Na okenních římsách, mezi okny či na balkonech a terasách můžeme s úspěchem pěstovat osvědčené a stále oblíbené pelargonie, fuchsie, hlíznaté begonie, petúnie, surfinie, karafiáty, miniaturní růže, balzamíny, celou škálu bylinek, rostliny hlíznaté, dvouleté nebo jednoleté letničky. Jako doplněk k takové květinové parádě můžeme použít, máme-li dost místa, i řadu pokojových květin, kterým pobyt na čerstvém povětří (při zachování jejich požadavků na světlo) od jara do podzimu jenom prospěje.

Muškáty vyžadují slunce

Královnami balkonů zůstávají stále muškáty – pelargonie, které kvetou od května do zámrazu. Pelargonium zonale roste vzpřímeně, keříčkovitě, Pelargonium peltatum převisle. Místem jejich původu je jih Afriky, odkud se dostaly do Evropy v 17. století.

K bohatému kvetení potřebují muškáty slunné stanoviště, vzdušný substrát s převládajícím podílem rašeliny a množství živin, na které mají značné nároky. Proto je v období intenzivního růstu přihnojujeme i dvakrát týdně. K dobrému vývoji potřebují pelargonie rovněž značné množství vody, ačkoliv její nedostatek dobře snášejí. Vyschnutí substrátu hrozí především v závěsných nádobách, které vysychají obzvlášť rychle. K osvědčeným pěstitelským nádobám patří naopak samozavlažovací truhlíky a květináče.

U vzpřímeně rostoucích a plnokvětých odrůd muškátů pravidelně odstraňujeme odkvetlá květenství, aby se tvořily nové květy a nedocházelo k zahnívání odkvetlých částí a poté i zdravých listů.

Před příchodem mrazů uložíme nádoby s rostlinami do chladné, ale mrazuprosté místnosti a květiny hluboce sestřihneme. V meziokenním prostoru začnou pelargonie kvést již od března či dubna.