že pouze z nich můžeme vytvořit osazovací plán. Díky šlechtitelskému úsilí jsou k dispozici formy s kompaktnějším vzrůstem, s jednoduchými, poloplnými či plnými květy v nejrůznějších barvách i odstínech. Je tedy možné sestavit velmi rozmanitou směs i z omezeného počtu rostlin.
Kdo má trpělivost, vhodné podmínky a „zelený palec“, vypěstuje si petúnie i v domácím prostředí ze semen sám. Obvyklou dobou výsevu je konec ledna až konec března. Substrát, do kterého chceme semena vysít, je předpokladem úspěchu; musí být kvalitní. Semena se nezasypávají, jen lehce přitlačí a opatrně rosí, protože výsev nesmí přeschnout. Potřebnou vzdušnou vlhkost, která by měla být do doby, než rostliny vytvoří děložní lístky a kořínek, stoprocentní, zajistíme kouskem igelitu nebo skla. Optimální teplota pro vyklíčení petúnií je 18–22 °C. Koncem března nebo začátkem dubna můžeme již mladé rostlinky přepichovat do malých květináčů a v polovině května, po.„zmrzlých“ je obvykle vysazujeme do venkovních nádob se substrátem pro balkonové rostliny, který obsahuje optimální koncentraci živin. Abychom docílili bohaté květenství silných zdravých rostlin, pravidelně je během vegetace přihnojujeme plným rozpustným hnojivem každých sedm až deset dní.
Stručný etymologický slovník jazyka českého u hesla petúnie uvádí, že název petúnie vznikl z novolatinského slova petunia, které má jihoamerický původ patrně v brazilské indiánštině. Indiáni totiž dříve než poznali tabák, cpali si do svých dýmek „petun“ – listy petúnií. V Latinské Americe, která je domovem této rostliny, se petúnie vyskytuje jako víceletá bylina.
Pěstujeme letničky 1.