Pažitka, petrželka, bazalka, máta, meduňka, silně aromatický kopr a řada jiných bylinek má nejen libozvučné jméno, jako například mateřídouška, ale i pěknou barvu, překvapivě hezký květ a příjemnou chuť, která zpestří lecjaký pokrm.

Mateřídouška úzkolistá (obecná) nebo také tymián (Thymus serpyllum) patří k našim nejmilejším bylinkám.

Ačkoliv má něžné jméno, je mateřídouška otužilý stálezelený nízký polokeř s drobnými listy, v létě kvetoucí světle fialovými květy, který se hodí jak do nádob, tak pro olemování záhonů na zahradě. V našich klimatických podmínkách se jí daří, má-li  propustnou půdu a slunné stanoviště. Obvykle se vyskytuje na suchých stráních, na okrajích lesů a podél lesních cest. Asi proto, že takových míst nabízí naše příroda dostatek, pěstování mateřídoušky v nádobách není obvyklé.

Rostlina existuje v mnoha druzích a kultivarech, které se liší výškou, barvou listů a květů. Kromě mateřídoušky úzkolisté se sbírají i různé její poddruhy, a to v první půli léta, na počátku rozkvětu. Nať sušíme, po zaschnutí listy a květy ze stonků sdrhneme. Aromatické listy se přidávají do nádivek, omáček, vývarů a masových pokrmů.

Bazalka vonná (Ocimum basilicum) bývá koncem jara mezi prvními bylinkami, které vyséváme.

Její pěstování ze semen je v chladnějších oblastech náročnější, jelikož je zapotřebí udržovat minimální teplotu 13 °C; v teplém klimatu je možné vysévat bazalku přímo na záhon. V chladném prostředí a při nadměrné zálivce začnou semenáčky bazalky uhnívat. Je to citlivka, která nesnáší chlad a vlhko, a proto je vhodná pro pěstování v květináči, v teplém létě dokonce i venku.

Nejznámější je bazalka se světle zelenými listy, existuje však i odrůda s listy tmavě červenými a tak zvaná trpasličí bazalka „Minimum“. Nejčastější barva květu je bílá, může však i rozkvést v barvě purpurové. Všechny tyto rostliny pěkně vypadají, sesazeny do jednoho květináče vytvoří pěknou, navíc voňavou skupinu. Čím víc je otrháváme, tím intenzivněji rostou a časem z nich vypěstujeme robustní byliny.

Nejchutnější nať nabízí bazalka ještě před vytvořením poupat. Středomořskou kuchyni bez této bylinky si neumíme představit. Její listy můžeme konzervovat naložením do oleje. Samotné se používají do salátů, omáček na těstoviny, k masům, do pesta a jiných pokrmů.

Máta (Mentha) roste v nádobě dobře, na záhonu víc než dobře.

Máta je otužilá vytrvalá bylina, která se ve vhodném prostředí invazně šíří. Proto je na místě upřímnost: na zahradě je zapotřebí mátu hlídat a usměrňovat, jinak roste bujně jako plevel.

Protože již před třemi tisíci lety znali mátu ve starověkém Egyptě a v prehistorické Číně, je pravděpodobně máta jednou z nejstarších a nejznámějších léčivých aromatických rostlin. Listy máty peprné (M. piperita), která má celou řadu příbuzných, se používají do salátů, bramborových a hrachových pokrmů, zeleninových polévek, marinád na maso, pro přípravu mátového čaje, sirupů a dezertů. Velkými konzumenty máty jsou prý Angličané, kteří z ní vaří výbornou omáčku ke skopovému masu. Máta polej (M. pulegium) se uplatňuje v masových nádivkách. Na kuchyňské okno je vhodná pěkná máta okrouhlolistá (M. rotundifolia). Nádoba, v níž bylinu pěstujeme, nemusí být hluboká, jelikož rostlina koření mělce.

Pro sušení či zamrazení sklízíme mátové listy krátce před rozkvětem, kdy má rostlina největší sílu. Stonky ustřihneme asi pět centimetrů nad zemí a necháme je usušit. Poté z nich listy sdrhneme, usušíme a uschováme do sklenice.

Zakletá nymfa

Máta – možná nejstarší bylina světa, nijak oslnivě nevypadá, ačkoliv podle pověsti má vznešený původ, který nám objasňuje řecká mytologie. Z ní se dovídáme, že v rostlině je zakleta nymfa Minthé, která se provinila tím, že se jí chtěl zmocnit bůh podsvětí Hádés. Aby se mu to podařilo, oslnil Minthu září svého zlatého vozu. Záměr by mu téměř vyšel, kdyby včas nezasáhla žárlivá Persefona, která nymfu proměnila v rostlinu mátu.

O pěstování dalších oblíbených bylinek se více dozvíte zde:
Bylinky a jejich pět pé