Tyto pupeny, které právě můžeme na záhonech vidět, jsou ovšem snadno zranitelné, proto je pro množení přece jen výhodnější podzimní období.
Původní druh pivoněk má kolébku na Dálném východě v Číně, Mongolsku a Japonsku. Odedávna je pěstovali čínští zahradníci, ale do Evropy se tyto květiny dostaly až koncem 18. století. Potom však záhy nastala doba jejich intenzivního zušlechťování, o něž se postarali zahradníci zejména v Anglii a Francii.
Tradičně dělíme pivoňky do dvou základních skupin. Rozlišujeme proto pivoňky bylinné a dřevité. Dřevité jsou opadavé keře, které raší brzy zjara. Podle stavby květu a stupně plnokvětosti rozlišujeme pivoňky jednoduché, sasankovité a korunkové, dále poloplné a plnokvěté.
Pivoňka (Paeonia) nesnáší dobře přesazování a zakořeňuje pomalu. Trs vyzvedneme rýčem ze země a rozřežeme na části, každou s několika puky. Při vysazení musí být očka asi tři centimetry pod zemí, jinak by rostliny špatně kvetly, podobně jako kdybychom je naopak zasadili hluboko. Po vysazení si pivoňky na nové stanoviště zvykají, proto počítejte s tím, že pravděpodobně nerozkvetou hned v následujícím roce. Jakmile se však na novém místě zabydlí, vydrží na něm mnoho let. Dřevité pivoňky sázíme mírně šikmo a o něco hlouběji, asi 10 až 15 centimetrů pod povrch.
Na ošetřování jsou nenáročné, přednost ale dávají slunnému otevřenému stanovišti s hlubokou a živnou půdou, kterou občas přihnojíme. Snášejí dobře sucho. Nekvetou, nebo kvetou špatně ve stínu a v půdě chudé na živiny. Ve vlhku bývají napadeny plísní (botrytidou). I když se jedná o mrazuvzdorné trvalky, je dobré alespoň před první zimou přesazené rostliny přikrýt lehce chvojím, netkanou textilií nebo slabou vrstvou kompostu.
Aby nic nerušilo velkolepý dojem, který v člověku soliterní rostliny zanechávají, je nejvhodnější vysadit je před jednoduché pozadí, jako je například trávník nebo zeď. Ale i v tradiční venkovské zahradě bývají pivoňky zastoupeny, vždyť patří k typickým rostlinám venkovského stylu výsadby a hodí se dobře do velkých i malých zahrad.
Pivoňky, jež jsou rozšířeny především v Evropě a Asii, jsou stále významné květiny k řezu. Všechny mají velké květy v barvách bílé, růžové, červené, fialově červené a karmínové, nejoblíbenější a nejvíce šlechtěný je snad druh Paeonia lactiflora – růžově kvetoucí pivoňka s omamnou vůní. Kytice z pivoněk byla a je dodnes také vděčným objektem malířů. Nejkrásnější zátiší, navíc s živými rostlinami, si však zajisté vytvoříme na zahradě sami.
Původní druh pivoněk má kolébku na Dálném východě v Číně, Mongolsku a Japonsku. Odedávna je pěstovali čínští zahradníci, ale do Evropy se tyto květiny dostaly až koncem 18. století. Potom však záhy nastala doba jejich intenzivního zušlechťování, o něž se postarali zahradníci zejména v Anglii a Francii.
Tradičně dělíme pivoňky do dvou základních skupin. Rozlišujeme proto pivoňky bylinné a dřevité. Dřevité jsou opadavé keře, které raší brzy zjara. Podle stavby květu a stupně plnokvětosti rozlišujeme pivoňky jednoduché, sasankovité a korunkové, dále poloplné a plnokvěté.Pivoňka (Paeonia) nesnáší dobře přesazování a zakořeňuje pomalu. Trs vyzvedneme rýčem ze země a rozřežeme na části, každou s několika puky. Při vysazení musí být očka asi tři centimetry pod zemí, jinak by rostliny špatně kvetly, podobně jako kdybychom je naopak zasadili hluboko. Po vysazení si pivoňky na nové stanoviště zvykají, proto počítejte s tím, že pravděpodobně nerozkvetou hned v následujícím roce. Jakmile se však na novém místě zabydlí, vydrží na něm mnoho let. Dřevité pivoňky sázíme mírně šikmo a o něco hlouběji, asi 10 až 15 centimetrů pod povrch.
Na ošetřování jsou nenáročné, přednost ale dávají slunnému otevřenému stanovišti s hlubokou a živnou půdou, kterou občas přihnojíme. Snášejí dobře sucho. Nekvetou, nebo kvetou špatně ve stínu a v půdě chudé na živiny. Ve vlhku bývají napadeny plísní (botrytidou). I když se jedná o mrazuvzdorné trvalky, je dobré alespoň před první zimou přesazené rostliny přikrýt lehce chvojím, netkanou textilií nebo slabou vrstvou kompostu.
Aby nic nerušilo velkolepý dojem, který v člověku soliterní rostliny zanechávají, je nejvhodnější vysadit je před jednoduché pozadí, jako je například trávník nebo zeď. Ale i v tradiční venkovské zahradě bývají pivoňky zastoupeny, vždyť patří k typickým rostlinám venkovského stylu výsadby a hodí se dobře do velkých i malých zahrad.Pivoňky, jež jsou rozšířeny především v Evropě a Asii, jsou stále významné květiny k řezu. Všechny mají velké květy v barvách bílé, růžové, červené, fialově červené a karmínové, nejoblíbenější a nejvíce šlechtěný je snad druh Paeonia lactiflora – růžově kvetoucí pivoňka s omamnou vůní. Kytice z pivoněk byla a je dodnes také vděčným objektem malířů. Nejkrásnější zátiší, navíc s živými rostlinami, si však zajisté vytvoříme na zahradě sami.
