Jistým vrcholem v patrně nejvýznamnějším období brněnské architektury v uplynulém století byl rok 1928, kdy v Brně mimo jiné vzniklo nebo právě vznikalo nejvíc obytných domů a řada dodnes cenných staveb, kdy se ale také u příležitosti 10. výročí založení republiky na nově vybudovaném výstavišti konala Výstava soudobé kultury. Na více než šedesáti stavbách výstavního areálu se podíleli čeští a moravští architekti několika generací a výstava se (také díky velkorysé podpoře mladého státu a masivní propagaci) setkala s velkým ohlasem, o němž svědčí i obrovská návštěvnost - od května do října roku 1928 na výstaviště zavítalo 2 700 000 návštěvníků.
Rok před zahájením brněnské Výstavy soudobé kultury se ve Stuttgartu konala výstava Die Wohnung, která se tématem bydlení a jeho sociálních aspektů stala inspirací také pro brněnské pořadatele. Weissenhofsiedlung, dělnická kolonie o 21 domech s 60 byty vybudovaná na základě mezinárodní architektonické soutěže v rámci výstavy ve Stuttgartu, tak ovlivnila vznik kolonie Nový dům, která byla vybudována jako součást Výstavy soudobé kultury v Brně. Vinou průtahů se stavebním povolením ale mohla být kolonie Nový dům zpřístupněna až v posledních měsících celé výstavy, na začátku září 1928. Přestože se okamžitě setkala s velkým zájmem zahraničního tisku, nenaplnila očekávanou návštěvnost a investoři se museli potýkat s nepříjemnými finančními problémy. Domy byly projektovány bez zadání konkrétních stavebníků jako vzorové úsporné rodinné bydlení pro střední vrstvy. Zamýšlená klientela byla ale k modernímu pojetí staveb nedůvěřivá, také proto se domy prodávaly jen s obtížemi.
Kolonie zahrnula soubor šestnácti vzorových rodinných domů postavených v sedmi skupinách pod Wilsonovým lesem v Brně - Žabovřeskách a její vznik má pro českou i evropskou moderní architekturu dodnes velký význam. Patří k šesti stěžejním evropským koloniím typového bydlení, které vznikaly v letech 1927–1932. Kromě Stuttgartu, který tento fenomen uvedl jako první, Brna, které přišlo s takovým projektem jako druhé v Evropě a první v Československu, byly obdobné kolonie postaveny ve Vratislavi, Curychu, Vídni a v Praze.
Okolnosti vzniku a řadu zajímavých kulturních a společenských souvislostí celého projektu zachycuje monografie Nový dům Brno 1928, kterou u příležitosti 90. výročí vzniku kolonie a 100. výročí vzniku republiky připravili Jindřich Chatrný, Dagmar Černoušková a Pavel Borský - autorský tým z oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Kniha je určena nejen odborníkům, ale všem zájemcům o moderní architekturu a kulturu meziválečného Československa. Vychází v česko-anglické jazykové mutaci.
![]()
![]()
Výstavbu kolonie Nový dům realizovala soukromá stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera pod ideovou záštitou Svazu československého díla. Stavitelé vyzvali osm brněnských a jednoho pražského architekta k vypracování projektů šestnácti řadových nebo samostatně stojících rodinných domů podle zastavovacího plánu Bohuslava Fuchse a Jaroslava Grunta, z nichž každý navrhl v kolonii trojdům. Autory dvojdomů byli Josef Štěpánek (z Prahy), Jan Víšek a Ernst Wiesner, samostatné domy navrhli Hugo Foltýn, Jiří Kroha, Miroslav Putna a Jaroslav Syřiště. Foltýn a Putna byli v té době ještě studenty architektury na brněnské technice.
Monografie přibližuje vůbec poprvé ucelený pohled na dané téma. Popisuje mimo jiné východiska, paralely a specifika či dobový mediální obraz tohoto výjimečného počinu. Součástí publikace je katalog domů a medailony architektů a stavitelů. V úvodní kapitole jsou krátce představeny také výstavy moderního bydlení a zmíněná vzorová sídliště, která vznikla v Evropě na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Publikace je vybavena množstvím fotografií, plánů a dobových dokumentů, z nichž mnohé byly doposud zcela neznámé a jsou zde uveřejněny vůbec poprvé.
Rok před zahájením brněnské Výstavy soudobé kultury se ve Stuttgartu konala výstava Die Wohnung, která se tématem bydlení a jeho sociálních aspektů stala inspirací také pro brněnské pořadatele. Weissenhofsiedlung, dělnická kolonie o 21 domech s 60 byty vybudovaná na základě mezinárodní architektonické soutěže v rámci výstavy ve Stuttgartu, tak ovlivnila vznik kolonie Nový dům, která byla vybudována jako součást Výstavy soudobé kultury v Brně. Vinou průtahů se stavebním povolením ale mohla být kolonie Nový dům zpřístupněna až v posledních měsících celé výstavy, na začátku září 1928. Přestože se okamžitě setkala s velkým zájmem zahraničního tisku, nenaplnila očekávanou návštěvnost a investoři se museli potýkat s nepříjemnými finančními problémy. Domy byly projektovány bez zadání konkrétních stavebníků jako vzorové úsporné rodinné bydlení pro střední vrstvy. Zamýšlená klientela byla ale k modernímu pojetí staveb nedůvěřivá, také proto se domy prodávaly jen s obtížemi.
Kolonie zahrnula soubor šestnácti vzorových rodinných domů postavených v sedmi skupinách pod Wilsonovým lesem v Brně - Žabovřeskách a její vznik má pro českou i evropskou moderní architekturu dodnes velký význam. Patří k šesti stěžejním evropským koloniím typového bydlení, které vznikaly v letech 1927–1932. Kromě Stuttgartu, který tento fenomen uvedl jako první, Brna, které přišlo s takovým projektem jako druhé v Evropě a první v Československu, byly obdobné kolonie postaveny ve Vratislavi, Curychu, Vídni a v Praze.
Okolnosti vzniku a řadu zajímavých kulturních a společenských souvislostí celého projektu zachycuje monografie Nový dům Brno 1928, kterou u příležitosti 90. výročí vzniku kolonie a 100. výročí vzniku republiky připravili Jindřich Chatrný, Dagmar Černoušková a Pavel Borský - autorský tým z oddělení dějin architektury Muzea města Brna. Kniha je určena nejen odborníkům, ale všem zájemcům o moderní architekturu a kulturu meziválečného Československa. Vychází v česko-anglické jazykové mutaci.
Výstavbu kolonie Nový dům realizovala soukromá stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera pod ideovou záštitou Svazu československého díla. Stavitelé vyzvali osm brněnských a jednoho pražského architekta k vypracování projektů šestnácti řadových nebo samostatně stojících rodinných domů podle zastavovacího plánu Bohuslava Fuchse a Jaroslava Grunta, z nichž každý navrhl v kolonii trojdům. Autory dvojdomů byli Josef Štěpánek (z Prahy), Jan Víšek a Ernst Wiesner, samostatné domy navrhli Hugo Foltýn, Jiří Kroha, Miroslav Putna a Jaroslav Syřiště. Foltýn a Putna byli v té době ještě studenty architektury na brněnské technice.
Monografie přibližuje vůbec poprvé ucelený pohled na dané téma. Popisuje mimo jiné východiska, paralely a specifika či dobový mediální obraz tohoto výjimečného počinu. Součástí publikace je katalog domů a medailony architektů a stavitelů. V úvodní kapitole jsou krátce představeny také výstavy moderního bydlení a zmíněná vzorová sídliště, která vznikla v Evropě na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Publikace je vybavena množstvím fotografií, plánů a dobových dokumentů, z nichž mnohé byly doposud zcela neznámé a jsou zde uveřejněny vůbec poprvé.
