Můj výlet k Plitvickým jezerům

Na dlouhou cestu se vydáváme v brzkých ranních hodinách. Do cíle přijíždíme kolem oběda a přicházíme k hlavnímu vstupu - vchodu č. 1  do Národního parku Plitvická jezera. Rovnou míříme na informace, abychom se dozvěděli něco málo o délce trasy a vzali si informační letáček s mapkou. Na výběr je ze čtyř tras, z nichž každá je jinak náročná. Volíme trasu C, která trvá 4-6 hodin. Poté zaplatíme vstupné, které je v období sezóny 110 kun a hurá do míst, kde se natáčel slavný Vinnetou.
 

Hned první scenérie, která se mi rozprostírá před očima, nabízí nádherný výhled na krajinu s tyrkysově modrou vodou, bohatou zelení a největším vodopádem v parku - Veliki Slap. Připadám si jako v pohádce a začínám vytahovat fotoaparát. S nadšením scházím po stezce dolů.  

Přicházím k dolním jezerům - Novakoviča Brod,  Kaluderovac a Gavanovač a Milanovac. Dolní jezera prý vznikla zřícením stropů podzemních jeskyň a jejich naplněním vodou. Protože se park nachází mezi vápencovými masivy a leží v proláklině, neustále mění svou tvářnost narůstáním travertinových hrází, erozí travertinových bloků a dalších vlivů. V čiré vodě plave tisíce rybek, na hladině kachny. 

 

Po dřevěných cestičkách kolem jezera Novakovica brod, které je oddělené od předchozího jezera dvoumetrovými traventovými bariérami, putuji k největšímu vodopádu. Stojím pod 78metrovým vodopádem a dopadají na mě kapky vody. Příjemné osvěžení. Po chvíli kochání směřuji od vodopádu zpět kolem jezer, honím vážky, které zde poletují, a přeji si abych si aspoň jednu vyfotila, daří se a vydávám se dál. Jezero Kaluderovac, které se nachází 505 m.n.m. s hloubkou 13 metrů, není vůbec nejhlubším jezerem, ale pověst vypraví, že jeho název pochází od “Kaluderova”, tzv. mnicha, poustevníka, který kdysi žil u vody nebo na okraji kaňonu.

U jezera Gavanovač se nachází odbočka, vedoucí kolem jeskyně nahoru po skalnatých schodech až na vrchol  kaňonu. Jeskyně s prapodivným názvem Šupljara, u které se zastavuji, má hloubku 60 metrů. Udivuje mě, jak taková vzhledově „malá díra” může být tak hluboká a fascinuje mě to. Největší z dolních jezer je jezero Milanovac, hluboké 18 metrů, a i to má svou legendu, vlastně dvě, které prozrazují vznik názvu jezera. Svůj název dostalo po pastýři Mile, který se v něm utopil. Druhá z legend vypráví o  mlynáři, který vlastnil mlýn u jezera. Kdo ví, která z historek je ta pravá.
 

V horní části parku se nachází jezera - Proščansko jezero, Ciganovač, Okrugljak, Veliko jezero, Malo jezero, Batinovac, Vir jezero, Galovac, Milino, Gradinske a Burgeti.

Zde je potřeba si pozorněji hlídat lávku pod nohama, snadno se lze zadívat na přírodu kolem a šlápnout vedle. Lávky nemají téměř nikde zábradlí, a tak člověk může lehko skončit ve vodě. Pohled na tamní zeleň, vodopády, čirou vodu je nezapomenutelný. Udivuje mě, že voda není ani trochu zkalená, když se v ní rozkládají popadané stromy a polom. V této části je několik vodopádů padajících v kaskádách do jezera. Vodopád Galovačsky buk u jezera Galovac je 16 metrů vysoký. Jižně od tohoto vodopádu se nachází půlkruh amfiteátru vodopádů, což mimo jiné studoval český profesor Ivo Pavelek. Jezero Galovac je třetím největším jezerem parku a jeho nejhlubší bodem je 24 metrová hloubka. Všude kolem se nachází stromy. 
 

K Proščanskému jezeru se nedostáváme, protože jsme znaveni, a tak se vracíme cestou k přístavku, čekáme na loď, která nás přepraví na druhý břeh a vláčkem sjíždíme dolů. Poslední část cesty vede podél okraje kaňonu. Můžeme si tak nyní prohlédnout dolní jezera se shora.