Zadáním města bylo navrhnout novostavbu školky se sportovním zaměřením, kapacitou pro 112 dětí ve 4 třídách a objekt tělocvičny, který může sloužit i pro veřejnost. Školka byla plánována v rámci nového rozvoje území Říčany-Větrník. Na parcelu ve tvaru ‚L‘ byla umístěna trojice objektů a vzájemně propojena – školka, tělocvična a zahrada. Tělocvična bude možná jednou realizována, zatím stojí objekt školky a zadní zahrada.

„Dohledali jsme spoustu příkladů netradičních či výjimečných školek a škol z celého světa, některé by bohužel byly v naší společnosti nepostavitelné (což o ní něco vypovídá). Jsme dnes svázáni tak přísnou a tak bohatou legislativou, že ta již spíše omezuje, než aby umožňovala rozvoj společnosti jako celku. Dítě je v Systému a účelem je, aby se stalo řádnou (a pokud možno neproblematickou) součástí společnosti. Nejen kvůli tomu vidíme dnes takový rozvoj alternativního školství. Téma školství jakožto státní disciplíny je pro mě osobně též důležitý fenomén. Vnímám jej jako nedoceněný a přitom jeden z nejdůležitějších výkonů státu. Bavíme se o hrubém národním produktu, o růstu ekonomiky a skoro vůbec ne o výchově, o potenciálu, který je přirozeně v každém dítěti, v každém mladém člověku. To vše formovalo náš přístup v zakázce," uvádí projekt architekt David Kraus. 

Město Říčany vykazovalo od počátku projektu odvahu, velkorysost a modernost. Proběhlo velké množství setkání s učitelkami, zástupci sportovních oddílů i vedení města Říčany, než se návrh ustálil. „Z obou starostů i dalších zainteresovaných lidí města jsem cítil zájem o náš projekt i soulad s naší snahou o jeho výjimečnost. Za to náš ateliér děkuje. Vzhledem k naší tvorbě jsme zvyklí spíše na legislativní potíže a současnou českou konzervativnost," dodává David Kraus.

Pro samotný návrh projektu se tím nejdůležitejším faktorem staly děti a jejich hry, pohyb, vidění, měřítko, vnímání světla a prostoru. Dětská živelnost, dětská zdánlivá neuspořádanost, dětská nepředvídatelnost, dětská čistota, dětská zvídavost, dětský optimismus, dětská nezatíženost všelijakými hořkostmi života.

Celý objekt byl rozdělen na několik částí. Kostka, v které jsou umístěny provozy, zázemí, kanceláře, vstupy a vše ostatní, nutné pro praktické fungování provozu, poskládané co nejúsporněji. Na tuto hmotu se pak napojují prostory jednotlivých tříd, které už nejsou obdélníkové a navazují na prostor zahrady. Jsou to nepravidelné světy na hraní. Pagody zvenku tvoří siluetu domu a zevnitř skrýš, indiánské tee-pee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových okének, přiznané dřevěné konstrukce jsou větvovím stromu.



Důležité je vstupní atrium - obří pavoučí síť, speciální herní prostor přístupný ze všech tříd, lanové centrum přímo ve škole, doufáme, že bude využíváno a děti se budou houpat, létat ve vzduchu. Síť je nesena neopracovanými kmeny stromů, jimž bylo za jejich službu poděkováno. Atrium bude sloužit i jako komunitní prostor pro zpívání, hraní, výstavy kreseb, divadlo, setkávání s rodiči.



Objekt školky má dvě tváře. Do ulice drží hmotu a podporuje dojem tradiční ulice. Do zahrady se však tváří jinak - hravě, zde nefunguje jako tradiční budova. Sem se rozechvívá, hmoty se rozpadají a prostor se tak může otevřít, aby do něj proniklo světlo a slunce. 

Uliční fasáda školky je částečně řešena jako vertikální zeleň. „Doufáme a věříme, že bude jen košatět a zahušťovat se, aby jednou pohltila celou tuto fasádu. Vstup má připomínat přístup do nějakého záhadného chrámu či do kosmické lodi," představuje projekt David Kraus. Vedení technické infrastruktury je částečně pohledové, i tento faktor má přispívat k přirozenosti, nechť dítě vidí, kudy teče voda, elektřina či kudy proudí teplý vzduch. Barvy jsou jásavé, kontrastní, mají prosvětlovat i širší okolí.



Za domem je hřiště. To je v současnosti nedokončeno, je realizováno jen částečně. Určitým omezením je jeho svažitost a prostorová omezenost. „Co se dá dělat, navazujeme na soukromé pozemky kolem. I zde jsme chtěli, aby byl vytvořen zelený svět fantazie, jakoby z nějaké dětské knížky či pohádky. To, zda se to podařilo, uvidíme po dokončení a až doroste vysázená zeleň.

Stavba probíhala s tlakem na finance, i s určitými těžkostmi, které vyplývaly z netradičního prostorového pojetí a složitějších detailů. Ne vše se realizovalo dle našich představ jako architektů, ale to patří k práci. Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který bude neinstitucionální, netradiční, hravý, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, bude umožňovat schovku, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě. Objekt, jenž bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly Něco…" uzavírá David Kraus. 

• autor: David Kraus, Architektura, s.r.o. 
• spolupráce: Marek Trebuľa, Alina Fornaleva, Šárka Andrlová, Michaela Kubinová 
• www.archi.cz