Vedle stálé expozice věnované dílu architekta Ludwiga Miese van der Rohe zde zájemci o jedinečná díla evropské architektury najdou i výstavu nazvanou Adolf Loos – Müllerova vila v Praze. Otevřená je do 27. února.
„Příběh památky moderní architektury a její obnovy“, jak také zní podtitul výstavy, je poměrně dramatický, ne nepodobný tomu, kterým (ovšem zatím bez šťastného konce potřebné obnovy) prošla brněnská vila Tugendhat. Obě tyto stavby patří ke skvostům světové architektury, obě byly dokončeny v roce 1930 a obě vznikly díky velkorysosti, vstřícnosti a otevřenému smýšlení zadavatelů. Adolf Loos ve spolupráci s Karlem Lhotou vytvořil projekt vily, která stojí v pražských Střešovicích, pro stavebního podnikatele dr. Ing. Františka Müllera. Bylo to zhruba dvacet let poté, co zveřejnil svůj provokativní esej Ornament a zločin namířený proti zdobnosti secesního stylu v architektuře a sám pohoršil Vídeň stavbou obchodního domu Goldman&Salatsch. Tvrdil, že stavby mají být krásné samy o sobě bez ozdob. Byl jedním z prvních, kdo ve svých teoretických pracích i projektech kladl důraz na pohodlí a účelnost interiéru, jehož prostor se měl vyznačovat vzdušností. K vrcholným stavbám domů, které jsou charakteristické tímto pojetím zvaným "raumplan", patří právě Müllerova vila, která je dnes národní kulturní památkou spravovanou Muzeem hlavního města Prahy. Po rozsáhlé rekonstrukci týmem arch. Václava Girsy a restaurování zachovalého vnitřního zařízení ji dnes můžeme vidět ve stejném stavu, jak vypadala po svém dokončení v roce 1930.
Adolf Loos a Brno
Výstavou v brněnské vile Tugendhat se tak Loos znovu připomíná i brněnské metropoli, kde se v roce 1870 narodil. Jeho otec zde měl kamenickou dílnu a zhotovoval prý dobrou třetinu pomníků ve městě. Prosperující rodinný podnik Adolf převzít odmítal a z domova odešel, s českým prostředím a Moravou ale nikdy nepřerušil kontakt a bez nadsázky se dá říci, že právě díky jeho vlivu se v Brně s jistým náskokem uplatňovala moderní architektura. V Brně a okolí pracoval Loos pro cukrovarníka Viktora Bauera (cukrovar a vila v Hrušovanech jsou z let 1916 – 1918, interiér zámečku na výstavišti z let 1924 – 25, interiér zámečku v Kuníně z roku 1919). Navrhl také nástavbu domu H. Jordana na Sedlákově ulici, hrobku stavitele přehrad Rabase na Ústředním hřbitově. Důležitá byla jeho spolupráce s brněnskými UP závody, především s jejich ředitelem arch. Janem Vaňkem v letech 1924 – 25 (rodinné domky v Černé Hoře, na Alešově ulici v Brně i návrhy nábytku).