Jan Kotěra (1871 - 1923) se stejně jako jeho proslulý vrstevník Adolf Loos (1870 - 1933) narodil v Brně. Ti dva se ale setkali až ve Vídni, Kotěra se zde stal žákem jednoho ze zakladatelů moderní architektury a významné osobnosti vídeňské secese Otty Wagnera. Historik architektury Rostislav Švácha o Kotěrovi mluví jako o zakladateli české moderní architektury, který ovlivnil celou řadu našich významných architektů, mj. Josefa Gočára, Otakara Novotného, Jaromíra Krejcara nebo Kamila Roškota. Jeho žáky byli i Bohuslav Fuchs a František Lydie Gahura.
Kotěra zemřel předčasně, v pouhých jedenapadesáti letech a jeho nejplodnější léta navíc přerušila válka. Přesto je seznam jeho realizovaných děl bohatý. Patří k nim například Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze, Trmalova vila ve Strašnicích, Národní dům v Prostějově, jeho vlastní vila v Praze - Vinohradech, budova Městského muzea v Hradci Králové, Hotel Grand v Hradci Králové, Urbánkův dům (Mozarteum) v Praze nebo Právnická fakulta Univerzity Karlovy.
Sankt Gilgen - rodiště Mozartovy matky
Sankt Gilgen, příjemné městečko v severozápadním cípu Wolfgangsee, jednoho z překrásných jezer Solné komory, je dnes oblíbenou turistickou destinací. Mimo jiné nabízí možnost navštívit například rodný dům matky Wolfganga Amadea Mozarta nebo pozoruhodné muzeum hudebních nástrojů. Několik desítek metrů od přístaviště ale najdete ještě jinou, byť místními trochu pozapomenutou zajímavost: vilu, jejímž autorem je český architekt Jan Kotěra.
Wolfgangsee nedostalo své jméno po slavném skladateli, nýbrž po řezenském biskupovi, zakladateli městečka Sankt Wolfgang, které bylo už od konce 12. století důležitým poutním místem. Sankt Gilgen stejný význam neměl, ve 13. století zde prý stálo jen asi 10 domů. Mozartova matka Anna Maria Mozartová se tu narodila jako dcera Nicolause Pertla a jeho ženy Evy Rosiny v roce 1720. Nicolaus Pertl byl vzdělaný muž a zdatný hudebník. Zastával různé vysoké úřední funkce, pak ale onemocněl a brzy zemřel. Ovdovělá Eva Rosina se v roce 1724 odstěhovala s dětmi do Salzburku, kde se její dcera Anna Maria provdala za Leopolda Mozarta. V domě v Sankt Gilgenu později žila Wolfgangova sestra Maria Anna, které v dětství říkali Nannerl, rovněž talentovaná hudebnice; v hudební dráze ale na rozdíl od slavného bratra nepokračovala.
Když v průběhu 19. století původně vcelku bezvýznamná vesnice získala dopravní spojení s asi 25 km vzdáleným Salzburkem a stala se dostupnějším po jezeře i po souši, proměnila se brzy v oblíbené letovisko, kde si tehdejší významné osobnosti (jako například německý lékař Theodor Billroth) nechávaly postavit svá letní sídla.
Zakázka pro zemského zástupce
Jednou z takových osobností byl i zemský zástupce následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este JUDr. Ferdinand Tonder, pražský advokát, milovník a podporovatel umění. Jak zmiňuje jeho pravnučka paní Alexandra Tonderová - Sklenková: “Jan Kotěra již krátce po svém příchodu do Prahy navrhl v letech 1901 až 1902 pro JUDr. Tondera vybavení Orientálního salonu se Švabinského obrazem „Chudý kraj” v Tonderově pražském bytě.” (Celý text zde.)
Vila na břehu Wofgangsee byla vybudováná v letech 1905-1906. Pokud jde o interiér, knížka Rodinné domy Jana Kotěry (Foibos Books 2011) uvádí, že řešení zahrnovalo patrovou schodišťovou halu, kolem ní byla v přízemí umístěna jídelna, hudební salon a kuchyně. Pokoje, malá jídelna a lodžie byly v patře, v podkroví pak pokoje pro hosty a personál.
Podobně jako například u jiného Kotěrova díla, slavné Trmalovy vily v Praze, která je jen o malinko starší, jsou na stavbě patrny vlivy anglické moderny a architekt využil také prvky lidové architektury. Ty už jsou dnes ale potlačeny, takže se mírně změnila i celková výtvarná kompozice stavby. Pokud lze soudit podle dochované fotografie původní podoby, vlivem času a díky rekonstrukci, nebo patrně spíš rekonstrukcím, se vila poněkud proměnila. Zmizela například dekorativní výzdoba kolem dvou oken na jižní straně domu, změnilo se arkýřové okno, některá okénka v přízemí byla zvětšena, nová vikýřová okna v mansardové střeše naznačují moderní půdní vestavbu, na terasu umístěnou těsně nad jezerem se dnes vstupuje moderními prosklenými dveřmi. Dá se přitom předpokládat, že právě k jezeru, na východ obrácená strana domu byla tváří, jejiž členění do značné míry určovalo jeho charakter. Díváme-li se ale pozorně, je zjevné, že i přes rekonstrukční zásahy si vila zachovala spolu s řadou původních prvků i svůj půvab a prozrazuje rukopis svého autora. Při pohledu od jezera sice nedominuje, ale svojí vznosností dodnes výrazně doplňuje panorama městečka s kostelní věží.
